"Navzdory faktu odsouzení, a dokonce raritnímu soudcovskému zákazu, mohou dotyční v souladu s ust. čl.23, odst. 3 vykonávat neomezeně svůj mandát ´v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí´, jak to v souladu s dikcí ústavy ´slíbili na svou čest´, a to i na Pankráci," tvrdí vysokoškolský učitel ústavního práva.
Poslanec není poslíček
Kuba v té souvislosti lituje, že byl v roce 1990 zrušen institut odvolání poslance (zákonem č. 47/1990 Sb.), který považuje za jeden z tradičních ústavněprávních institutů. Cituje ho například v zákoně č. 34/1964 Sb. o volbách do Národního shromáždění (v § 60, odst. 1): „Poslanec může být kdykoliv odvolán, jestliže zklamal důvěru svých voličů nebo se dopustil činu nedůstojného funkce poslance. O odvolání rozhodují voliči jeho volebního obvodu.“
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPráce autora se řídí redakčními zásadami ParlamentníListy.cz.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Přidejte si obsahový box PL do svých oblíbených zdrojů na Hlavní stránce Seznam.cz. Děkujeme.



