„V roce 2011 už měli Syřané dost Asadova režimu, asadovská dynastie v zemi brutálně vládla 40 let. Chtěl jsem svobodu a důstojnost,“ prozrazuje hned na úvod odpůrce Asadova režimu. „Režim na to reagoval tím, že začal střílet do lidí, znásilňovat ženy, zabíjet děti a bombardovat civilisty,“ popisoval dál. Lidé neměli elektřinu, neměli léky, neměli nic. Režim všechno vybombardoval.

A jednoho dne přiletěly rakety z Damašku. „Zatímco jsem se snažil zjistit, co se děje, měl jsem pocit, že nemůžu dýchat, zdálo se mi, jako by mi hořela hruď, pálily mě oči, bolelo mě celé tělo,“ popisuje děs z chemického útoku host. „Nemohl jsem dělat vůbec nic, nemohl jsem křičet, nemohl jsem dýchat, nemohl jsem vůbec nic,“ zdůrazňuje. „Znovu a znovu jsem se bouchal do hrudi v naději, že se zase nadechnu.“ A když se konečně nadechl, zdálo se mu, jako by mu plícemi projel nůž. Začal řvát bolestí.  

Celý rozhovor naleznete ZDE.