Jednalo se o pohádku Kouzelník Žito, která měla na Štědrý večer premiéru. Na již zmíněné databázi ČSFD je popsána jako „Velká výpravná pohádka o chlapci, jehož touha napravovat lidskou špatnost byla silnější než moc samotného pekla“. Pro zajímavost, Česká televize již v průběhu dne odvysílala pohádky Koloběžka první, Zlatovláska, Císař a Tambor, Nesmrtelná teta, Honza málem králem, Šíleně smutná princezna a Byl jednou jeden král. Kouzelník Žito měl možná přidat něco nového do sestavy, která pochází z minulého století a dělal „předskokana“ celoevropsky oblíbeným Třem oříškům pro Popelku. Konkurence na jiných stanicích nebyla malá, na Primě běžela pohádka O princezně Jasněnce a létajícím ševci, Nova nasadila Princeznu se zlatou hvězdou. Pohádku podle zprávy serveru Mediaguru vidělo na 2,5 milionu diváků a stala se nejsledovanějším pořadem Štědrého dne. Jak si tedy nová pohádka vedla v hodnocení diváků?
Špatně. Pokud vezmeme hodnocení ČSFD za bernou minci, má pohádka 23 bodů ze sta možných, což opravdu není mnoho. Recenze sepsané uživateli, někdy přímo na Štědrý den, nejsou příliš příznivé. Hodnocení „odpad!“ se v nich opakuje několikrát, spolu s jednou hvězdičkou. Oceněny jsou většinou pouze výkony zkušených herců, například prezidentem vyznamenané Jiřiny Bohdalové, která byla podle jedné recenze „tradičně bez většího úsilí výborná“. Zde pár příkladů.
„Úplně nejvíc mě iritovalo, že snad všichni herci kouleli očima jak kdyby měli nějakou oční epidemii. Nebo se snad na FAMU učí, že dobrý herecký výkon znamená koulet očima, koulet očima a zase jenom koulet očima a na stěně ve FAMU visí místo prezidenta Hurvínek. Tady se píše výpravná pohádka, ale některé záběry jsou tak kulisové, že už lacinost nemohla dosáhnout nižší úrovně. A ty hudební vložky? To snad pan Zelenka nemohl myslet vážně. No příběh jako takový mě zásadně nevadil, až do konce mě zajímalo, jak se to ze Žitem bude vyvíjet navzdory hloupě napsaným postavám, zejména král se choval jak blbec z Xeenemünde. Vyslovený pozitiva sklízí jen princezna, protože byla přirozeně krásná a nechovala se jak velbloud v iglú. Pevně doufám, že se dožiju v ČR toho, že zde v oblasti filmu skončí kamarádšofty a vše se posune na vyšší level, bez toho se tady prostě nehneme z místa a nebo budeme čekat, až Jirka Strach natočí Anděl páně 3, jiný varianty nevidím,“ píše Enšpígl.
„Kouzelník Lepek. Primitivní nepovedený scénář, nevkusná hudební čísla a k tomu opravdu strašlivý casting, tak nesympatický hlavní hrdina už tu v televizní pohádce dlouho nebyl, asi od té doby, co pohádková maminka koupila Matěji Stropnickému zámek... Ta fyzická i mentální podoba zeleného prince a přidrzlého odvedence byla až zarážející... PS: Primát nejhorší televizní porevoluční pohádky ovšem ohrožen nebyl, tam stále neochvějně kraluje Pokorného Slíbená princezna,“ přirovnává herce k lídrovi zelených Radek99.
„Kouzelník Tráva. No, dalo se to čekat, to si soudruzi přiznejme. Splnili jsme plán, ale jen proto, že jsme si laťku položili zatraceně nízko... Představte si všechno, co je na novodobých pohádkách špatně. Přesně to samé najdete i zde. Dialogy strašné, herecké nevýkony k uzoufání, celek naprosto nevěrohodný. Hlavní postavák (nikoli hrdina) je nejasné sexuální orientace, všemu se vyhýbá, simuluje a podvádí, a to ani ne tak vtipně jako Švejk, přesto princeznu (jediné nepatrné světýlko tohoto díla) uhrane na první pohled. Za drzost je ‚velmi zlými‘ nadřízenými potrestán pouze tím, že ho odvezou domů. To panečku zasluhuje peklo. Věci se přihodí prostě proto, že to tak scénárista chce, kdo se na obrazovce objeví, je tou nejprimitivnější a nejotřepanější karikaturou své ‚profese‘ (zlý rádce, dobrá kořenářka...). Děj je vlastně jen slepenec několika epizodek násilně na sebe naroubovaných, tím pádem mu chybí spád, jediná snad myšlenka, tedy možnost zneužití moci v touze dělat spravedlnost, která se tam rýsovala, byla ihned zašlapána do země a pokusy o humor by rozplakaly i notorického cynika. A abych parafrázoval Světáky, nejhůř mi bylo, když začala hudební čísla. Pamatujete tu nádhernou scénu z Jak se budí princezny, kdy princezna hraje na loutnu a v okně naproti princ na píšťalu? To je ukázka, jak dokonale přirozeně vpravit do děje hudbu, bylo to romantické, naprosto to tam sedlo. Ne, tady se najednou všichni seberou a začnou falešně recitovat špatné verše a k tomu hraje podřadná hudba. Filmaři zjevně považují děti za chovance z Liškova - totiž z Jedličkova - ústavu. To, že tenhle patvar ČT ohraničila Werichem a Třemi oříšky, je jen důkazem toho, jak ti páni televizní sami své nové tvorbě nevěří a musí si takhle nasrané štědrovečerní diváky udobřovat. To je fakt takový problém napsat normální postavy, smysluplné dialogy a trochu zajímavý děj? Asi jo, páč nás o tom každoročně přesvědčují. Sám Zelenka se před pár lety vyjádřil, že je pohádka mrtvý žánr. Pak se naskýtá otázka, proč se na to tedy nechává najímat. Jinak nemá samozřejmě pravdu, jen to nesmí dělat hlupáci. P. S. Strašnosti Slíbené princezny dosaženo sice nebylo, ale jen proto, že to nebylo vulgární. Na jednu hvězdu by tam museli obsadit aspoň Landu,“ komentuje flanker.27.
A Daniela Landu, který se označil při vystoupení za Kouzelníka Žita, zmínil i další amatérský recenzent, salahadin: „Čekal jsem, až mě to začne bavit. Nezačlo. Katastrofální herecký koncert pana Šafaříka, jehož kreace mně vadily podobně jako Alzák. Karikaturně a pitvořivě psané postavy neměli šanci zahrát ani ostřílení herci. Nejpřiléhavější označení je OTRAVNOST. Takhle se prostě pohádky točit nemají, kdy to tvůrcům dojde? Halooo, filmaři, čtěte komenty na ČSFD! Landa jako Žito byl na slavících lepší. Nene, ten otravný herec Žita byl špatný vtip a hodně velký krok vedle. Jediný plus byl asi jen princezna Kadeřávková. Jinak všechny nakopat za pitomé čerty“.
"No do jetele. Do ječmene. Pozitiva: Annanaska je pěkná holka. Táňa Vilhelmová si tu hrůzu užívá. Negativa: Všechno ostatní. Napsaný jak žákem šestý třídy základní školy (tolik klišé na jednom pásku se jen tak nevidí a dialogy stojej za to!); zahraný jak kdyby těm mladejm hercům nikdo nezaplatil hereckou školu a těm starejm nedali ani stovku na kafe; někoho z bůhvíjakýho důvodu napadlo z toho udělat muzikálovou sraczku s tak otřesnýma skladbama, že i "ten dělá to a ta zas tohle" působí jako epos; a úplně nejvíc by mě kurfa zajímalo, kdo ty hlavní mužský role vlastně obsazuje - mi přijde, že sice každoročně vyplodíme hezký holky, ale o pořádný kluky je v Česku nouze. Ne, pane Zelenko, na dokoukání jsem málem neměl koule, ale vzal jsem to jako takovou trošku zkoušku vánoční dobré vůle," vztekal se za použití vulgarismů uživatel Wysch.
O něco méně negativně pohádku hodnotila Mirka Spáčilová na iDnes, našla v ní i plusové body. Nicméně, podle ní „Štědrovečerní Kouzelník Žito zabloudil v muzikálu“ a popsala pohádku takto: „Vcelku úhledný, pohledný a průhledný, poslušný všech nepsaných pravidel, jak má premiérová štědrovečerní pohádka veřejnoprávní ČT vypadat; takový byl letošní Kouzelník Žito. Držel tradici, odmítl experimenty, přesto si nadrobil. Spletl si hravou filmovou písničku se sošným jevištním muzikálem“. Pavel Liška prý ladil s Tatianou Vilhelmovou, dále Bolek Polívka „vybudoval jednoho z nejosobitějších Luciferů naší pohádkové historie“. Ovšem pokud šlo o napravování komunálních nepravostí: „Žito tu působil spíše jako zaměstnanec České obchodní inspekce při výkonu služby v tržnici,“ myslí si Spáčilová a dodává, že hlavní zádrhel byla hudebně taneční čísla. „Výlevy ‚více lhát, mít zlo rád, jak správně žít‘ by nadělaly spoušť v každé pohádce,“ tvrdí recenzentka.
Fotogalerie: - Stropnického vystřídal Říčař
A herní vývojář Daniel Vávra také neměl o pohádce valné mínění. „Vánoční pohádka Kouzelník Žito, to je zas utrpení. Varovným znamením už je to, že se to jmenuje Kouzelník Žito, ale s TÍM Žitem to nemá nic společnýho. Hlavní padouch je debil, hlavní hrdina má charisma třídního šprta a člověk má celou dobu chuť mu dát za jeho přiblblej výraz facku. Po hodině a půl pořád není jasný, o co vlastně jde. Protože nejde o nic. Hlavní hrdina nemá žádný cíl, nic hrozného se mu nestalo, nikdo po něm nic nechce. Idiot chodí po světě a dějou se mu věci, které převážně nemají na nic vliv. Jak se něco takovýho může vůbec dostat jinam než do koše?“ ptá se Vávra.
Stejně jako na ČSFD se objevili ti, kdo zpochybňovali samotný systém tvorby přes dotace filmového průmyslu. „Kdyby kinematografie neměla dotace, stejně jako je nemá herní průmysl, tak si režiséři a producenti dvakrát rozmyslí investovat prachy...“ argumentoval Jindra Chmelař.
Podobného názoru byl Zdeněk Doležal, který odkazoval na Ivánku, kamaráde: „Jak se to může dostat jinam než do koše? Dotace. Takovýhle ehm ‚projekty‘ (napsal jsem sice projekty, ale mělo by v tom být cítit takové to ‚sračky‘) je třeba podpořit z našich daní. Jinak by je nikdo nenatočil. A kdyby je nikdo nenatočil, začalo by se brečet, protože zemřel kvůli nedostatku podpory náš báječný filmový průmysl“. Přizvukoval i Czbf Noplease se slovy: „Beztak to bylo všechno z našich daní a koncesionářkých poplatků“.
Celou pohádku můžete shlédnout ZDE a to až do 1.1.2019.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: kas
