Vztah nové vlády a starých médií je specifický: Starým médiím je šumafuk, co konkrétně udělá vláda, kterou si nepřáli, která vznikla navzdory jejich doporučení voličům, a která nikdy nebude jejich. Nové vládě by pak symetricky mělo být ukradené, co si o ní myslí stará média s jejich prezidentem, Senátem, Ústavním soudem a jinými politickými neziskovkami.
Vláda je odpovědná Poslanecké sněmovně, ve které ji podporuje majorita poslanců vzešlých z většinové vůle občanů, projevené v demokratických volbách. Vláda není odpovědná prezidentovi a ani náhodou není odpovědná aktivistickým televizím, rádiím, novinám a webům, co tady veřejnoprávně či komerčně politikaří.
Příběh Filipa Turka budiž názornou ilustrací, jak by měl vztah nové vlády a starých médií s jejich výše zmíněným příslušenstvím (prezident, Senát, soudci, neziskovky…) vypadat: Poté, co prezident odmítl jmenovat ministra, aniž by k tomu byly zákonné důvody, vláda se rozhodla, že Filip Turek bude ministerstvo řídit coby vládní zmocněnec, aniž by to bylo ze zákona možné. Že ministerstvo nepovede ministr, ale vládní zmocněnec, který si sedne do ministerské kanceláře, bude obcházením ústavy. Vláda ale vysvětluje, že se nejedná o ústavní, nýbrž technické řešení čili o provizorium, které potrvá pouze do momentu, kdy prezident dostane rozum. A premiér Babiš debatu uzavřel poznámkou, že Filip Turek bude coby vládní zmocněnec dobrým ministrem.
Z hlediska soudržnosti vládní koalice je důležité podpořit lídra koaliční strany. Z hlediska koaličních voličů je ale důležitější, že vláda zrušila funkci vládního zmocněnce pro mezinárodní vyjednávání v oblasti ochrany klimatu a zřídila pozici vládního zmocněnce pro klimatickou politiku a Green Deal. Turkovou agendou by měla být konfrontace s klimatickými alarmisty, se zelenými fanatiky, a především se zeleným byznysem, ohrožujícím energetickou bezpečnost a ekonomickou stabilitu. Jinak řečeno Turek bude mít vážnějšího soupeře, než jsou místní obdrzlá stará média. Po krku mu půjde Brusel.
A co s prezidentem? Povšimněme si, co napsal Babišovi prezidentův textař: „…Věřím, že mé důvody pro nevyhovění Vašemu návrhu na jmenování člena vlády chápete. Jsem kdykoliv připraven se s Vámi, v duchu vzájemné loajální spolupráce ústavních orgánů, sejít a poskytnout součinnost k dokončení personálního ustavení Vaší vlády, jakož i v budoucnu při výkonu ostatních sdílených kompetencí.“
Prezident se, jak vidno, zdvořile nabízí premiérovi k součinnosti, ke které ho ovšem premiér, až na nějaké procedurální náležitosti, nepotřebuje. Zatímco tedy prezident bude mediálně dohlížet na demokracii, a prostřednictvím servilních médií se bude veřejnosti svěřovat se svými pocity, premiér učiní nejlépe, když ho bude zdvořile, ale důsledně ignorovat. Okopávání prezidentových kotníků si rádi vezmou na starost Motoristé a SPD. Média jim ochotně půjdou na ruku například recyklací starých výroků o první prezidentské vyžírce, anebo o rozvědčíkovu nevysokém IQ. Staré i aktuální Macinkovy či Okamurovy poťouchlosti zaručeně zvyšují médiím čtenost a sledovanost a dobře rezonují ve veřejném prostoru. Pokud by si pan prezident příliš vyskakoval, sněmovna by mohla osekat hradní rozpočet. Dávalo by smysl, kdyby v takovém případě sponzoroval generálovo prezidentování místo daňových poplatníků zbrojař Strnad.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 13 čtenářů)
Souhlasíte s Ivanem Hoffmanem?
