Pane starosto, preference ODS klesají již delší dobu, po pádu Nečasovy vlády jsou však preference strany na minimu. Pociťujete i vy osobně na komunální úrovni nějaké negativní reakce od občanů? Domníváte se, že kauza ovlivní i komunální volby v příštím roce? A co je podle vás nyní třeba prioritně udělat, aby byla důvěra v ODS znovu obnovena?

Komunální úroveň je něco jiného než „vrcholná politika“. Negativní reakce jsem zatím nepocítil, možná při rozhovoru s některými lidmi je někdy cítit trochu zlomyslná radost. I na městské úrovni máme na řešení nějakého problému občas rozdílné názory (a to většinou máme poměrně dobrou místní znalost a všichni máme snahu problém, který se týká konkrétního místa, řešit). Snažit se najít kompromis na úrovni vrcholné politiky je věc velmi komplikovaná a obávám se, že někdy snad i nemožná. Vysvětlovat postup při jednáních směřujících ke kompromisu je určitě obtížné. Po posledních parlamentních volbách to vypadalo na vcelku jasné pravicové směrování země. Po krátkém čase se však ukázalo, že hodně velkou část kapacity Parlamentu zabere řešení rozdílných názorů s opozicí – a co je horšího – i rozdílných názorů v rámci koaličních stran. Jak obnovit důvěru? Chovat se důvěryhodně. Chovám se tak, abych se mohl každému podívat do očí.

TOP 09 je také rozhodnuta předložit zákon, kterým chce upravit pravomoci prezidenta. Jste příznivcem omezení pravomocí prezidenta? A jak zpětně na schválení přímé volby prezidenta nahlížíte? Jste jejím zastáncem či naopak?

Jestliže máme v Ústavě zakotvenou „parlamentní demokracii“, měli bychom se jí držet. Je pravdou, že poslanci či senátoři jsou většinou výrazné osobnosti, jinak by se nemohli prosadit uvnitř kandidátek svých stran, nebo dokonce při porovnávání s kandidáty jiných stran. Proto jsme často svědky vášnivých debat o některých tématech. Myslím, že podvědomě by si část občanů přála, aby jednání na vrcholné úrovni byla konkrétnější, měla rychlejší spád a dospělo se rychle k závěrům. Jestliže tomu není v případě poslanců, lidé tuto touhu vložili do osobnosti prezidenta. Důvěra občanů v prezidenta má svůj pramen již od osoby prvního prezidenta – „tatíčka“ T. G. Masaryka. Vždyť i v rodině tatínek má většinou poslední slovo a co řekne, to zbytek rodiny akceptuje. Na úrovni republiky to v současné době nefunguje. Poslanci mají své představy o řešení problémů. Upřímně řečeno, v současné době není zřejmě v lidských silách si udělat správný, objektivní názor na celé spektrum problematických otázek. Osobnost prezidenta, která by měla spojovat národ, může někdy naopak lidi spolehlivě rozdělit. Ne, nejsem pro přímou volbu prezidenta, nejsem ani pro přímou volbu starostů. Jsem o tom stále více přesvědčen.