Starostou jste se stal až v druhé polovině volebního období. Nelitujete svého rozhodnutí? Podařilo se vám tak prosadit nějaké vaše priority?

Ano, jsou chvíle, kdy si nejsem jist. Ne, že bych snad litoval, ale přemýšlím o zrychlení celého rozhodovacího procesu, někdy o marnosti svých snah, o zranitelnosti demokracie. Ale jsou i chvíle, kdy mám radost, když se něco podaří dokončit.

Věci, které já osobně vnímám jako určitý posun v rozvoji společnosti a města, jsou ve dvou rovinách: v rovině občansko-společenské a v rovině hmotné. 

V té první jsem rád za společná setkání s občany jednotlivých částí města, snad otevřenější přístup ke všem zastupitelům, za přijmutí statutu Medaile starosty, za kampaň Vlajka pro republiku a Vlajka pro Masaryka, nalezení nových ředitelů našich společností i pochopení pro má přání, za probouzející se aktivitu Turnovanů v hledání nových podnětů, navázání užších vztahů s vedením Libereckého kraje, instalaci soch ve veřejném prostoru, intenzivní informační tok z radnice ven (přímý přenos ze zastupitelstev, web, Facebook, zápisy z rady a zastupitelstva), schválení územního plánu i se všemi diskuzemi, které k tak zásadnímu dokumentu patří, zobousměrnění Markovy ulice, myšlenkovou a faktickou fúzi turnovské a liberecké nemocnice, diskuzi o výši vodného a stočného, převzetí Základní školy Sobotecká, přijmutí motivačního systému odpadového hospodářství.

V té hmotné rovině je jistě fajn, že se podařila realizace mateřské školky na Daliměřicích, celková rekonstrukce ulice 28. října, rekonstrukce návsi v Mašově, opravy hradu Valdštejn, opravy turnovských kaplí a pomníků, realizace výstražného a hlásného systému, městské tržnice, znovuzprovoznění městské hvězdárny, stavba chodníků v Přepeřské, Alešově ulici, úpravy dětských hřišť, opravy škol, školek a hřišť. Rovněž došlo po nelehkém boji k rozhodnutí o stavbě sportovně-rekreačního areálu v Maškově zahradě.