Sledujeme skupinu osob, kterou dětští diváci zjevně znají už z předchozích dílů a jmenuje se „Bankovkovi“. Jeden z nich si přinese domů výplatní pásku a rozčiluje se, kolik mu z jeho platu ukrojily daně. „Je to krádež,“ pronese. Kolem ramen jej však kamarádsky obejme postava v čepici, která se rozhoduje, že mu to vysvětlí.
„Daně jsou povinná platba do státního rozpočtu,“ recituje. Platí ji všichni a je zákonem vymahatelná. „A kdo své příjmy zatají a daň nezaplatí, může být i odsouzen za daňový únik,“ varuje. Daně odvádíme do společné pokladny, ze které jsou nám všem poskytovány služby. „Daně jsou nutná, ale užitečná věc,“ poučuje stále kverulujícího kolegu.
Daně jsou nutná, ale užitečná věc, vysvětluje postava v čepici.
Pak se v ději posuneme a ženská postava, která předtím prohlašovala, že daně jsou nuda, se řehtá nad knížkou, kterou jí věnovala její daňová poradkyně a v níž jsou sepsané skandály a odhalení týkající se daní. Například v osmnáctém století v Británii se vybírala daň z oken. „Mělo to své opodstatnění, protože větší domy s více okny si kupovali bohatší lidé. No a ti museli platit vyšší daně,“ směje se postava v čepici a dodává, že takové zdanění bohatých mělo své opodstatnění. Ostatní poznamenají, že v takovém případě by raději okna zazdívali, aby nemuseli platit tolik, čímž ale daňového fanouška opět rozčílí.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav
