Babiš několikrát zdůraznil, že do kontaktu s StB se dostal pouze třikrát, a to v letech 1980 až 1982, kdy byl vyslýchán jakožto zaměstnanec podniku zahraničního obchodu Petrimex Bratislava.
„Nešlo o žádná utajená setkání, nýbrž vždy o oficiální schůzku vyžádanou ze strany bývalé StB. Tématem těchto, v jistém smyslu, kárných rozhovorů v žádném případě nebyla spolupráce, avšak skutečnost, že Andrej Babiš jako zaměstnanec tehdejšího podniku Petrimex Bratislava odmítal dovážet nekvalitní a nebezpečné fosfáty ze Sýrie," uvedl pro server Prvnízprávy.cz tiskový mluvčí Agrofertu Karel Hanzelka.
Být v Parlamentu je šílenost. Ale jiná možnost není
"Komunistický režim mě donutil dovézt jednu loď fosfátů ze Sýrie do podniku Precheza v Přerově. Při vykládce dělníci i přes plynové masky krváceli z nosu i z uší a ovzduší v celém Přerově bylo zamořeno prachem," vyjádřil se Babiš v rozhovoru pro deník Právo. Od té doby ho prý již StB nikdy více nekontaktovala.
V době, kdy Babiš zakládal občanské sdružení, myšlenka na to, stát se politikem, ho prý vůbec nelákala, ba naopak. „Ale začal jsem vnímat, jak stát funguje, kde se uplatňuje vliv. Proto jsem se stal lídrem hnutí ANO a vedu ho do voleb. Uvědomil jsem si, že pokud mám věci změnit, tak musím být v Parlamentu. Je to sice pro mě dost šílená představa, ale dospěl jsem k tomu, že to je jediná možnost," prohlásil.
- TÉMA: Předčasné volby
Možnost, že by za jeho vstupem do politiky stála vidina zisku, hlasitě popírá. „Většina lidí jde do politiky, aby pracovali pro sebe. Nejsem zoufalec, který se potřebuje dostat do sněmovny, aby se uživil. Neklepu se jako Miroslava Němcová na auto, v němž se občas provezl její syn, nebo na náhrady jako Bohuslav Sobotka. Všechny své příjmy z titulu poslance, pokud se do Parlamentu dostanu, věnuji Nadaci Terezy Maxové. A řidiče a případně ochranku budu mít vlastní,“ odvětil Babiš.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: nem
