Zavedli mě ke kase, kde seděla Janinka, a řekli mi, ať sleduju, jak pracuje. Dívala jsem se asi hodinu, ale byla jsem úplně bez šance vystopovat, jaká tlačítka mačká, protože to dělala děsně rychle. Po hodině mi řekla, ať si sednu za svou kasu a během nákupu prvních tří zákazníků stála za mnou a pomáhala mi. Pak už jsem pracovala sama. Celkem snadno jsem se naučila, jak se platí hotovostí a kartou, problém byly stravenky. Každý typ se zaznamenával trochu jinak a někteří zákazníci různé druhy stravenek kombinovali,“ poznamenala Uhlová.

Následně popisovala, jak ji to začalo bavit – nadšení jí vydrželo přesně šest hodin. „Pak mi začalo hučet v hlavě a musela jsem se hodně soustředit, abych nedělala chyby,“ uvedla. Popsala také, jak se jí chtělo za kasou hrozně čůrat, měla kolikrát žízeň a neměla dost drobných. Vedoucího pak musela volat kvůli stornu.

„Když jsem měla večer odcházet, byl v obchodě zrovna nějaký zmatek, hodně zákazníků, dlouhé fronty. Třikrát jsem důrazně zopakovala, že opravdu musím jít. Můj muž nebyl doma, děti hlídal náš kamarád Kolja, který se potřeboval domů dostat včas. Byla jsem hodně vehementní a vedoucí dne seděl na kase blízko mě. Díky tomu se mi podařilo odejít jen s dvacetiminutovým zpožděním,“ sdělila Uhlová.