Honzejk má pro francouzského filozofa pochopení: „Jeho zděšení se dá rozumět. Pohled na slovenského multimiliardáře, který vystupuje coby český nacionalista chránící ‚obyčejné lidi‘ před úklady nepřátelského světa, je skutečně příznačný. Tak dokonalou demonstraci absurdity střední Evropy by nevymyslel ani Václav Havel v roli dramatika.“ Ale hned dodává, že Babiš je symptom, nikoliv vůdce, který Čechy svedl na scestí. Takže Havel se jen tak nevrátí.

Honzejk tvrdí, že to souvisí s pocity Čechů. „Že byli podvedeni či se na ně zapomnělo. Že jim zdejší politika, Evropa a vlastně celý svět zůstaly něco dlužny,“ říká Honzejk a dodává, že i když v osmdesátémdevátém zněla hesla o svobodě a demokracii, poptávka byla po stejné životní úrovni jako v západní Evropě. „Ve společnosti tak trvá dojem, že nadějná budoucnost zůstala jen v něčích kapsách. Není to úplně vyfabulované – někoho, kdo si po revoluci nekalým způsobem přilepšil, zná ze svého okolí bez přehánění každý,“ říká Honzejk s tím, že Babiš se do těchto nálad trefil slovy o korupční hydře z devadesátých let. A že voličům nevadí Babišova minulost, když na ně něco zbyde.

Honzejk také tvrdí, že Babiš by neuspěl, kdyby po celém světě nevzrůstala poptávka po lidech mimo dosavadní establishment. „Sice už v politice nějakou dobu je, daří se mu ale zachovávat dojem novosti. Využívá k tomu různých sociálně-psychologických technik: od skuhrání, že jsou všichni (média, policie) proti němu, což mu, nejmocnějšímu muži země a obmyšlenci mediálního impéria, umožňuje vystupovat jako perzekvovaný disident. Až po kvalitní marketing, proti kterému produkce politických konkurentů vypadá jako zoufalá amatérština,“ hodnotí komentátor HN. A demonstruje to na příkladu Trumpovské čepice „Silné Česko“. Ta sice na liberály působí jako špatný vtip, ale na cílovou skupinu prý působí, jak má: „To já, Babiš, vás ochráním před zlým Bruselem a všemi změnami přicházejícími z vnějšího, nepřátelského světa!“