Pane starosto, po 14 letech jste se vrátil do čela radnice. V jakém stavu se nacházel úřad? Je něco, co se za tu dobu zásadně změnilo?

Zásadně se změnila velikost úřadu. Když jsem před čtrnácti lety z funkce starosty odcházel, fungovaly ještě okresní úřady. Dnes je dobrá polovina toho třebíčského součástí úřadu městského, a to včetně budov. Dnes je v běhu celá řada projektů financovaných z externích zdrojů, zejména z evropských fondů, město má mnohem větší objem rozpočtu, souběžně se řeší mnohem více úkolů. Zkrátka do stejné řeky dvakrát vstoupit opravdu nelze, takže se s mnoha záležitostmi musím seznamovat jako nováček, byť mi při tom pomáhají i moje zkušenosti z pozice tajemníka Městského úřadu v Náměšti, což je také úřad obce s rozšířenou působností, ale na opačné straně velikostního spektra takových úřadů.

Ve volbách jste dokonce přeskočil lídra kandidátky Miroslava Krupicu. Co podle vás mělo na výsledek největší vliv?

Lidé zřejmě dali přednost známému jménu – vždyť se ve veřejné sféře pohybuji téměř čtvrtstoletí. Miroslav Krupica je velmi schopný člověk s manažerským vzděláním, který vnesl nový impulz i mezi třebíčské lidovce, ale veřejně zatím není příliš známý. Voliči vsadili spíš na jistotu. Tady je potřeba upozornit na to, že naši tradiční voliči spíše volí celou kandidátku. Ty hlasy navíc jsou většinou od těch, kteří primárně volí jinou stranu a k tomu vyberou jednotlivce odjinud, anebo od těch, kdo vybírají osobnosti napříč volebními stranami.

Je však třeba vyzdvihnout, že nejvíce mandátů získala KSČM, proti níž se lidovci poměrně ostře vymezují. Je tomu tak i v Třebíči, nebo zde je situace přece jen jiná?