Sledujeme skupinu osob, kterou dětští diváci zjevně znají už z předchozích dílů a jmenuje se „Bankovkovi“. Jeden z nich si přinese domů výplatní pásku a rozčiluje se, kolik mu z jeho platu ukrojily daně. „Je to krádež,“ pronese. Kolem ramen jej však kamarádsky obejme postava v čepici, která se rozhoduje, že mu to vysvětlí.
„Daně jsou povinná platba do státního rozpočtu,“ recituje. Platí ji všichni a je zákonem vymahatelná. „A kdo své příjmy zatají a daň nezaplatí, může být i odsouzen za daňový únik,“ varuje. Daně odvádíme do společné pokladny, ze které jsou nám všem poskytovány služby. „Daně jsou nutná, ale užitečná věc,“ poučuje stále kverulujícího kolegu.
Daně jsou nutná, ale užitečná věc, vysvětluje postava v čepici.
Pak se v ději posuneme a ženská postava, která předtím prohlašovala, že daně jsou nuda, se řehtá nad knížkou, kterou jí věnovala její daňová poradkyně a v níž jsou sepsané skandály a odhalení týkající se daní. Například v osmnáctém století v Británii se vybírala daň z oken. „Mělo to své opodstatnění, protože větší domy s více okny si kupovali bohatší lidé. No a ti museli platit vyšší daně,“ směje se postava v čepici a dodává, že takové zdanění bohatých mělo své opodstatnění. Ostatní poznamenají, že v takovém případě by raději okna zazdívali, aby nemuseli platit tolik, čímž ale daňového fanouška opět rozčílí.
„Z těch daní se platí věci důležité pro nás všechny. Třeba nemocnice, knihovny, divadla, vodovod, zoologické zahrady…,“ vyjmenovává. Kverulant ale trvá na svém – kdyby mu nestrhávali peníze z platu, měl by jich tolik, že by si to všechno mohl platit sám.
Jak by to dopadlo, kdyby si lidé všechno platili sami, se dozvíme vzápětí. Atmosféra se mění, je temno a postavy si musejí svítit svíčkami, protože nefunguje veřejné osvětlení. Postava, která má místo čepice tentokrát na hlavě kápi, vysvětluje svému kamarádovi, který se raduje, že mu bez daní zbylo více peněz, že má strach o svou kamarádku, která musí jít z práce po ulici a bez daní přestalo fungovat nejen veřejné osvětlení, ale i policie.
A už přichází, s obmotaným obličejem, protože „ty odpadky na ulicích strašně smrdí“. Ani elektrický proud bez daní nejde, takže musí být při svíčkách.
Pak dorazí další ze skupiny postav a vypráví, že šel do školy, kterou našel ve velmi neutěšeném stavu, a navíc cestou spadl do jámy. Kolega doporučuje zavolat sanitku, čemuž se všichni začnou smát, protože sanitky nefungují a navíc cesty jsou v takovém stavu, že by stejně nedojely. Další nápad odvést pacienta tramvají nebo metrem dopadne podobně, protože nefunguje ani hromadná doprava. A nejsou koleje, silnice ani letiště.
Když se neplatič daní rozhodne kamaráda do nemocnice odnést sám, dozví se: „Na soukromou nemocnici nemáme a státní nemocnice zavřely“.
Dvě ženské hrdinky se přesunou do kuchyně. Chystají se vařit pro staré lidi, protože nejsou důchody ani žádné sociální služby.
Záporák, který nechtěl platit daně, si následně zvrhne hořící svíčku na peníze, které díky zrušení daní uškudlil. Shání hasiče, kteří ale bez veřejných rozpočtů nefungují, stejně jako vodovod. V harpagonovské scéně pak daňový neplatič sleduje, jak mu jeho ušetřené peníze končí v ohni.
Střihem se vrátíme do současnosti, kde se kaje: „Teď už chápu, kolik důležitých věcí se z daní platí.“
Pak se zamyslí, že na tolik věcí stát ani nemůže vybrat dostatek peněz. Kolega, který už zase má čepici, jej poučí, že to zvládne, protože kromě daně z příjmu vybírá také další daně.
Takže je dětský divák poučen, co je daň z přidané hodnoty a že ji platí každý, kdo si něco koupí.
„Stát vybírá daně skoro ze všeho. Na první pohled to vypadá jako normální loupež. Ale peníze vybrané z daní utrácí stát za věci, které jsou obecně prospěšné a které by si občan sám nemohl dovolit,“ hustí dětičkám do hlavy. „Občan a stát by neměli být protivníci, ale partneři,“ dozvědí se poté.
Nakonec přijde na návštěvu natvrdlý soused, kterého prozřelý neplatič poučí, že kdyby nebylo daní, nebyl by stát a neměl by se o nás kdo postarat.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav
