Zásadním podnětem pro takovéto rozhodnutí bylo podle Pospíšila pouze plynutí času. „Ústavní soud dospěl k názoru, že délka Rathova pobytu za mřížemi byla natolik dlouhá a nebyla dostatečně zdůvodněná, aby se jednalo o adekvátní vazbu v souladu s Listinou základních práv a svobod,“ uvedl.

Obecná hranice, která by určovala odpovídající délku vazby, podle Pospíšila neexistuje. Vždy je prý totiž nutné posuzovat každý případ jednotlivě s ohledem na individuální okolnosti. V tomto konkrétním případě dle jeho slov nejvíce Ústavnímu soudu vadilo, že důvody pro jeho věznění byly stále stejné jako v květnu 2011, kdy byl exhejtman vzat do vazby. „A to samozřejmě není možné, tyto důvody je třeba zesilovat,“ dodal.