Starosta Aše: Politické kauzy jsou často prošetřovány neobjektivně

Protikorupční policie vás obvinila z braní úplatku ve formě sponzorského daru pro sportovní klub, v němž působí jeho syn. V jaké fázi je kauza?

Tato nešťastná kauza je nyní u okresního soudu, který se s ní seznamuje. Čekám tedy na možnost znovu vše vysvětlit, jak doufám, v tuto chvíli nezávislému soudci a prokázat to, že město Aš postupovalo vždy s péčí řádného hospodáře, když získalo od společnosti, která je obviněna z uplácení, daleko více finančních prostředků na podporu kultury a sportu, než o jakých bylo původně jednáno, a že sponzorství sportovního klubu na základě uzavření sponzorské smlouvy včetně jejího vyúčtování, zdanění a tak dále není žádný nemravný či protizákonný skutek i v případě, že členem tohoto sportovního oddílu je některé dítě starosty či jiného zastupitele.

Zaznívají názory, že se v České republice začínají pořádat „hony“ na politiky, kteří se dostávají do pozice štvané zvěře. Souhlasíte? A jde skutečně jen o spiknutí, nebo korupce u nás v politice skutečně roste a kauzy mají reálný základ?

Stíhání zastupitelů je v posledních letech velmi rozšířeným jevem. Můj názor je takový, že se vlády zavázaly k boji s korupcí a příliš v této oblasti nepracují. Aby si vylepšily svůj mediální obraz, jsou stíháni komunální politici v kauzách, které jsou nesmyslné a často samy protizákonné. Unie obhájců ČR například zjistila, jak strmě stoupá počet obviněných zastupitelů. Zatímco v roce 2010 bylo obviněno pět zastupitelů, v roce 2012 29 zastupitelů, v roce 2013 již 78 zastupitelů a v roce 2014 to bylo 72 zastupitelů. Dále Unie obhájců konstatovala, že 43 trestních řízení vedených proti stovce zastupitelů již bylo pravomocně ukončeno. Pouze v 19 trestních řízeních proti 24 zastupitelům bylo rozhodnuto o vině. Ve zbývajících případech bylo stíhání zastaveno a zastupitelé zproštěni obžaloby. Znamená to tedy, že 76 % zastupitelů bylo stíháno nezákonně. Byla tak poškozena minimálně jejich pověst, což je pro komunálního politika to nejcennější. Zarážející je, že dosud nebyli potrestáni žádný policista či státní zástupce, kteří několik let vedli trestní řízení, jež skončilo zprošťujícím rozsudkem, a výrazně tak zasáhli do života lidí, kteří se ničeho nedopustili. Jsem přesvědčen o tom, že kdyby policisté a státní zástupci nesli přímou odpovědnost za svoji práci, velmi výrazně by tato čísla klesla. V tuto chvíli ale z pohledu státu jde o vítané mediální výstupy, které mají vzbudit dojem boje s korupcí a v neposlední řadě odvádět pozornost od problematických politických kauz.

Jak byste i ze své vlastní zkušenosti hodnotil činnost české police a justice? Věříte v její nezávislost?

Na výše uvedených číslech lze jasně dovodit, že stíhání často není vedeno snahou najít spravedlnost, ale za účelem vytvoření dojmu boje s korupcí. Má zkušenost mě naučila vnímat kauzy v televizích či tisku velmi opatrně. Sám jsem zažil postup vyšetřujících orgánů, které nezajímá to, že jsme neporušili zákon o obcích, musejí konstatovat, že jste postupovali s péčí řádného hospodáře, že nebyly porušeny žádné směrnice zastupitelstva, že nebyly porušeny účetní zákony vztahující se ke sponzorství. Vytvoří si vlastní, ničím nepodloženou konstrukci, proti níž se můžete bránit pouze stížností. To je ale pouze formalita, kterou se státní zástupci moc nezabývají. Jsem proto přesvědčen, že jsou tyto politické kauzy často prošetřovány neobjektivně. Rozhodně jsem ale zastáncem maximálního nasazení v boji proti korupci. Město Aš je proto velmi otevřeným městem. Zveřejňujeme například již dávno na webu veškeré obchodní smlouvy, dotace či příspěvky a nečekáme na to, až nám to nějaký zákon přikáže, děláme i další opatření ve smyslu „otevřené radnice“.

Jak na vaše obvinění reagují ostatní zastupitelé, ale i občané? Neobáváte se, že by to mohl být váš politický konec?

Každá takováto kauza vás poškodí. Má výhoda je v tom, že působím na radnici již 18 let, občané mě znají a nevěří tomu, že bych si nějakým tak hloupým způsobem pomohl. Navíc je zcela jasně doložitelné, že jsme se jako rada města chovali naprosto transparentně s cílem maximálního prospěchu pro město. Jak se bude kauza dále vyvíjet a medializovat, je otázka. V tuto chvíli ale mám důvěru jak ašských, tak i krajských zastupitelů a toho si velmi vážím.

Po téměř 15 letech se do města vrátila lékařská pohotovost. Řada měst, zejména z příhraničí, se ale potýká s nedostatkem lékařů. Neobáváte se, že byste se mohli dostat do podobné situace? Jak tomu budete chtít předejít?

Problém dostupnosti lékařské péče je asi největším rizikem pro další rozvoj Ašského výběžku. V tuto chvíli řešíme výpadek jednoho praktického lékaře, jednoho gynekologa a nejtěžší situaci máme v absenci interní ambulance, která současně zajišťovala diabetologii. Snažíme se proto aktivně hledat lékaře, nabízet jim bydlení, ordinaci, hledáme cesty ve spolupráci se sousední nemocnicí v bavorském Selbu. Zde ale narážíme na rozdílnou výši úhrad zdravotní péče zdravotními pojišťovnami. Pokud se tuto situaci nepodaří vyřešit, hrozí nám zastavení současného růstu počtu obyvatel a jeho postupný pokles. Snažíme se o to, aby bylo město Aš místem příjemným pro bydlení, ale nedostatky ve zdravotnické legislativě nám opravdu moc nepomáhají.

Jak byste ale hodnotil dostupnost dalších základních služeb pro občany Aše?

Podobné je to i s dostupností ostatních služeb. Celorepublikový trend je stěhování kanceláří energetických, vodárenských a jiných společností do větších center, kam za nimi musejí lidé dojíždět. Nyní se mluví o finančních úřadech, diskutovalo se o dopravních či stavebních úřadech. Dojíždíme již běžně za odbornou ambulantní lékařskou péčí či za službami nejrůznějších úřadů. Tyto tendence by zcela jistě nadále vedly k vylidňování venkova a okrajových regionů. To ale určitě není cílem politiky vlády. Občas se ale s vaničkou vylévá i dítě.

Radnice je poměrně úspěšná v čerpání dotací, a i proto jste se rozhodli letos využít posledních možností, jak získat z končících operačních programů peníze na projekty, které v budoucnu již nebudou podporované. Celkem jste podali šest žádostí. V kolika případech jste uspěli a můžete být konkrétnější?

V roce 2015 jsme uspěli s pěti žádostmi z Regionálního operačního programu Severozápad. Jedna žádost byla neúspěšná, dnes jsme za to ale rádi, protože bychom díky komplikovanosti stavby nestihli závazný termín dokončení. S termíny se v tuto chvíli potýká řada příjemců. Problém je vyvolán tím, že program rozpustil v několika výzvách poměrně hodně peněz najednou. Stavební firmy vysoutěžily řadu zakázek, ale nestíhají je včas dokončit. To dopadá na investory, kteří stojí před rizikem ztráty dotace bez toho, že by něco sami zavinili. Z mého pohledu obecně je dotace zlem, do kterého vstupují obce jenom proto, že na realizaci svých záměrů jinak finanční prostředky neseženou. Jsou přitom svázáni celou řadou i protichůdných nařízení, obrovskou administrativou, na které se „živí“ řada „specializovaných“ firem. Jde o vůbec nejdražší peníze. Bez těchto nutných souvisejících nákladů by se vybudovalo daleko více investic. Město Aš bylo v uplynulých letech v oblasti čerpání dotací nadmíru úspěšné. Povedlo se nám realizovat celou řadu projektů díky velmi kvalitnímu týmu dotačních pracovníků. Někdy to však je opravdu „o nervy“.

Co nového čeká Aš do konce roku?

Konec roku je v podstatě za dveřmi, a proto dokončujeme řadu investic. Blíží se nám velká událost, kterou je projekt znovu zprovoznění osobní železniční dopravy mezi Aší a Selbem na trati Cheb–Hof. Dne 7. 12. proběhne první slavnostní jízda za účasti ministrů dopravy obou zemí a celé řady významných hostů. Tento projekt je velmi pěknou ukázkou přeshraniční spolupráce nejenom měst, ale zejména občanských aktivit. Samozřejmě také připravujeme své záměry na další období. Je to neustálý a nikdy nekončící proces práce v komunální sféře. Jsem rád, že v Aši nepracujeme od voleb k volbám, ale ve vizích a s přípravou projektů s přesahem minimálně jednoho volebního období. To je vlastně jedním z klíčů k úspěchu, kterých jsme za poslední roky dosáhli.

Město leží na hranicích s Německem. Jak byste i v souvislosti se stále trvající uprchlickou krizí hodnotil atmosféru ve městě? Pociťuje nějaké napětí mezi občany?

Z pohledu současného problému uprchlické krize necítím v samotném městě žádnou zvláštní nervozitu. To je dáno určitě tím, že jsme hraničním městem, které leží mimo hlavní trasy. Pokud by uprchlíci dorazili až do Aše, zcela určitě by se zde nezdržovali a došli rovnou do Bavorska.

Vy máte zkušenost s tzv. nepřizpůsobivými občany. Je tak podle vás strach z uprchlíků oprávněný? Nevytváříme tím jen zbytečné napětí a prostředí pro potenciální nepokoje?

Obavy z uprchlíků v české společnosti jsou podle mého názoru zaviněny především nezvládnutou sociální reformou v České republice. Naši sociálně slabí, nepřizpůsobiví či bezdomovci nejsou ničím nuceni a motivováni k tomu, aby se svou situací něco dělali. Stát pouze platí miliardy na nejrůznější příspěvky a doplatky. Tyto miliardy jsou z veřejných prostředků, které pak chybějí na platy, důchody, dopravu a podobně. Česká veřejnost má obavu z toho, že k nám přijde další množství lidí, o které se bude muset stát z „jejich“ peněz postarat. Jsem přesvědčen o tom, že by vnímání bylo zcela jiné, kdybychom vyžadovali po našich sociálně slabých a nepřizpůsobivých povinnosti. Z pohledu starosty je integrace desítek tisíců cizinců, kteří by chtěli v ČR zůstat a začlenit se do společnosti, poměrně jednoduchá. V České republice je přes 6 200 měst a obcí. Vůbec nevidím problém v tom, jak v Aši začlenit například pět rodin. Určitě bychom jim našli bydlení i práci. Museli bychom ovšem mít i pravomoci, jak zakročit v případě neochoty k práci, k začleňování dětí do škol a podobně. To se samozřejmě týká i našich sociálně slabých. Rozhodně nemusejí bydlet na ubytovnách. Dokážeme se postarat o ty, kteří za tuto péči budou schopni odvést nějakou práci. A té je ve městech vždy dost a dost.

Jak se díváte na chování české vlády, zejména ministra vnitra Chovance a premiéra Sobotky v těchto událostech?

Česká vláda se v tuto chvíli „veze“ na vlně všeobecného názoru a snaží se sbírat „politické body“. Přemýšlím o tom, jak by tito politici vystupovali, kdyby byli v pozici Maďarska nebo Řecka. Když potřebujeme pomoci sami, umíme nahlas plakat. Když ale pomoci máme při nenadálé události, a přitom víme, že náš názor je minoritní a budeme přehlasováni, chováme se jako „hrdí“ zástupci suverénního státu. Naše republika je vlastně pořád v předvolebním období, a proto se politici ze všeho nejvíce snaží o to, jak oslovit voliče a utrhnout nějaké to procento preferencí. To například brání k přijímání tolik potřebných zákonů, po kterých jako starostové řadu let voláme.