„Dobrý parlament se pozná podle toho, že garantuje stabilní právní prostředí, že se zákony mění co nejméně. Že se schválené zákony nemusejí po desetiletí novelizovat. Zájmem občanů je, aby změny byly prováděny s nejvyšší možnou dokonalostí, aby právní řád pokud možno neobsahoval rozpory a aby neobsahoval dvojznačnosti,“ je přesvědčený Payne, někdejší poradce exprezidenta Václava Klause, který přidává symbolické srovnání totalitního a demokratického státu. 

 

RNDr. Jiří Payne

• Svobodní

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

 

„V totalitním státě si vláda může prosadit jakýkoli zákon bez ohledu na občany a parlament bývá označován za žvanírnu. V demokratickém státě parlament reprezentuje názory a zájmy občanů a vláda vykonává službu pro občany. Aby mohli občané uplatnit svůj vliv, musejí se zákony projednávat pomalu a zdlouhavě, zatímco stížnosti občanů se musejí projednávat rychle. Proto se v ústavním právu vymýšlejí složité legislativní postupy, dvě komory a lhůty v jednacích řádech, které znemožňují rychlé projednávání zákonů. Ostatně už jsem kdysi (2006) zavedl termín ‚legislativní zmetek‘ pro zákony, které se musejí opakovaně novelizovat,“ zavzpomínal Jiří Payne, který z mnohého viní média, jež vyvolávají poptávku tu po změně jednacího řádu Sněmovny, tu po přímé volbě prezidenta, tu po zrušení poslanecké imunity, tu po snižování platů poslanců a senátorů. 

 

Anketa

Pokud bude Petr Pavel opravdu kandidovat na prezidenta,...

... budu ho určitě volit

1%

... budu zvažovat jeho volbu

2%

... nebudu ho volit ani za zlaté prase

97%

hlasovalo: 18355 lidí

„Česká politika je od roku 1918 poznamenána příliš silnou dominancí politických stran nad jednotlivými zákonodárci. Je to pozůstatek toho, že naši samostatnost vyhlásili představitelé politických stran. Ve dvacátých letech jsme měli vázané mandáty, každý poslanec a senátor musel podepsat rezignační dopis bez data a odevzdat ho předsedovi strany. Kdyby ‚zlobil‘, mohl předseda razítkem doplnit datum, a tím poslance zlikvidovat. Celá prvorepubliková demokracie nahradila samostatné politiky v parlamentu figurkami, jejichž jménem mohl předseda strany licitovat a vůbec se jich nemusel na nic ptát,“ přináší exkurz do naší minulosti Payne. „Když jsme psali ústavu, vymýšleli jsme, jak vázaným mandátům zabránit, poslanec Farský může dosvědčit, zda se nám to povedlo,“ dodal s tím, že vázané mandáty se naší zemi vymstily jak po mnichovské smlouvě, tak v roce 1968, kdy jsme také postrádali odvážné politiky, kteří by mysleli a jednali samostatně.

 

„Proč vůbec máme mít poslance a senátory? Nestačilo by, že by po volbách vyfasoval předseda strany poměrný počet virtuálních mandátů a po celé volební období by se scházeli jen předsedové stran a ti by řekli, co si přejí, spočítal by se počet virtuálních hlasů a bylo by rozhodnuto. Bylo by to levnější a rychlejší. Na předsedovi nezávisle přemýšlející poslanci a ještě nezávislejší senátoři, z nichž někteří dokonce opravdu čtou předlohy zákonů, přemýšlejí o nich, a světe div se, dokonce naslouchají svým voličům, to je přece katastrofální komplikace,“ zamýšlí se Jiří Payne, který očekával, že se najde alespoň jeden novinář, který se postaví na stranu odvážných senátorů. „Mají senátoři pochybnosti o pandemickém zákoně? Co kdybychom připustili, že ten zákon je možná opravdu špatný, že si ho prosadila zejména ODS z opozičních lavic, a místo aby samostatně uvažovala, převzala jako základ špatnou vládní předlohu?“ ptá se nahlas. 

 

„Přiznejme si, že naše společnost má nyní vážné problémy s demokracií. Buďme vděční, že se tyto problémy řeší v Parlamentu, a ne násilím na ulicích. Jestli si nějaký předseda myslí, že několikahodinovým řečněním někoho osloví, ať to dělá! Nesouhlasím s jeho metodami ani s většinou jeho názorů, ale chceme-li nějak překonat vichřice hněvu hříchy našimi na hlavy naše uvaleného, měli by být novináři šťastní, že Parlament začíná trochu fungovat a v rámci projednávání běžné legislativní agendy vyvěrají v diskusi emoce a problémy, o kterých se doposud mlčelo. Odčiňují nejenom své vlastní hříchy, ale i hříchy spáchané novináři. Noční jednání Parlamentu jsou jen malým začátkem mnohasethodinových diskusí, které budeme muset absolvovat, abychom se ze současného rozdělení společnosti vyhrabali,“ dodal Payne. 

 

Psali jsme:

Payne (Svobodní): Vpadnou nebo nevpadnou

Payne (Svobodní): Koalice si oddychla

Payne (Svobodní): Zhroutil se světový řád

Jednou budeme Babiše proklínat, tuší veterán české pravice Jiří Payne. Naprostá neschopnost, jen chaotické výkřiky. A Green Deal jde za ním