Samková nejdříve hovořila o období sametové revoluce, popsala ji jako dobu naděje a skutečného odhodlání, ze které má dodnes vylepené v knihovně plakáty. „Vlastně jsme si nikdo nedovedl představit, kam se to vrátí. Když si vezmete vývoj od roku 1989 do dnešního dne, tak my jsme se z bodu A dostali znovu do bodu A. O Petru Fialovi já s plnou vážností prohlašuji, že dokončil Gorbačovovu perestrojku,“ zasmála se a vysvětlila, že kdyby na konci 80. let povolili komunisté podnikání, což se i pomalu dělo, a povolili cestování, tak mohla „vedoucí úloha strany“ trvat dodnes a byl by zde v podstatě čínský model. Doplnila ovšem, že ten je zde tak jako tak, tedy státní kapitalismus doprovázený tuhou cenzurou. Kterou sice alternativní média narušují, ale nemají takový dosah jako veřejnoprávní média.

A že taková média mohou mít dosah desítky, až stovky tisíc, ale „babička z Tachova“ nebo „prodavačka z Varnsdorfu“ přijde domů a pustí televizi. „Ti jsou neustále pod tím mainstreamovým tlakem a jenom se propracovat k tomu...“ začala Samková a pak připomenula, že kdo byl za komunismu mimo disidentské kruhy, ten se k nim nedostal. Nemohl „zazvonit u Havla“, že se chce přidat. Lidé sice z Hlasu Ameriky či BBC věděli o existenci opozice, ale bylo těžké se k ní propracovat. K samizdatovým spisům se lidé nedostali. To prý trvá dodnes, v podstatě jediné setkání je na demonstracích, tam ale není, jak navázat kontakt, jinak jsou skupiny lokální.