Úvodem se Fischer vyjadřoval k irácké misi české armády. „Dokud máme pozvání irácké vlády, dokud je shoda se spojenci, že tam máme být, tak to smysl má. Já jsem o tom mluvil s iráckou velvyslankyní v České republice a hodně jsme analyzovali ty důvody, které předcházely hlasování v iráckém parlamentu. Mluvili jsme o té velmi složité situaci, která v Iráku dnes je a o tom, jakou cestu hledat ven. A jedna z nich je určitě budovat ozbrojené síly, moderní irácké ozbrojené síly, a právě na tomhle úkolu Česká republika se svými policisty a vojáky participuje a má účast,“ sdělil Fischer.
Smysl této mise vidí v tom, že se budují moderní ozbrojené síly. „Jak dobře víme, v Iráku operuje celá řada ozbrojených milicí. A ty mají potíž se začlenit do toho jednotného vedení. Takže tam je potřeba budovat skutečně profesionální struktury státu. A armáda a ozbrojené síly jsou toho nezbytnou součástí. A můžeme-li tam k něčemu pomoci, tak samozřejmě, ať tam zůstaneme. Ale je dobré si skutečně definovat, za jakých podmínek tam ještě být a to, že je potřeba hlídat také bezpečnost našich lidí, to je samo sebou,“ sdělil Fischer.
Armáda by tam měla dle jeho slov zůstávat do doby, dokud nebude regionální situace natolik stabilní, abychom mohli říct, že je to hotová věc a jdeme dál. „Ale je to rozhodně region, ze kterého se může nestabilita šířit do širokého okolí. Ostatně jsme to viděli, je tam vazba na krizi v Sýrii, na dění v Íránu a mohli bychom pokračovat i do toho palestinsko-izraelského konfliktu, kde vidíme určité souvislosti. Je to region, který je nesmírně citlivý. Máme tam vojáky na Golanských výšinách v jedné z důležitých misí, která je pod gescí OSN a je dobře, že tam jsme, protože ten region skutečně potřebuje stabilitu, ale také rozvoj a politický dialog. A v tom můžeme možná také něco dělat,“ dodal. Odmítl to, že by se z naší strany jednalo o okupaci.
„Stabilita regionu bez toho, že se na to podíváme z většího celku, nedává smysl. A musíme si připustit, že Evropská unie nebo Evropa má na místě jenom málo figur, že se málo angažovala. Že tam má malé slovo a bez toho, že se zaangažujeme víc, se zkrátka s tou situací nepohne nic kupředu. I proto je dobře, že tam máme svoje vojáky,“ dodal.
Podle jeho slov jen málokdo z nás ví, co se v Íránu skutečně děje. „Viděli jsme, že dokonce Teherán začal dělat kroky k tomu, aby označil britského velvyslance, tedy velvyslance Jejího Veličenstva jako personu non grata, jako nevítaného hosta. To jsou velmi silné signály, které musíme číst i proto, že vidíme, že tam možná i uvnitř Íránu dochází k politickému kvasu. Ten kvas je založen jednak na tom, že tam je opravdu ekonomická nouze, je to v důsledku těch dlouhodobých sankcí, je tam nespokojenost velké části obyvatel, například s tím, jak právě jednaly některé ty revoluční gardy, které jsme viděli konat v regionu, tak ony konaly i uvnitř. Střílely například do demonstrantů při pokračování nejrůznějších nepokojů. A když vidíme, jak se například s otázkou žen a se ženami nakládá v Íránu, tak to musí revoltovat i nás. Je potřeba, abychom konali suverénně a sebevědomě a tady je například dobré, abychom těm, kteří tam jezdí reprezentovat Evropskou unii, paní Mogherini, tak aby si nedávala na hlavu ten jejich šátek, ale aby tam šla jako žena z Evropy, která si je jista tím, že má co obhajovat, a tam si myslím, že musíme také začít,“ dodal.
Následovala Fischerova slova k summitu V4 a Rakouska. „Bylo to důležité setkání v důležité době. Vidíme, že se evropské unijní struktury usazují. Evropský parlament začíná jednat, Evropská komise se rozběhla. Takže Visegrád o sobě dal vědět. Mluvil o migraci, mluvil o jaderné energetice a o dalších. Já mám za to, že to bylo užitečné setkání i proto, že u toho byl rakouský premiér,“ podotkl Fischer. „Mám za to, že jaderná energetika je téma nejenom pro Visegrád, ale pro celou Evropskou unii. Ostatně máme tam velké spojence mezi jadernými zeměmi, které mají energetiku postavenou na jádru. Takže v tom nejsme rozhodně sami. Ale měli bychom naslouchat našim sousedům. Měli bychom naslouchat nejenom Rakousku, ale třeba také Německu, a ty věci dobře koordinovat a vysvětlovat. A zohledňovat taky jejich starost. Protože my často se omezíme jenom tím, že mluvíme o výrobě elektrické energie, ale my bychom už možná také měli víc mluvit o úsporách energie. O tom, jak to udělat, abychom vlastně jako země, jako hospodářství, také investovali hodně prostředků a pozornosti do toho, kde energií šetřit. A v tom například Rakousko je velmi daleko před námi a máme se od něj dokonce co učit,“ sdělil Fischer.
„Jednáme v čase. Tohle jsou postoje, které jsou v dnešní době, mají nějakou historii a každá změna bude vyžadovat hodně let a hodně trpělivosti za jednacím stolem. To znamená, že my si musíme spíš připravit cestu k tomu, abychom si navzájem vycházeli vstříc, abychom například, pokud bychom modernizovali ten náš park, tak abychom naslouchali i obavám našich sousedů, abychom se úplně neodcizili. Když se díváme na ty roky, které je potřeba započítat, než se postaví moderní elektrárna, která dnes splňuje všechny bezpečnostní parametry, vysoutěží, respektive by se zafinancovala, tak to je potřeba odpracovat hodně dlouho dopředu. Takže tady musí ty procesy jít souběžně,“ řekl Fischer závěrem k rozdílným postojům k jaderné energetice Čechů a Rakušanů.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
