Kdo vlastně je a odkud se vzal překladatel z holandštiny a aktivista Otakar van Gemund?
Před lety se stal jedním z těch, o kterých časopis E15.cz psal jako o reemigrantech. Tedy o lidech, kteří se do České republiky vrátili z ciziny, kam se dostali díky emigraci svých rodičů. Článek mnohé objasňuje.
Syn české matky a holandského otce
Gemund se totiž narodil a vyrostl v Holandsku, kam se jeho česká matka po roce 1968 přestěhovala za manželem.
„Doma sice na Otakara mluvila česky, ale holandština převládla a jako teenager česky už moc dobře nehovořil. Když se v červnu 1989 ve dvaceti letech rozhodl v rámci studentského programu studovat češtinu několik měsíců v Praze, nevěděl, co ho čeká,“ píše se ve zmíněném článku s tím, že po revoluci už von Gemund v Čechách zůstal trvale žít.
Ze zmíněného článku ale plyne, že navzdory českým předkům mu některé tradiční věci a zvyky po chuti nejsou. Třeba to, že si mnozí z nás dokola pouštějí české filmy či seriály, které se tak v podstatě stávají kultovními a hlášky z nich zlidověly. Nebo obliba starších hudebních hitů.
U ohně zpívá Oasis, nemá rád Čechomor
Fenomén posedlosti Čechů z určitého segmentu své kultury popisuje Gemund dokonce jako „do nebe volající kulturní konzervativismus, to neustálé lpění na starých filmech, seriálech a opakování hudebních sra*ek“.
A dává najevo svoje preference.
„Já pro změnu nemám rád Nohavicu a Čechomor a vůbec neznám klasické české hitovky a písničky,“ uvádí s tím, že párkrát udělal fatální chybu, když k němu u táboráku doputovala kytara a on zahrál píseň, kterou ostatní neznali.
„Zahrál jsem například Wonderwall, protože jsem si řekl, že tu zná přece každý. Jenže Češi kolem ohně zpívají Kryla, a ne Gallaghera,“ dodal se zmínkou o hitu skupiny Oasis a jejich zpěvákovi.
Doma se necítí nikde
Netradiční je i von Gemundeho pohled na národní identitu, kterou v souladu s tím, co hlásají některé probruselské kruhy, považuje za omezující.
„Já se necítím doma nikde,“ uvedl pro E15 Otakar van Gemund.
„Nesnáším vlastenectví a národní identitu, je to omezující. Spíš bych řekl, že to tady znám. Já se cítím jiný než ostatní, ale v Holandsku jsem se vlastně také tak cítil,“ přiznává, že se nenašel ani v jednom prostředí, ve kterém žil.
Rád se svléká
Jedním ze zásadních prostředků Gemundova aktivismu je svlékání oděvu a popisování těla hesly. Tuto formu protestu zvolil při tiskové konferenci vládních představitelů v roce 2014.
Polonahý byl také v roce 2015, když se opět s prezidentským kandidátem Markem Hilšerem připoutal k plotu ruské ambasády.
A do třetice vysvlečený Otakar van Gemund zaujal během inaugurace prezidenta Miloše Zemana. V areálu Pražského hradu se Gemund svlékl do půl těla a tělo měl pomalované nápisy „Nevyhrál navěky“ nebo „Lžinenávistník“.
Vyhazovač květin
Van Gemunda si mohou lidé pamatovat i jako člověka, který 17. listopadu 2018 vyhodil do koše květiny od premiéra a šéfa hnutí ANO Andreje Babiše, prezidenta Miloše Zemana a lídra SPD Tomia Okamury.
„Bylo to velmi nutné symbolické gesto a vlastně vůbec nechápu, proč se neuskutečnilo už dříve. Asi jsme cítili, že by bylo vnímáno velmi kontroverzně. Situace ale dozrála k tomu, že ani jiná možnost, než vyhodit kytky do koše, nebyla,“ obhajoval svůj čin aktivista.
Psali jsme o tom ZDE.
Dodejme, že Otakar van Gemund zhruba před rokem poskytl rozhovor serveru iDnes.cz, ve kterém mimo jiné upozornil, že dodávky zbraní na Ukrajinu, poskytování pomoci uprchlíkům před válkou a humanitární pomoc odesílaná na Ukrajinu, nestačí.
„Západ se zatím chová přesně tak, jak si Putin přeje. Lidé si myslí: Posíláme tam zbraně, posíláme tam humanitární pomoc, staráme se přece v Česku o ukrajinské uprchlíky. Ale to je v dnešní době už málo.“
Co by považoval za dostatečnou pomoc, resp. jaký má být další stupeň pomoci Ukrajině, nekonkretizoval.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: MaA