"Když čtu ty agresivní útoky na nekuřáky, kecy o tom, že fabriky také kouří a auta také, tak mohu k věci sdělit asi toto: V kancelářských místnostech je zakázáno kouření dávno, pokud je v kanceláři jeden nekuřák," uvedla. A vzpomněla na ta, jak sdílela kancelář s kolegyní kuřačkou na soudu v Bruntálu.

"Kolegyně pochopitelně nedodržovala tento zákaz a pokud jsem z kanceláře odešla, tak okamžitě otvírala okno a hulila. V kanceláři byl buď odporný smrad, oblečení jsem měla jako z hospody, nebo hrozná zima, jak pořád otvírala okno. Neustále jsme se kvůli tomu hádaly. Kdybych šla za vedením, tak jsem podle mínění mnohých ten hnusný práskač. Zachránilo mne její těhotenství a odchod na mateřskou," dodala s tím, že ještě nikdy nemusela svléknout po příchodu domů oblečení, když byla venku a kouřily tam komíny. "Vždycky jsem jej ale musela ihned prát, pokud jsem přišla z restaurace," řekla s tím, že kvůli následujícímu smradu v celém bytě si odvykla vůbec někam chodit. 

"Proto jsem zákaz kouření nevnímala jako nic dobrého ani špatného, ale jako fakt, který je například uplatňován i v sousedním Bavorsku. Pokud ale čtu ty nasrané agresiovní statusy těch, kteří mi nikdy za své smrady na prací prášek nepřispěli, tak si řvěte dál. Já osobně jsem si s vaši skupinou za svůj život užila dost, běžte s tím ječením už někam," řekla rázně.