"Ještě před nedávnem se nezdálo, že by byla Evropská unie ochotná sáhnout k tak tvrdým sankcím proti Rusku. Po sestřelení malajsijského civilního letadla se však politické ovzduší na evropském kontinentu naprosto změnilo. Přestože Rusko vytrvale odmítá svoji zodpovědnost za smrt 298 nevinných civilistů, jeho hospodářství bude muset v krátkodobém i dlouhodobém horizontu čelit ekonomickým sankcím. Taková je realita," konstatuje úvod svého komentáře Adomanis.
"Takže, co vlastně sankce mohou způsobit? Většina ekonomů se shodne na tom, že Rusku způsobí vážné problémy. Západní experti zejména zmiňují, že pro ruské firmy bude velmi obtížné si půjčovat a když už, tak půjčky se rapidně zdraží. V neposlední řadě bude pro takovou banku složité uzavřít smlouvu o půjčce s ruskou firmou, protože bude riskovat, že se sama ocitne na černé listině. Nicméně ruský finančí sektor se doposud příliš neznepokojoval, protože těžil ze schopnosti poměrně snadno získávat dlouhodobé úvěry, především od finančních ústavů v Londýně," zmiňuje důležité skutečnosti Adomanis.
Mnoho lidí, kteří sympatizují či přímo pracují pro ruskou vládu, podle Adomanise tvrdí, že sankce naopak pomohou urychlit modernizace jeho hospodářství. "Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov prohlásil, že jeho země překoná veškeré těžkosti a poté bude ještě nezávislejší a silnější. Prezident Vladimír Putin zase řekl, že vláda i on osobně udělají vše proto, aby se sankce obyčejných Rusů vůbec nedotkly. Kreml se již nechal slyšet, že dovoz ze zahraničí nahradí vlastní výrobou. V praxi to rovněž znamená, že země přijde s takovými opatřeními, která zvýší zaměstnanost, zavede inovace a všeobecně zvýší soběstačnost země v klíčových odvětvích," zmiňuje Adomanis.
Rusko jako krachující Argentina
Adomanis je přesvědčen, že zavedení takových kroků v praxi stejně nebude fungovat. Neexistují podle něj žádné relevantní příklady zemí, které by v tomto ohledu uspěly. "Kreml se patrně domnívá, že by se tak Rusko mohlo přiblížit úspěšným zemím jako jsou Jižní Korea a Tchajwan. Reálně se však z Ruska stane spíš druhá Argentina, která nyní po pár letech opět spěje ke krachu. Teoreticky je opravdu možné prosazováním této politiky uspět. Pouze však za předpokladu, že se pohybujeme v transparentním ekonomickém prostředí, které není narušováno korupcí. Toto prostředí rovněž musí být konkurenceschopné. V opačném případě na konci takové marné snahy stojí stagnace," míní Adomanis.
Za posledních 15 let udělalo dle jeho názoru Rusko velký pokrok v ekonomické oblasti. Rozhodně to však podle jeho mínění nebylo proto, že se snažilo omezit dodávky zahraničního zboží na svém trhu. "Rozlehlá země s téměř neomezeným přírodním bohatstvím se stala pro zahraniční investory i dodavatele velkým lákadlem. Není ostatně nic špatného na tom, že prodáváte plyn do Německa a za získané finanční prostředky si pořídíte kvalitní německé stroje. To bylo naopak přesně to, z čeho Rusko vždy těžilo. Na těchto aspektech stojí prudký rozvoj země v posledních letech," vysvětluje Adomanis.
"Zkušenosti většiny zemí po celém světě nám říkají, že pokus nahradit dovoz ze zahraničí vlastní produkcí, je téměř nemožné. Nepodaří se to tedy ani současné ruské vládě. Jistě to tvrdit nemůžeme, ale stejně tak se musí člověk ptát, proč by zrovna Rusko mělo být tou zemí, které se to po mnoha neuspěšných pokusech jejích předchůdců podaří? Líbivá slova ruských politiků o blahodárném účinku sankcí na ruskou ekonomiku zní teoreticky skvěle, ale v praxi jsou nereálné,“ uzavírá Adomanis.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
