Podle autorky konspirační teorie jsou především takové, které říkají, že „vše bylo předem domluveno“. To hned vyvrátil účastník událostí Michal Horáček, podle kterého nebylo domluveno nic a vše se rodilo v chaosu.
První konspirační teorie, kterou dokument rozebíral, byla ta, že listopad byl výsledkem dohody mocností, USA a SSSR, o novém rozdělení světa.
Badatel Adam Kretschmer, poslanec ODS Pavel Žáček a další připustili, že SSSR měl v té době hodně starostí sám se sebou.
USA podle Jolyona Naegelleho, tehdejšího pražského zpravodaje Hlasu Ameriky, skutečně spekulovaly s tím, že SSSR uzbrojí rozpoutáním „hvězdných válek“, jak se říkalo systému balistických raket dlouhého doletu.
Podle Kretschmera jsme hlavním cílem zájmu ve střední Evropě nebyli my, ale sjednocené Německo. Podle Pavla Žáčka ale taková dohoda nebyla, jen pak prostě Američané zaplnili uvolněný prostor.
Teorie o souladném zájmu velmocí pak rozvíjel ještě režisér Jiří Svoboda. Paradoxně tomu přitakal i Martin Mejstřík, podle kterého to ale bylo dobře, protože by byli Reagan s Gorbačovem blázni, kdyby dění pustili z rukou.
Československý režim měl být velmi shnilý a nebyl schopen ani masových represí. To potvrzoval i tehdejší šéf ÚV SSM Vasil Mohorita, podle kterého se tehdy říkalo, že na ÚV KSČ se zdraví „dobrý každý den“.
Další konspirační teorií má být, že listopad připravili komunisté. Strana, navenek vypadající jako monolit, prý ve skutečnosti skrývala mnohé rivality a zájmy. Tuto teorii podpořil i tehdejší generální tajemník strany Milouš Jakeš slovy, že „jedna skupina se rozhodla využít 17. listopad proti stávajícímu vedení strany“. Hlavními osobami této skupiny měli být Alojz Lorenc, šéf StB, a Vasil Mohorita.
Ve hře ale figurovali i premiér Ladislav Adamec a Miroslav Štěpán, stranický lídr v Praze, který si měl myslet, že je „korunním princem“ Miloše Jakeše.
Podle Mohority chystal stranický převrat Ladislav Adamec. Potvrdil to i Michal Danišovič, který tehdy šéfoval pražské policii a vyjádřil názor, že Štěpán jako silný hráč Adamcovi překážel. Ten navíc dodal, že měla existovat konkrétní dohoda, podle které měl být Adamec současně prezidentem a generálním tajemníkem a Alojz Lorenc jako Slovák předsedou vlády.
Do toho přichází studentská demonstrace 17. 11., která se prý podle „spiklenecké teorie“ měla stát rozbuškou stranického puče. Ale i studentský lídr Martin Mejstřík připustil: „My jsme tam byli figurky na šachovnici, kterýma se někdo pokoušel tahat.“
„Konspirační teorie tvrdí, že StB naváděla dav prostřednictvím falešného studenta Milana Růžičky, který se ve skutečnosti jmenuje Ludvík Zifčák a je agentem StB,“ vykládá dokument. Ten vypovídal, že aktivizoval síť svých tajných spolupracovníků a jejich prostřednictvím manipuloval celým davem.
Tehdejší účastnice demonstrace si ale myslí, že dav na Národní třídě skončil spontánně. Martin Mejstřík se prý myšlence, že by průvod byl manipulován, dlouho bránil, ale s přibývajícím vědomím o fungování systému si nemyslí, že by StB nechala lidi jen tak jít, jak se jim líbí.
„Konspirační teorie posiluje i fakt, že dodnes bezpečně nevíme, kdo dal rozkaz k zásahu,“ připouštějí tvůrci dokumentu.
Václav Bartuška, který vyšetřoval zásah na Národní třídě jako člen parlamentní komise a napsal o tom knihu Polojasno, to interpretoval tak, že vedení KSČ rozčílené sérií velkých demonstrací dalo Miroslavu Štěpánovi úkol, aby „s tím něco udělal“. Jenže neřeklo co, a protože Štěpán měl obrovské ambice, cítil potřebu se předvést. Proto tlačil na velitele pražské policie, který formálně podléhal ministrovi vnitra, ale reálně měl nad ním moc Štěpán jako pražský šéf strany.
Dokument identifikuje, že prospěch ze zákroku by měli tři lidé. Miroslav Štěpán, který by ukázal svou sílu, Milouš Jakeš, který by si udržel moc, a Alojz Lorenc, kterého by událost naopak mohla vynést. I Martin Mejstřík řekl: „Jsem přesvědčen, že za tím byl Lorenc, tedy ten proreformní proud.“
V půl deváté, když velitel Danišovič nebyl u monitoru, začíná zásah. Demonstranti jsou vháněni do podloubí, kde jsou neviděni proháněni uličkou z obušků. Martin Mejstřík připomněl, že tam bylo téměř 600 zraněných, z toho skoro 40 s trvalými následky. „Tam byly rozkopaný genitálie, zlomený páteře. To nebyl žádnej samet,“ vykládal rozčíleně.
Velitel pražských policistů Danišovič, který zásahu formálně velel, na kameru tvrdil, že nevěděl, co se na Národní odehrávalo. „Já nevěděl, že tam vznikla nějaká ulička, nebo něco takového.“ Poté uvedl, že se ztratil nahrávaný záznam komunikace mezi zasahujícími jednotkami a dokonce i se štábem, kde seděl. „Takže tam byly manipulace s důkazy,“ odhalil šéf pražských policistů.
Další „vodou na mlýn konspiračním tezím“ je přítomnost významného velitele KGB, generála Gruškova, který v té době jednal se šéfem StB Alojzem Lorencem. Pavel Žáček ale tuto konspiraci vyvracel tím, že návštěva Gruškova v Praze byla dlouhodobě plánovaná za účelem podepsání smlouvy. Role KGB je tedy pro dokumentaristku vyvrácena.
Jaká ale byla role Alojze Lorence. Podle některých teorií měl právě on vybrat Zifčáka pro roli „mrtvého studenta“. Tvrdí to prý hlavně sám Zifčák. Václav Bartuška se tomu ale smál s tím, že Zifčák také vykládá, jak se s Lorencem scházel, ačkoliv byl mladý poručík, se kterým by velitel celé StB čas rozhodně neztrácel. „Ten ho mohl vidět jednou za rok na aktivu, to je vše. Představa, že sedí u Lorence v kanceláři a ten mu říká své plány, to ne,“ smál se.
Účastnice demonstrace, která se pohybovala v jeho blízkosti, pak rozporovala teorii o záměrném předstírání mrtvého studenta. Podle ní Zifčák skončil ležet na Národní třídě prostě proto, že od zasahujících policistů dostal několik ran. Teorie, že se tam válel záměrně s konspiračním plánem, je podle ní nesmyslná.
Ludvík Zifčák v čele průvodu na Národní třídě, vedle něj svědkyně
Během následujících dní se rozšířila informace, že na Národní třídě zemřel student jménem Martin Šmíd. Podle některých to muselo být plánované, neboť protesty a demonstrace začaly až po zveřejnění této zprávy. Obeznámený Václav Bartuška ale nesouhlasí. „Moje základní námitka proti všem spikleneckým teoriím je, že Česká republika je strašně ukecaná země. Zde udrží dva lidé tajemství tak maximálně půl roku, větší skupina lidí tak týden. Takže aby třicet let nikdo z těch, co to připravovali, o tom něco nenapsal třeba ve svých memoárech, to se mi fakt nezdá.“
Další konspirační teorie říká, že není náhoda, že StB nezasáhla při vzniku Občanského fóra v Činoherním klubu dva dny po demonstraci. Přitom by stačilo posbírat všechny přítomné v divadle, a bylo by po revoluci.
Podle Petra Pitharta to bylo proto, že ve chvíli, kdy na Václavském náměstí bylo 300 tisíc lidí, tak už se báli. Adam Kretschmer naopak předkládal teorii, že StB měla v Občanském fóru své agenty. „Jsou monitory ještě po 17. listopadu, co se děje v Občanském fóru. Prostě ten stroj jel dál,“ vykládal.
ČT v reakci na něj nabízí divákům vysvětlení, že „temné scénáře se vymkly z rukou“. A k tomu se přiklání i Martin Mejstřík, který se do té chvíle ochotně hlásil k řadě konspirací. Podle něj hlavní zásluhu na rozbití temných scénářů mají studenti. „My jsme byli tak našlápnutý, že jsme tím zaskočili i Havla. Celé Občanské fór