Článek Johna W. Whiteheada začíná citací novináře Huntera S. Thompsona. „Hlavní problém jakékoli demokracie je, že populisté jsou obecně svině bez mozků, které vylezou na pódium a vyženou svoje stoupence do orgastického šílenství – pak se vrátí do kanceláře a prodají každého toho ubohého bastarda za niklák za kus.“
„V politice nejde o republikány a demokraty. Ani o zdravotní péči, potraty, vyšší daně, bezplatné univerzity nebo ta další citlivá slova, ze kterých se staly slogany politických kampaní těch, kteří jsou mistry v tom, říkat Američanům, co chtějí slyšet,“ píše Whitehead. Hlavní cíl politiky dneška je totiž udržovat řád světa mezi „kontrolory“ a „kontrolovanými“.
„Hillary národ nezachrání. Ani Bernie, Trump, Rubio nebo Cruz,“ tvrdí Whitehead. Jediní, kdo jsou toho schopni, jsou američtí občané, jenže ti se nechají přesvědčovat o tom, že to za ně dokáže prezident, kterého si zvolí. „Nehledě na to, kdo vyhraje příští prezidentské volby, buďte si jisti tím, že nový šéf bude stejný jako ten starý, a my – stálá nižší vrstva Ameriky – budeme nuceni pokračovat v životě v policejním státě a všem, co k němu patří.“
Problém totiž tkví v tom, že je zcela jedno, kdo bude zvolen, jelikož nevolený byrokratický aparát bude pokračovat ve své práci stále dál. A toto tvrzení se Whitehead rozhodl podpořit několika dohledatelnými skutečnostmi.
Tou první je, že USA podle studií výzkumníků z Princetonu totiž již dávno nejsou demokracií, ale oligarchií, vedenou ekonomickými elitami. K tomu je nutno podotknout, že i když násilí v USA klesá, jejich věznice se neustále plní. Američané končí ve vězení i za to, že řídili s pozastaveným řidičským průkazem.
„Kvůli přebytku federálních zločinů, kterých je přes 4500 a k tomu dalších 400 000 a více pravidel a regulací, se odhaduje, že průměrný Američan se dopustí tří zločinů denně, aniž by to věděl. Ve skutečnosti, podle profesora práv Johna Bakera, ‚neexistuje ve Spojených státech nikdo nad osmnáct, kdo by nemohl být obviněn z federálního zločinu. To nepřeháním‘,“ píše Whitehead.
Přestože 46 milionů Američanů žije pod hranicí chudoby, stát rozhazuje peníze, kde se dá. V roce 2001 tak utratil „10,5 milionu dolarů za hodinu za různé zahraniční vojenské okupace, včetně Iráku a Afghánistánu“. Úschova jaderných zbraní přijde USA na 2,2 miliony dolarů za hodinu a 1,61 milionů dolarů za hodinu vláda utratí za údržbu svého zahraničního arzenálu. Vše z peněz daňových poplatníků.
„Odhaduje se, že celkem 2,7 milionu dětí v USA má alespoň jednoho rodiče ve vězení,“ píše Whitehead, podle kterého se jedná o důsledek přílišné kriminalizace jednání a „náhodných policejních zátahů“. Policie má přitom k dispozici vojenské helikoptéry, těžké kulomety, granátomety, výbušniny, obrněná vozidla. „Někteří mají i tanky,“ tvrdí Paul Craig Roberts. A ročně policisté zabijí až 500 nevinných osob. „Američané mají dnes osmkrát větší pravděpodobnost, že zemřou v konfrontaci s policií, než že zemřou při teroristickém útoku,“ píše Whitehead a dodává, že v případě otravy jídlem je tato pravděpodobnost dokonce stodesetinásobná. „Policisté mají větší šanci, že do nich udeří blesk, než aby se stali finančně zodpovědnými za svoje provinění.“
V průměru sto Američanů denně se stane terčem zátahu speciálních policejních jednotek SWAT. „Většina těchto zásahů SWAT jsou jen doprovodem k soudnímu povolení.“ Speciální jednotky již má i spousta nebezpečnostních úřadů, například ministerstvo zemědělství či školství a mnohé další.
A do toho FBI plánuje tzv. NGI, Next Generation Identification, systém, který schraňuje biometrická data, tváře, otisky prstů a zornic za účelem identifikace občanů. K tomu by se podle odhadů mělo v roce 2020 prohánět vzdušným prostorem USA na 30 dronů.
„Zřejmě nejvíce znepokojující je skutečnost, že jsme předali kontrolu nad naší vládou a našimi životy byrokratům bez tváře, kteří nás vnímají jako dobytek, který nakrmí, označkují, porazí a prodají za účelem zisku,“ míní Whitehead a dodává, že jediná šance na změnu je v rukou amerických občanů, nikoli v rukou politiků. „Jedna věc je jistá: uklidňující rituál voleb se nijak nezaslouží o větší svobodu.“
Psali jsme:
autor: spa
