Nevídaný chaos po konci nouzového stavu nazvete:Anketa
Někdo by si mohl myslet, že i dnes mají v Rusku členové komunistické strany na růžích ustláno, ale časy se mění i zde. 8. února byl ve městě Saratov před svým bytovým domem zatčen komunistický poslanec a populární videobloger Nikolaj Bondarenko. Proč? Kvůli své účasti na neschváleném protestu na podporu vůdce opozice Alexeje Navalného. Pětatřicetiletý Bondarenko nyní čelí stíhání, které ho může stát poslanecký mandát a vyřadit ho z budoucích voleb.
„Jediné vysvětlení pro zatčení, které v Bondarenkově případě vidím, jsou politické důvody,“ uvedl Jevgenij Stupin, komunistický člen městské rady v Moskvě, který byl rovněž zatčen za účast na protestu, tentokrát v Moskvě.
Podle dlouholetých pozorovatelů Ruské komunistické strany (KPRF) Bondarenkovy problémy ukazují také na rostoucí rozpory v rámci největší opoziční strany v zemi. Zásahy proti Navalnému a jeho příznivcům narušují křehkou rovnováhu mezi tradičně prokremelským vedením a stále radikálnějším členstvem na úrovni místních stranických buněk, popisují The Moscow times.
V okamžiku, kdy Navalného tým vyzval v lednu k protestům za jeho propuštění, vedení komunistické strany se k takovým návrhům postavilo jednoznačně odmítavě. „Ani jeden komunista tyto provokace nepodpoří,“ uvedl Gennadij Zjuganov, dlouhodobý vůdce strany. Zjuganov dokonce neváhal ve svém prohlášení označit Navalného za agenta cizích mocností, který se snaží svrhnout prezidenta a rozpoutat barevnou revoluci.
Mezi nižšími šaržemi komunistické strany se však Navalného volání do zbraně dostalo mnohem vstřícnějšího přijetí. Na protivládních protestech v Moskvě, Kazani a Chabarovsku byli místní komunističtí zákonodárci a funkcionáři mezi těmi, kteří byli zadrženi bezpečnostními složkami, zatímco v uralském městě Perm se komunistická stranická pobočka formálně rozdělila právě kvůli otázce, zda protesty podpoří.
Proti Zjuganovově linii se postavili i vyšší straničtí stoupenci, jako třeba moskevský šéf strany Valerij Rashkin, bývalý irkutský guvernér Sergej Levčenko a zástupce Státní dumy Alexej Kurinny. Podle bývalého televizního moderátora a komunistického poslance Maxima Ševčenka si Navalnyj zaslouží podporu jako politický vězeň, ale nejde při tom jen o něj: „Ale tyto protesty nejsou jen o něm.“ Lidé mají dost nízkých důchodů, mezd v chudobě a autoritářství.
Strana je tak rozdělená na dvě poloviny. Starou, konzervativní, vedenou Zjuganovem a novou, opoziční. „Mladší generace komunistů se velmi podobá moderní evropské levici,“ říká Alexander Kynev, politolog pracující dříve na moskevské Vysoké škole ekonomické. A dodává: „Pro mnoho mladších kádrů komunistické strany je jejich vztah k Navalnému zcela přirozený, je levicovým populistou, stejně jako oni.“
Ústřední orgány strany se tedy, zdá se, vzdaly jakékoli spolupráce s Navalnyho organizací, pro místní vůdce stran – z nichž je podle nedávné analýzy think tanku Liberální mise téměř 40 % nově jmenovaných osob do padesáti let – existují jasné pobídky k tomu, aby spolupracovali s regionálními Navalného týmy s cílem maximalizovat podíl komunistických hlasů. Jedná se zejména o taktiku tz. „Chytrého hlasování“, kdy jsou liberální voliči Navalného lidmi vybízení, aby volili nejsilnějšího protikandidáta strany Jednotné Rusko Vladimira Putina.
Odborníci se však domnívají, že prezidentská administrativa bude vyvíjet tlak na komunistické vedení, aby spojenectví s Navalným zatrhlo. Jak boj mezi komunisty v Rusku dopadne, ukáže až čas. Podle jednotlivých výroků komunistů to vypadá na boj velice tvrdý. Již výše zmíněný poslanec Ševčenko k celé věci říká: „Leninská linie má bránit Navalného před pronásledováním ze strany státu, Lenin měl před revolucí velmi jasno. Naší povinností jako komunistů je vždy zaútočit na cara, ne na liberály.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: AZy
