„Takový člověk je předurčen, aby z jeho znalostí vznikaly knihy,“ napsal v předmluvě Zdeněk Čech, jenž na vzniku knihy spolupracoval. Ostatně v nakladatelství Daranus, jehož je Čech spolumajitelem, je to již druhá kniha o bývalém šéfovi české vojenské rozvědky. První se jmenovala Čeká nás pohroma? Líčila generálův životní příběh. Aktuální kniha spíše vypovídá o jeho názorech na geopolitické dění ve světě. A zde jsou některé jeho postřehy...
O vládci Ruska
„Jistě že je Putin autoritář a že v Rusku není klasická demokracie, nicméně států, s nimiž máme normální vztahy, a nejsou přitom klasickou demokracií, je poměrně dost. A Rusko je velký a bezesporu důležitý stát, kde pořád cítíte nostalgii po dřívějším postavení supervelmoci, po někdejší děržavnosti a po stabilitě, i když ji svět často bral jako strnulost,“ vysvětluje Šándor v kapitole ‚Rusové, bestie ze zásady‘ a pokračuje: „Myslím, že Putin je dnes z toho, co si v Rusku reálně umím představit, asi to nejlepší, co Západ, včetně České republiky, mohlo potkat. A nejsem si vůbec jist, že je to v ruských podmínkách postava záporná, a určitě je lepší jednat s autoritářem, který vám na rovinu řekne, co udělá a kde to udělá, než s nějakým žvanilem, jenž ani neví, co povídá, a nemá vliv na běh věcí.“
O sousedním Německu
„Evropská unie by bez Němců, stejně jako bez Francouzů, nemohla v zásadě existovat. Německo je hospodářky náš nejdůležitější partner, a nikoli pouze náš. Německo ovšem předvedlo, že si za jistých okolností dokáže dělat, co chce. Nebralo v době vypjaté přistěhovalecké krize v potaz mezinárodní úmluvy, že uprchlík požádá o azyl v první bezpečné zemi, kam vstoupí, a Mutti (matička) Merkelová pronesla tehdy své legendární: ‚Syřané, pojďte k nám!‘ Začalo se jí pak v hořkém žertu říkat Mutti Multikulti, ale o tom mluvit nechci. Nejsem ani eurohujer, ani euroskeptik, vidím v evropské integraci výhody stejně jako nevýhody, ale pořád si myslím, že naše místo je v Evropě, a ne někde jinde. A věci, které předvedli Němci vítající na mnichovském nádraží zástupy podivných příchozích, Evropu štěpí. Rozbíjejí. Věděli přece, jaký je postoj dalších evropských států vyjma Švédska, a přesto jim to bylo jedno. Z jakéhosi pro mě nepochopitelného důvodu to dokonce vypadalo, že se Německu porušování úmluv hodí,“ napsal zase v kapitole ‚Německo? Na ja, Deutschland. Německo‘.
Na jiném místě ventiluje další obavy z Německa takto: „Představme si scénář, že v budoucnu získá obrovskou sílu pravicová strana AfD (Alternative für Deutschland). Už teď je to přece druhá až třetí nejsilnější partaj v Německu a jistě nás bude zajímat, že zásadně odmítá platnost Benešových dekretů. AfD je politické uskupení rezolutního typu, ochotné hájit německý zájem ostřeji než křesťanští demokraté kancléřky Merkelové anebo sociální demokracie, která, jak se zdá, neví příliš kudy kam.“
Psali jsme:
O americkém prezidentovi
V kapitole ,USA – Jeden za všechny?‘ rozvádí vlastní postřehy k americkému prezidentovi: „Pak přišel Donald Trump s odhodlaným výrazem a móresy trochu hulvátskými a řekl své ‚America First‘. Já ale nemám potíž s tím, když říká, že na prvním místě je u něho Amerika, a nevadí mi, když ve Varšavě řeknou ‚Poland first‘ a ve Vídni ‚Austria first‘. Myslím, že každý politik má bojovat za svoji vlastní zem. Ovšem jiná věc je způsob, jakým to říká a jak se prezentuje. Prezident Trump není podle mě ani hlupák, ani šašek a komediant, jak se ho snaží vykreslit někteří z jeho odpůrců a rozumbradové z tisku. Má vlastní způsob, jak zvládat problémy. Volí obvykle nejdřív ze všeho eskalaci, vyzkouší si, kam až může zajít, a pak věci tak nějak zrelativizuje, stane se z něj milý strýček, pohodový ,uncle Sam‘, a naznačí, že je leccos OK.“
„Je to typ člověka, co slyší na sílu. Pokud se před ním jeho odpůrci složí a zachvějí strachy, pak ještě přitlačí, protože jde přece o hru, která má diváky. Ale nakonec je mu asi podprahově sympatický severokorejský diktátor Kim Čong-un, o kterém po jednání v Singapuru řekl, že je zábavný, chytrý, inteligentní, ovšem také bezohledný. Tlustý silný Kim,“ doplnil k Trumpovi. Na obálce aktuální knihy ,Planeta Země – kruté místo k žití‘ se píše, že Šándor projel celý svět s výjimkou Antarktidy a umí o něm vyprávět. A to je pravda!
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
