„Zdravím hlavně důchodce, učitele a další pracovníky ve školství. Jsem hrozně rád, že se nám podařilo prosadit zvýšení vašich platů a důchodů. Rekordním způsobem. A jako bonus přestaly ty šílený vedra. Celkem úspěšný týden, řekl bych,“ poznamenal Babiš.
„Je ale jedna profese, kde prosazujeme zpomalení růstu platů. Asi víte. Cítíme to stejně. Poslanci. Růst jejich platů určuje zákon, který jsme zdědili z minulosti. A stejně jako naše menšinová vláda prosazovala zvýšení důchodů od samého začátku, prosazovala i zpomalení růstu platů poslanců. Kdo nevěří, ať koukne třeba na článek na Novinkách z února. Dávám ho do komentářů. Stojí za to si ho přečíst i díky vtipným citátům zástupců ODS. Podle nich je zpomalení růstu platů poslanců populismus. Nevím, no, sto tisíc měsíčně plus náhrady je podle mě dost i na člověka, který pracuje v centru Prahy. Otázka je, jestli by někteří poslanci měli v reálném životě příjem, jaký mají teď. Dost o tom pochybuju,“ poznamenal dále Babiš a pochválil Piráty, kteří vzali návrh menšinové vlády za svůj.
Fotogalerie: - Babiš vyfič u Rozhlasu
Kdo je pro vás důvěryhodnější, pokud jde o spory manželů Paroubkových?Anketa
Na přetřes však přišla také slova k pietnímu aktu před Českým rozhlasem. „Tedy on byl plánovaný jako pietní, ale určitě jste v televizi viděli to divadlo, které rozpoutala skupina lidí před budovou. Povídal jsem si potom s několika staršími dámami, které měly až slzy v očích z toho, jak křiklouni shodili celou tu vzpomínku na lidi, kteří položili život v rámci ruské okupace. Přes ten řev jste můj projev určitě nemohli slyšet, tak jsem vám ho dal na Facebook. Díky za všechny lajky a sdílení. Můžete mi věřit, že číst projev až do konce, když vám lidi sprostě nadávají, plivou a máte pocit, že vás můžou každou chvíli fyzicky napadnout, není nic příjemného. Ale z úcty k obětem okupace jsem to udělal,“ sdělil Babiš.
„Co vlastně znamená svoboda a demokracie? Sprostě nadávat a řvát z jednoho metru premiérovi do obličeje? Pro někoho asi jo. Jsou lidi, které to vyloženě baví. Pořád ta samá skupinka. Když bylo hlasování o důvěře, když někde máme mítink, dokonce když jsem se ženil, a teď když jsem vzdával hold obětem před Českým rozhlasem,“ dodal.
„Svoboda a demokracie pro tyhle lidi znamená právo dát průchod nenávisti. Ale já pamatuju, že v roce 1968 i 1989 jsme si pod slovem svoboda a demokracie představovali něco jiného: svobodu cestovat, říct názor a nebát se, že vás za něj zavřou, pracovat a studovat v zahraničí. Dnes to máme, získali jsme svobodu po roce 1989 a není ohrožená. Jak jsem už řekl v projevu: „Každý si dnes může říkat a psát, co chce, každý si může založit stranu nebo hnutí nebo změnit své volební preference. A komu se něco nebo někdo nelíbí, může jakkoli kritizovat a proti něčemu brojit nebo si v příštích volbách zvolit někoho jiného,“ zmínil.
„Spousta lidí si myslí, že jsem za tu dobu v politice musel otupět. Vždyť mi chodí i spousta anonymních dopisů, a dokonce výhrůžky smrtí. Ale já nejsem cynik. Ty urážky se mě pořád dotýkají. Když na mě někdo fanaticky řve ‚estébák‘, nemůžu tu křivdu necítit. Soud na Slovensku jsem vyhrál. Mou rodinu StB šikanovala kvůli emigračkám a mému tátovi zarazila služební postup. Ale to fanatikům nejde vysvětlit. Nechápou ani to, že člověk, na kterého můžou beztrestně plivat, není ohrožení demokracie. Jediné, co ohrožuju, je korupční klientelistický systém, který tady zakořenil po roce 1989 a který postupně odstraňujeme,“ dodal Babiš s tím, že jej těší vzkazy podpory a dopisy.
„To, že může člověk řvát premiérovi sprostě do obličeje, považuju já osobně za důkaz, že u nás máme svobodu a není nijak ohrožena. A teď už pojďme zase zpátky k reálné práci. Kvůli které jsem do politiky vstoupil,“ uzavřel toto téma Babiš. Následně se věnoval také dálnici D1, stáčení tachometrů nebo představování nového šéfa GIBS Radima Dragouna.
„A včera Země živitelka! Chtěl jsem se rozepsat, jaké to bylo, ale koukám, že jsem už na konci páté strany. Tak jen v kostce: na českobudějovickém výstavišti bylo super. Hodně toho už řekly včerejší fotky. Traktory, dobroty, kroje, slivovice,“ zakončil Babiš, který odlétá kvůli migraci do Itálie a na Maltu.
Celý příspěvek Andreje Babiše:
Čau lidi, dneska fakt v rychlosti. Musím jet. Zdravím hlavně důchodce, učitele a další pracovníky ve školství. Jsem hrozně rád, že se nám podařilo prosadit zvýšení vašich platů a důchodů. Rekordním způsobem. A jako bonus přestaly ty šílený vedra. Celkem úspěšný týden, řekl bych.
Kvůli platům ve školství jsem se potkal v Hrzánu s delegací školských odborů vedených panem Františkem Dobšíkem a s Alenou Schillerovou a Robertem Plagou. Dohodli jsme se, že od prvního ledna příštího roku budou mít učitelé o 15 procent víc a nepedagogičtí pracovníci, čili všichni školníci, kuchaři, nebo účetní o 10 procent. Taky jsme si vysvětlili, že kdybychom to zvýšení udělali už teď od 1. září, stálo by to státní kasu další 4 miliardy. A to si náš rozpočet bohužel nemůže dovolit. Stejně je to ale pořádný skok.
A důchody? Ty taky stoupnou prvního ledna. Už jen stačí, aby to podepsal pan prezident. Já vím, dával jsem vám to sem už tolikrát, že možná ty čísla znáte nazpaměť: o 918 korun měsíčně stoupnou důchody v průměru a důchodci nad 85 let dostanou ještě tisícovku měsíčně navíc. Bude nás to stát 38 miliard meziročně navíc, je to největší položka státního rozpočtu.
Tohle naše menšinová vláda prosazovala už od úplného začátku. Takže jsem šťastný, že je hotovo.
Museli jsme teda ve sněmovně hlasovat nadvakrát, protože poprvé nám do toho hodil vidle senát. Zástupci ODS totiž po dvaceti letech zjistili, že v Česku žijí nějací důchodci a pokusili se “naskočit na vlnu”. Vrátili nám zákon s tím, abychom prý přidali tisícovku všem, kteří jsou v důchodu 25 let.
Super, takže třeba lidi, kterým je dneska 85, ale makali dýl než do šedesátky, by tu tisícovku nedostali. Plus sama ministryně práce a sociálních věcí za ČSSD řekla, že kvůli nepromyšlenému návrhu senátorů by důchodový systém zkolaboval. Je fakt vtipné sledovat ty politiky, kteří před lety důchodcům přidali 40 korun a teď mají plnou pusu sociální spravedlnosti. Co je, dámy a pánové, populismus, když ne tohle?
My samozřejmě budeme pokračovat v reformě důchodů. Rekordní růst je jen první krok. Dál se chceme zabývat hlavně ženami, které zůstaly dlouho doma s dětmi, a na stará kolena jsou za to trestané nízkým důchodem. Taky se podíváme na ty nejnáročnější profese, kde by si lidi zasloužili jít na odpočinek dřív.
Je ale jedna profese, kde prosazujeme zpomalení růstu platů. Asi víte. Cítíme to stejně. Poslanci. Růst jejich platů určuje zákon, který jsme zdědili z minulosti. A stejně, jako naše menšinová vláda prosazovala zvýšení důchodů od samého začátku, prosazovala i zpomalení růstu platů poslanců. Kdo nevěří, ať koukne třeba na článek na Novinkách z února. Dávám ho do komentářů. Stojí za to si ho přečíst i díky vtipným citátům zástupců ODS. Podle nich je zpomalení růstu platů poslanců populismus. Nevím no, sto tisíc měsíčně plus náhrady je podle mě dost i na člověka, který pracuje v centru Prahy. Otázka je, jestli by někteří poslanci měli v reálném životě příjem, jaký mají teď. Dost o tom pochybuju.
Jsem rád, že Piráti návrh naší menšinové vlády ANO vzali za svůj a snad nám ho pomůžou prosadit. Zároveň ale taky chápu poslance, že hlasovat proti vlastním příjmům je pro ně neobvyklé a mělo by se to změnit. Poslanci by neměli sami rozhodovat o svých platech, v ostatních zemích jsou to jiné instituce, které o tom rozhodují. Jasně, já jsem v jiné situaci. V politice pracuju zdarma, protože celý svůj příjem posílám samoživitelkám.
O platech jsem se bavil i s panem Jaroslavem Hanákem, prezidentem Svazu průmyslu a dopravy České Republiky. Probrali jsme toho samozřejmě mnohem víc: od situace v naší ekonomice, nedostatek pracovních sil, přes vztahy mezi Evropou a USA až po situaci v Turecku. Novináři se nás pak ptali hlavně na minimální mzdu. Já říkám už nějaký čas, že bych ji rád zvedl o tisícovku, představa zaměstnavatelů je 800 korun. Teď je to hlavně otázka domluvy mezi odboráři a zaměstnavateli. Měli by se domluvit mezi sebou, ne si posílat vzkazy přes média.
Taky jsme se s panem Hanákem bavili o zahraničních misích pro podnikatele. Chtěli by jich pořádat mnohem víc. Třeba já jako premiér na svých zahraničních cestách doporučuju české výrobky a firmy vždycky, když se k tomu naskytne příležitost. Jak jsem to třeba udělal nedávno ve Finsku. Byl bych rád, kdybych měl víc času a mohl se vydat i do vzdálenějších teritorií, vzal s sebou na palubu zástupce našich firem a pomohl jim s propagací. Doufejme, že kolegové Nováková a Brabec k tomu přistoupí aktivně a že budeme mít brzo ministra zahraničních věcí. Ten by měl být v tomhle směru nejaktivnější.
A teď bych rád napsal něco k pietnímu aktu před Českým rozhlasem. Tedy on byl plánovaný jako pietní, ale určitě jste v televizi viděli to divadlo, které rozpoutala skupina lidí před budovou. Povídal jsem si potom s několika staršími dámami, které měly až slzy v očích z toho, jak křiklouni shodili celou tu vzpomínku na lidi, kteří položili život v rámci ruské okupace. Přes ten řev jste můj projev určitě nemohli slyšet, tak jsem vám ho dal na Facebook. Díky za všechny lajky a sdílení. Kdo jste si nenašel čas, dávám vám na něj odkaz do komentářů.
Můžete mi věřit, že číst projev až do konce, když vám lidi sprostě nadávají, plivou a máte pocit, že vás můžou každou chvíli fyzicky napadnout, není nic příjemného. Ale z úcty k obětem okupace jsem to udělal.
Co vlastně znamená svoboda a demokracie? Sprostě nadávat a řvát z jednoho metru premiérovi do obličeje? Pro někoho asi jo. Jsou lidi, které to vyloženě baví. Pořád ta samá skupinka. Když bylo hlasování o důvěře, když někde máme mítink, dokonce když jsem se ženil, a teď když jsem vzdával hold obětem před Českým rozhlasem.
Svoboda a demokracie pro tyhle lidi znamená právo dát průchod nenávisti. Ale já pamatuju, že v roce 1968 i 1989 jsme si pod slovem svoboda a demokracie představovali něco jiného: svobodu cestovat, říct názor a nebát se, že vás za něj zavřou, pracovat a studovat v zahraničí. Dnes to máme, získali jsme svobodu po roce 1989 a není ohrožená. Jak jsem už řekl v projevu: “Každý si dnes může říkat a psát co chce, každý si může založit stranu nebo hnutí nebo změnit své volební preference. A komu se něco nebo někdo nelíbí, může jakkoli kritizovat a proti něčemu brojit nebo si v příštích volbách zvolit někoho jiného.”
Spousta lidí si myslí, že jsem za tu dobu v politice musel otupět. Vždyť mi chodí i spousta anonymních dopisů a dokonce výhružky smrtí. Ale já nejsem cynik. Ty urážky se mě pořád dotýkají. Když na mě někdo fanaticky řve “estébák” nemůžu tu křivdu necítit. Soud na Slovensku jsem vyhrál. Mou rodinu StB šikanovala kvůli emigračkám a mému tátovi zarazila služební postup. Ale to fanatikům nejde vysvětlit. Nechápou ani to, že člověk, na kterého můžou beztrestně plivat, není ohrožení demokracie. Jediné, co ohrožuju, je korupční klientelistický systém, který tady zakořenil po roce 89, a který postupně odstraňujeme.
Proto mě hrozně těší Vaše vzkazy podpory a dopisy. Dostal jsem jich spoustu. Třeba manželé z Ostravy mi popsali svoje pocity z křiklounů u Rozhlasu, schválně neuvádím jejich jména, aby neměli problémy. Jsme dneska v situaci, že když mě někdo podporuje, může si za to vysloužit urážky: “Tolik vulgarity nenávisti a zloby, kterou projevují vůči Vám osobně, neprojevovali v minulosti ani vůči komunistickým vládám. Povětšinou vynikali spíš servilitou, než odporem. V současnosti nerespektují ani základní pravidla slušnosti. Ani vůli většiny.” Tvrdé, ale asi pravdivé.
Napsal mi i 22letý student pražské ČVUT. O víkendech pracuje jako fotbalový rozhodčí, takže ho napadlo docela trefné přirovnání křiklounů před Rozhlasem k neukázneˇným fotbalovým fanouškům. Vzkázal mi, že bude rád, když jeho dopis zveřejním celý, takže tady je:
“Cˇesky´ lide,
jizˇ 22 let jsem tvou soucˇa´sti´, vidi´m a vni´ma´m co se kolem meˇ deˇje. Va´zˇi´m si mozˇnosti´, ktere´ di´ky pra´veˇ tobeˇ ma´m. Svobodu jsme prˇed 50 lety ztratili, ale di´ky tobeˇ ji ma´me a prˇetrva´va´. Di´ky tobeˇ ma´me svobodu projevu, di´ky tobeˇ mohu studovat a pra´veˇ di´ky tobeˇ bych meˇl by´t hrdy´.
Ano, jsem hrdy´, zˇe jsem Cˇech, ale tvoje chova´ni´ meˇ obcˇas zklame. Ti, jezˇ mezi tebou patrˇi´ k „nejloaja´lneˇjsˇi´m“, pra´veˇ taci´ ti deˇlaji´ nejveˇtsˇi´ ostudu. Taci´, kterˇi´ s oblibou nosi´ trikoloru, cˇi odznaky podporuji´ci´ demokracii a republiku. Taci´ pra´veˇ cˇasto jednaji´ proti vlastni´m slovu°m a hodnota´m, za ktery´mi naoko stoji´.
Rˇi´ka´m dost! Dost tomuto ostudne´mu jedna´ni´, kdy se na pietni´ uda´losti chova´sˇ jako neuka´zneˇny´ fotbalovy´ fanousˇek. Dost hanobeni´ demokracie, alesponˇ v den, kdy jsme o demokracii prˇisˇli, by ses mohl chovat uctiveˇ k jednomu z hlavni´ch prˇedstavitelu° nasˇeho demokraticke´ho sta´tu. Dost haneˇni´ prezidenta i ostatni´ch za´stupcu° lidu zvoleny´ch v demokraticky´ch volba´ch.
Mysli´sˇ si, zˇe nema´m pravdu? Kde jsou obrazy nasˇeho pana prezidenta? Kam zmizely ze sˇkol a u´rˇadu°? Procˇ porˇa´da´sˇ demonstrace, na ktere´ jsou cˇasto vyha´neˇni studenti i proti jejich vu°li? Procˇ, kdyzˇ se snazˇi´sˇ rˇi´ct pravdu, nerˇi´ka´sˇ ji celou? Jak mu°zˇesˇ dopustit to, zˇe tve´ hasˇterˇeni´ je pro smi´ch ostatni´m na´rodu°m?
Vi´m, zˇe ma´sˇ mozˇnost projevit svu°j nesouhlas, ale i to bys meˇl deˇlat s pokorou, rozumem a hlavneˇ sa´m sobeˇ nedeˇlat ostudu. Meˇl bys sta´t za zvoleny´mi za´stupci, vi´sˇ prˇeci, zˇe veˇtsˇina rozhoduje, pra´veˇ to je demokracie a ty jako mensˇina bys meˇl sta´t za spolecˇny´m rozhodnuti´m, na ktere´m ses podi´lel. Pokud je demokracie to co chcesˇ, meˇl bys ji tedy respektovat.“
Takže abych to uzavřel. To, že může člověk řvát premiérovi sprostě do obličeje, považuju já osobně za důkaz, že u nás máme svobodu a není nijak ohrožena. A teď už pojďme zase zpátky k reálné práci. Kvůli které jsem do politiky vstoupil.
Dálnice. Oprava D1 jede podle plánu. Než začne školní rok, bude u Prahy průjezdná bez omezení. Slíbil mi to náš ministr dopravy Dan Ťok. V září a říjnu budou taky dokončené tři další úseky. Celkem budeme mít hotových skoro 90 kilometrů. Přijde vám to málo? Kdyby s tím naši předchůdci začali před 10 lety, už byla celá D1 komplet hotová.
Koho z vás štvou uzavírky kvůli rekonstrukci, tak mám pro vás docela zajímavé číslo. U nás v Česku máme na sto kilometrů průměrně 2,4 uzavírky. A hádejte, kolik mají v Německu. Dokonce 3,5. V Rakousku to je 1,9. Takže jak vidíte, nejsme jinde než ostatní vyspělé motoristické země Evropy. Opravovat se musí, protože na tom závisí naše životy. A já i ministr dopravy vám děkujeme za trpělivost ve zúžených pruzích. Prosím tu osmdesátku tam dodržujte, je to důležité.
Když jsme u té dopravy, věděli jste, že bojujeme tvrdě proti stáčení tachometrů? Od 1. října 2018 může dostat podvodník flastr až půl milionu korun. Půjdeme tvrdě po těch, kteří si stáčením tachometrů vydělávají. Samozřejmě ne po těch, kteří nevědomky koupí stočené auto. Dávám vám do komentářů web, kde si můžete kilometry zkontrolovat.
No a jako vždycky bylo jednání vlády, řešili jsme třeba zvýšení ochrany léčiv před paděláním nebo rozpočet vojenského zpravodajství na zajištění kybernetické bezpečnosti. V Hrzánském paláci jsem přijal předsedu Národního shromáždění Arménské republiky Ary Bablojana. Taky jsem se potkal se Šimonem Pánkem z Člověka v tísni a diskutovali jsme o neziskovém sektoru.
Byl jsem na bezpečnostním výboru představit nového šéfa GIBS Radima Dragouna, který byl vybrán poprvé v transparentním výběrovém řízení. V minulosti byla běžná praxe, že si tam politici dosazovali svoje lidi.
A měl jsem taky docela dost výjezdů. V pondělí jsem se s Karlem Havlíčkem podíval do laserového centra Eli Beamlines v Dolních Břežanech. Je to evropský výzkumák, kde mezinárodní tým vědců vyvíjí nejintenzivnější laserový systém na světě. Pracují tu Češi, Maďaři, Angličani, ale třeba i Turci a Rusové. Bude sloužit k výzkumu ve fyzice a materiálových vědách, biomedicíně a astrofyzice. Mají ambici stát se nejmodernějším centrem svého druhu na světě. Povídali jsme si se zástupci Akademie věd a ministerstva školství. Věci, které tady dělají, mají potenciál, který si neumíme představit.
Taky jsem dostal pozvání do nového vývojového centra společnosti Bosch v Českých Budějovicích. Je to investice za dvě miliardy. Dokončit by ji měli v červenci 2019. Už teď jejich vývojové a zkušební centrum zaměstnává víc než 500 techniků, po dokončení nové budovy tady vznikne celkem 625 nových pracovních míst. Prošel jsem si rozestavěnou halu, popovídal si s vedením i zaměstnanci. Je důležité, že tohle není nějaká montovna, ale dlouhodobě udržitelný model vývoje a výroby v jednom místě. Mají tu i praktickou výuku pro střední školy. Ve školicím středisku pečují o budoucí generaci 60 techniků. To je přesně ten model duálního vzdělávání, který potřebujeme zavést po celé republice.
Co mě fakt zaujalo, bylo parkoviště u továrny. Českobudějovický Bosch postavil několikapatrovou budovu za pět měsíců z železné stavebnice. Vyšlo to na 57 milionů. Myslím, že spousta měst by takové řešení přivítala. Naposledy jsme se o tom bavili v Liberci.
V Budějovicích jsem taky zajel do firmy TSE. Vyrábí tady inkubátory, lampy na fototerapii - komu se narodilo dítě se žloutenkou, učitě to znáte. Taky dělají lůžka a postýlky. Mají tu vlastní vývoj, konstrukci i výrobu a vyváží do celého světa.
Nabitý program jsem měl i ve vedlejším Českém Krumlově. S panem kastelánem Pavlem Slavkem jsem si prošel zámek a hrad. Bavili jsme se o platech v kultuře a taky o tom, jak město zvládá nápor turistů. Na zámku se za rok otočí milion návštěvníků, z toho půl milionu platících a je potřeba rozvíjet a rekonstruovat další památky, třeba Kvítkův Dvůr. Turisté budou mít bohatší program a hlavním turistickým trasám se odlehčí.
Byl jsem i v Zámecké jízdárně s prezidentem Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov Jaromírem Boháčem. Jak jste asi viděli na fotkách, v Krumlově bylo fakt příjemně. Zastavoval jsem se s lidmi na ulici, povídali jsme si, podepisoval jsem knížky. A samozřejmě selfíčka.
A včera Země živitelka! Chtěl jsem se rozepsat, jaké to bylo, ale koukám, že jsem už na konci páté strany. Tak jen v kostce: na českobudějovickém výstavišti bylo super. Hodně toho už řekly včerejší fotky. Traktory, dobroty, kroje, slivovice.
Teď už fakt končím. Jenom jsem vám chtěl ještě napsat, že se průběžně připravuju na návštěvu Itálie a Malty. Téma samozřejmě migrace. S premiéry Giuseppem Contem a Josephem Muscatem si toho máme spoustu co říct. Odlétám už v úterý a vezu naprosto konkrétní plán, jak s nelegální migrací bojovat. Těším se, až ho představím i vám. Zítra v novinách na tohle téma vyjde velice konkrétní rozhovor.
Zatím se mějte a užijte si zbytek neděle!
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
