Když angličtí fotbalisté v tomto týdnu postupovali mistrovstvím světa v Rusku, bylo od britských komentátorů i fanoušků často slyšet, že „alespoň trochu zvedli náladu ve zkoušené zemi“. Skutečně dnes britské veřejné mínění vnímá situaci tak, že země zažívá těžké časy? A pokud ano – v čem vidí příčiny této krize?
Celý rok už trvají bezvýchodná jednání s bruselskými vyjednávači a nevedou k žádnému kompromisu. Dokonce nelze ani mluvit a nějakém opravdovém vyjednávání. Britské vládě, která se snažila vyjednat nový model svobodného obchodu s Unií, říkali tomu Kanada plus, jsou stále kladeny nějaké předběžné podmínky, některé tak jako „neviditelná” irská hranice ani s věcí nesouvisí, je to klacek, který má znemožnit vystoupení de facto. Unie se chová ultimativně, ne-li imperiálně, jako by šlo o trestnou výpravu proti Spojenému království. Je to pro Brity ponižující. Rozpolcená vláda není schopna vystupovat razantně. A mohla by vyhrožovat, tak jako Trump, třeba zvýšit cla na německá auta a francouzské potraviny.
Oslabil i HDP a zvýšila se inflace. Nejistota znamená snížené investice, zejména zahraniční.
V týdnu opustili kabinet dva důležití ministři, patřící k těm, kteří podporovali brexit. Boris Johnson, ministr zahraničí, a David Davies, ministr pro brexit. Jaké byly příčiny jejich kroku?
Premiérka Theresa Mayová představila kabinetu svůj nový plán a popřela celou svou dosavadní politiku – své mnohokrát zdůrazňované nepřekročitelné bitevní linie, snahu získat zpět svobodný obchod se světem, suverenitu parlamentu nad EU, kontrolu hranic i imigrace a vystoupit z jednotného trhu a celní unie. Její projev byla šaráda. Výměnou za vzájemný bezbariérový trh (s katastrofální výjimkou služeb, které dělají snad 80 procent ostrovního HDP), jde vlastně o převážně deficitní dovoz, souhlasila s uznáním celého regulačního režimu Unie, nejen vnějších tarifů celní unie, čili s podřízeným postavením své země, tak jak je tomu doposud. To by de facto znemožnilo vyjednat smlouvu o volném obchodu s třetí stranou, Británie by kupříkladu nemohla dovážet nedovolené potraviny z USA anebo radikálně měnit daňové sazby. Ze všech jejich nepřípustných podmínek obchodu zbyla jen kontrola imigrace, na které ale EU trvá.
Hlavní vyjednávač Davies, zastánce brexitu, nemohl kapitulaci uznat, usiloval o suverenitu Británie, a nikoli o přidružený status jako mají Švýcarsko nebo Norsko. Tyto státy za přístup na trh Unie platí a uznávají volnou ekonomickou migraci v EU, dva neuralgické body, jež britský plebiscit zjevně odmítl.
Změna na ministerstvu zahraničí je určitě zásadní. Co můžeme očekávat v britské diplomacii po vystřídání Borise Johnsona?
Nevím. Vyjednávání o podmínkách brexitu nespadalo pod jeho kompetenci a zahraniční politika by se výrazně změnit neměla. Johnson se v kampani před plebiscitem o brexit výrazně zasloužil a po demisi Daviese nemohl ve vládě setrvat. Je přesvědčen, že by nezávislost na regulačním režimu Unie méně výhodný obchod s EU podle pravidel Světové obchodní organizace bohatě kompenzovala.
Objevily se spekulace, že Boris Johnson, který údajně velmi prahne po funkci předsedy vlády, tímto zahájil útok na premiérku Theresu Mayovou, kterou příležitostně ostřeloval už dříve. Je podle vás možné, že Johnson chtěl rozpoutat vládní krizi, ze které by vyšel jako ministerský předseda?
Ne, vládní krizi nerozpoutal, tu způsobila zrada volebního programu i jednoznačného rozhodnutí referenda, ostatně většina „brexitářů“ ve vládě setrvala a vyčkává, co bude, až Unie návrh odmítne. Ta opravdová vládní krize teprve nadejde. Johnson neusiluje o funkci premiéra, ví, že je nepřijatelný většině konzervativních poslanců.
Boris Johnson měl dobrou pověst jako prostořeký poslanec či jako starosta Londýna, který dokázal zorganizovat skvělou olympiádu. Jako ministr zahraničí byl ale komentátory kritizován, psali o něm jako o parodii na šéfa diplomacie, případně i ještě posměšněji. Jak je ale vnímán veřejností?
Veřejností byl vnímán donedávna velmi pozitivně, Angličané milují humor, podle úsloví „vtip není opakem serióznosti, opakem serióznosti je neserióznost“. Ovšem zuřivě rozpolcená společnost a politická krize dobré náladě nepřispívají a tak jdou někdy Johnsonovy vtipné výroky lidem na nervy. Za svou zásluhu o brexit si vysloužil smrtelnou nenávist, nepřátelé se snaží špatné obecné nálady využít a neustále z něho dělají šaška.
Co si dnes vůbec britské veřejné mínění myslí o brexitu? Vnímá své dva roky staré hlasování jako chybu, jak se snaží tvrdit některá média?
Tábory pro a proti se podle průzkumů víceméně vyrovnaly. Mnozí se dali elitou i mediálními hrozbami z propadu hospodářství po brexitu zastrašit. To ale lásce k EU nepřispívá. Lidé si uvědomují, že suverenita není zadarmo.
Premiérka Mayová na počátku června natočila pozdrav britským muslimům ke konci svatého měsíce ramadánu, ve kterém mluvila o významu a nesmírném přínosu islámu a muslimů britské společnosti. V Evropě dnes tato slova překvapují, ale v Británii je to zjevně jinak. Zkuste prosím čtenářům vysvětlit, proč musí premiérka v zemi s tradiční zdrženlivostí vůči náboženským projevům vysílat takto intenzivní signály věřícím jednoho náboženství, tím spíše takového, které rozhodně na britských ostrovech není to nejtradičnější?
Ano, tohle je naprosto absurdní, žádný přínos neexistuje. Je to jako bychom, s malou nadsázkou, mluvil o přínosu Romů. Stačí se podívat na život v muslimských státech – vidíme jen bídu, analfabetismus, podřízenost žen, nemluvě o násilí a kriminalitě. To, že kdysi nějací křesťané pod muslimskou vládou přeložili Aristotela z řečtiny do arabštiny, o islámské civilizaci nevypovídá. Britská politická třída má pocit, že musí umravňovat a zároveň zastrašovat svou nižší brutální vrstvu, které se v podstatě obává.
Domnívá se, že jednou může dojít k pogromům na muslimy. Ostatně těch se také smrtelně bojí, proto je vzala pod ochranu. Jde tedy o zoufalou snahu zaručit smír. Politickou korektnost vymyslela levice a ta muslimům nahrává, ačkoli ti levicovým představám o rovnosti homosexuálů a žen příliš neholdují, ale jsou to jsou její voliči.
Politická krize konzervativní vlády přibližuje alternativu, kterou mnozí prohlašovali za nereálnou, může se Jeremy Corbyn stát premiérem Jejího Veličenstva? A co by se podle vás potom v Británii dělo?
Nemyslím. Dělnická třída a voliči brexitu Corbyna nepodpoří. Letos na jaře uznal setrvání Británie v celní unii. Politická krize, tak jako v celé Evropě, se týká celé politické třídy. Jde napříč pravo-levým dělením.
Hlavní střet teprve přijde. Unie dogmaticky trvá na volném pohybu osob. A o ten v přelidněné Anglii šlo především.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
