Zastavme se u této akce. Jejím organizátorem byla organizace Člověk v tísni. Už proto je důležité všimnout si počtu zapojených školy. Tvrdí-li organizátoři, že účast byla rekordní, vůbec to neznamená, že by studenty prezidentská volba musela tak zajímat. Znamená to naopak, jak velký vliv si Člověk v tísni na českých středních školách vybudoval. Znamená to, jak důkladně se mu podařilo do škol se svými programy – a názory – proniknout. 

Člověk v tísni není ideologicky neutrální společenství jakýchsi nadšenců a altruistů. Je to naopak navýsost organizace ideologická, která pod vágním pláštíkem „mediálního vzdělávání, zabývání se výukovými programy o moderních dějinách, lidských právech, životním prostředí a globálních tématech“ zručně školám, pedagogům a především studentům vnucuje vlastní pohled na svět. Zatímco se ředitelé škol zdráhají, či přímo odmítají, organizovat ve svých školách besedy s aktivními politiky pod záminkou obav ze „zneužívání“ akademické půdy k politické agitaci, působení organizace Člověk v tísni, která českou politiku svým působením spoluutváří (pokud přímo nedělá), vítají. Studenti, vedeni některými svými učiteli a ti vedeni Člověkem v tísni, jsou podprahově indoktrinováni, aniž by si to oni sami nebo jejich rodiče, uvědomovali či dokonce přáli.