Přitom, v době, kdy lidé nesvobodu skutečně pociťovali, si podle něj mnozí dokázali svou vnitřní svobodu uchovat, dokonce se například i vzdělávat. „A hlavně dokázali být šťastní. Ke štěstí jim stačily ty zahrádky, chalupy a trampování a nepotřebovali k tomu tu občanskou svobodu,“ myslí si. I dnes jsou podle něj lidé spíše šťastní, jen ve veřejném prostoru není módou to dávat najevo. Pro řadu lidí prý dnes platí přísloví „před pány stýská si, za vraty výská si“.

Höschl uznává, že období takto blbé nálady jsme si od roku 1989 ještě neprožili. Psychiatr vidí několik důvodů, proč tomu tak je. Lidé prý vždycky mají tendenci srovnávat se spíše s těmi úspěšnějšími, než méně úspěšnými. Proto si nelibujeme, o kolik jsme na tom lépe, než třeba v Moldávii, ale brbláme, že na tom nejsme jako Němci nebo Švédové. Navíc se prý velmi rozevírají nůžky mezi ambicemi a reálnými schopnostmi, čeho můžeme dosáhnout.

Třetím důvodem může být neuspokojení touhy po spravedlnosti. Jsou prý ochotní se ještě smířit s tím, že má více někdo pracovitý. Ale pokud máme podezření, že něco ukradli, nejsme ochotni to tolerovat. Určitá sociální necitlivost zbohatlíků k tomu podle něj také přispěla. „Stará židovská moudrost říká, ať máte jakýkoliv majetek, tak s ním neprovokujte okolí,“ upozorňuje. Což však naši rychlokvašení zbohatlíci nejsou schopni pochopit. Například ve Švédsku to ale bohatí lidé chápou velmi dobře.