Senátor Pešák: Za předsednictví Václava Klause byla ODS úplně jiná

Volby jsou za námi. Jak byste obecně hodnotil jejich výsledek? O čem podle Vás vypovídá?

Je to lepší, než ve volbách sněmovních. Ale samozřejmě horší než v obecních volbách 2010. Hodnotím to tak, že ODS se odrazila ode dna. Jsem také velmi rád, že senátní klub ODS je a zůstává druhým nejsilnějším. Pomohlo nám k tomu, že ODS obhajovala jen 3 mandáty a 2 mandáty získala. Je to nesmírně důležitý signál – kandidáti ODS už voličům tolik nevadí, nevolí vždy a zásadně proti nim. Jsou schopni ocenit a zvolit politiky ODS s úspěšnou minulostí v komunální politice.

K výsledku ODS se předseda vyjádřil následovně: „Občanští demokraté jsou znovu zpátky, občanští demokraté mají program, občanští demokraté jsou jedinou silou, která je schopna se postavit levici a populismu. Jsem přesvědčen, že příští volby nepochybně vyhrajeme. Jsme jediná síla, která dokáže vést kontrarevoluci normálních lidí.“ Sdílíte tento názor? A co je podle Vás třeba nyní udělat proto, aby se výše uvedená slova předsedy strany naplnila?

Ano, podporuji tuto vizi našeho předsedy. A co je třeba dělat? Nazývat věci pravými jmény, nebát se říkat i to, co je nepopulární a v médiích hlavního proudu nechtěné, a být mezi lidmi a naslouchat jim. A dělat to, co je pro ně prospěšné a čemu rozumí.

PhDr. Milan Pešák

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

Jak byste hodnotil vnitřní vývoj ODS? Proč se vůbec podle Vás dostala do tak hluboké krize?

Vše se vyvíjí, ODS nevyjímaje. Není možné, aby věci zůstávaly stejné. ODS za předsednictví Václava Klause byla úplně jiná. Pak po roce 2007 procházela cestou, kterou bych označil jako bloudění. Dospěla téměř až k rozkladu, což osobně datuji do let 2011 až 2013. Věřím, že letos nabrala rozumnější kurz a že je opět na cestě k úspěchu. Ta cesta ale bude dlouhá a těžká. Doufám však, že až ODS dosáhne úspěchů (měřitelných úspěchem ve volbách), poučí se z dřívějších chyb a nebude zrazovat své zásady a dělat něco jiného, než voličům slibovala.

V současnosti je pro ODS největším trnem v oku hnutí Andreje Babiše. U voličů ale boduje. Čím si to vysvětlujete a domníváte se, že se udrží u moci i po nadcházejících sněmovních a komunálních volbách, kde bude obhajovat mandáty? Proč?

Je to důsledek pochybností občanů o tom, že parlamentní demokracie založená na soutěži politických stran je nejlepším nástrojem pro řízení státu i obcí. ANO je stranou vůdcovského typu a pro občany je to něco jiného, než s čím se setkávají u standardních parlamentních stran. Mají zřejmě dojem, že osvícený vůdce může být při řízení strany i státu efektivnější. To samozřejmě může, jen se těžko pozná, kdy je osvícený a kdy osvíceným být přestává. A při druhé variantě se na to hůř reaguje. Výsledky ANO v příštích parlamentních volbách předvídat nechci; chci, aby ODS dosáhla co nejlepšího výsledku a aby se naplnily vize předsedy Petra Fialy.

V senátu působíte jako místopředseda Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Co vnímáte jako největší problém, který je třeba vyřešit? A jaké se podle Vás nabízí řešení?

V oblasti školství je problémů mnoho a nebude snadné je vyřešit. 15 let neustálých reforem napáchalo obrovské škody a způsobilo pokles znalostní i dovednostní úrovně žáků a studentů, což dokladují srovnávací šetření z předchozích let. Když každá škola učí něco jiného podle vlastního vzdělávacího programu a pak se to snažíme napravit jedinou společnou maturitní zkouškou pro gymnazisty, zdravotní sestry i absolventy nástaveb učebních oborů, nemůže to fungovat. Ani silná střecha nemůže udržet pohromadě dům postavený bez základů na písku. Myslím, že kdyby si každá škola vybrala jeden z národních vzdělávacích programů (možná trochu konkretizovaných a dopracovaných) a podle něj učila, ušetřilo by to zbytečnou byrokratickou práci učitelům na straně jedné a žákům a studentům na straně druhé, umožnilo snadněji přestupovat mezi školami. Tím bych začal já.

Ale problémy jsou též ve financování sportu a dalších oblastech.

Náš výbor se však zabývá též vědou, kulturou a lidskými právy. Zejména v této oblasti by bylo třeba mnohé udělat a neznamená to zavést kvóty na zastoupení mužů a žen v politice a řízení podniků. To považuji za nesmyslné a škodlivé, neboť je to další krok k rozkladu státu i ekonomiky. V oblasti lidských práv by však bylo třeba dosáhnout toho, aby soudní rozhodnutí byla předvídatelná a vymahatelná, aby správcové majetků v konkurzu jej spravovali řádně a hospodárně, ne jak se to dělo třeba v H-systému, aby bylo zamezeno exekutorské zvůli, lichvě atd. A v neposlední řadě aby nebyla stále víc omezována svoboda občanů, jak se to děje dnes neustálým sledováním, odposlechy či mediálním lynčováním.

Jak byste hodnotil ve funkci současného ministra školství a jím prosazované změny v resortu? Pomohou podle Vás zabránit úpadku českého školství?

Obávám se, že nepomohou. Jednotné přijímací zkoušky by způsobily pravý opak – byl by to další krok k rozkladu a nefunkčnosti školského systému. A mám-li se zamyslet nad dosavadními provedenými kroky pana ministra, myslím, že kromě žádoucího a dle mého názoru správného navýšení platů pedagogických pracovníků, což je však způsobeno spíše odlišným přístupem ministra financí než prací ministra školství, toho zatím naštěstí pan ministr moc neudělal.

A co říkáte na kauzu pobodaných studentek a zavražděno studenta žďárské střední školy, která otřásla veřejností? Je podle Vás možné takovým tragédiím předejít? Jak?

Říkám, že je to nesmírná tragédie a vyslovuji svou upřímnou soustrast všem příbuzným a blízkým ubodaného studenta. O tragédii vím jen to, co se psalo či říkalo v médiích, a to nepovažuji za dostatečný zdroj k hlubšímu rozboru, natož abych mohl říci, co přesně bylo špatně a co všechno mělo být jinak. Ptáte-li se, zda je možno takovým tragédiím předejít, s velkou lítostí, ale poctivě říkám, že zcela žel nikoli. Ale předcházet a minimalizovat jejich riziko lze a je to třeba dělat. Třeba důslednější léčbou, k čemuž je třeba jednak aby ti, kdo problematice rozumí, byli důslední, jednak aby psychoterapeutická a psychiatrická péče byla lidem dostupnější, než je dnes.

V listopadu si připomeneme 25. výročí sametové revoluce. Můžete zhodnotit, co se v porevolučním vývoji v České republice podařilo a co se naopak nepodařilo?

Hodnotit 25 let na několika řádcích je téměř nemožné. Podařilo se mnohé, od obnovení parlamentní demokracie přes zavedení tržního hospodářství po renovace mnoha kulturních památek. Nikdo nemůže popřít, že mnohé obce a města jsou dnes podstatně krásnější než ta šeď, kterou jsme vídali za komunismu. Ale mnohé se též začalo kazit a otáčet k horšímu. Rozkladem systému soutěže standardních politických stran počínaje, přes negativní tendence v ekonomice dané korupcí, ale stejně tak tzv. protikorupčními opatřeními, módní kriminalizace politických rozhodnutí, zhoršování zaměstnanosti atd... Taky jsem si nikdy nedovedl představit, že budeme mít tak zdevastované, neopravované a rozbité silnice, jaké máme. A nemluvím jen o vyježděných kolejích na D1.

ODS je známá svou protikomunistickou rétorikou. Jak vidíte komunisty před rokem 89 a dnes?

Je škoda, že všechny pozůstatky komunismu se nepodařilo odstranit v době, která k tomu byla vhodná, tedy na začátku 90. let. Oddělili by se tak zastánci stalinistických a normalizačních pořádků od těch, kteří chtějí prosazovat svůj levicový pohled na svět a přitom z nějakých důvodů nechtějí být sociálními demokraty. Na tyto úvahy je ale pozdě a my teď musíme žít v tom systému, který se vyvinul. To, že KSČM dosáhla v minulých parlamentních volbách lepšího výsledku než ODS, mě opravdu netěší. Na druhé straně jsme se mohli v minulých sněmovních i těchto senátních volbách přesvědčit, že protikomunistická rétorika pro úspěch ve volbách nestačí. Sice se mi to nelíbí, ale je to neoddiskutovatelný fakt.