Pane starosto, ČSSD byla favoritem voleb již od počátku, a byť v předčasných volbách skončila první, o vítězství se hovořit nedá. Sociální demokracie, stejně jako ODS, skončila s nejhorším výsledkem v historii ve volbách do sněmovny v České republice. V čem vy osobně shledáváte příčinu? A především, jak zpětně vnímáte rozkol uvnitř ČSSD?

Příčiny nevýrazného výsledku jsou podle mého tři.

Jednak je to únava levicově i pravicově orientovaných voličů z opakovaných zklamání, které jim jejich oblíbené strany v moderní historii svobodných voleb připravily. Stav skepse je umocněn zhoršenou hospodářskou situací posledních let. Voliči již v minulých volbách signalizovali ochotu k experimentu podporou Věcí veřejných, nyní ji přenesli na ANO a Úsvit.

Druhou synergicky působící příčinou byly dobře namíchané marketingové mixy populisticko-racionálního ANO a populisticko-demokratického Úsvitu. Rozdíl jejich výsledků není dán programy, ale penězi utracenými za kampaň. Stav společnosti nahrával úspěchu populistické rétoriky.

Nakonec je to nečitelnost ČSSD. Volič do poslední chvíle nevěděl, kdo stranu řídí, jaký je její postoj k prezidentské pseudoexekutivě a zda je strana schopná nějakého vývoje ze své poněkud ustrnulé podoby. Strana si velmi ublížila neschopností jednoznačně a hlasitě podpořit svého kandidáta Jiřího Dienstbiera v prezidentských volbách; dala tím najevo vnitřní nejistotu, a na to je volič velmi citlivý.