„U Čapího hnízda aspoň řešili důkazy. U mě ne.“ Pavel Buráň ostře o justici, provokaci a milionech za výpověď

V předchozích rozhovorech pro ParlamentníListy.cz už popisoval svůj jedenáct let starý příběh, kdy měl být podle svých slov unesen, donucen podepsat likvidační dokumenty a následně čelit dalším trestním kauzám, které považuje za účelovou kriminalizaci. V dalším rozhovoru se nyní vrací k jedné velmi kontroverzní větvi svého martyria s justicí, tedy k okamžiku, kdy se k němu „proboxoval“ všem zasvěceným dobře známý Aleš Pisklák, který měl podle Buráňových tvrzení vystupovat jako prostředník v údajné nabídce, že za vysokou finanční částku dokáže zprostředkovat změnu výpovědi jednoho z klíčových svědků, na jehož svědectví stojí celé trestní stíhání dnes úspěšného moravského podnikatele.

Téma navazuje i na nedávný rozhovor s podnikatelem Robertem Juřičkou, v němž se otevřela otázka takzvaných univerzálních svědků, jejich důvěryhodnosti a možných výhod, které mohou podle kritiků získávat za své výpovědi v trestních kauzách. Buráň v dnešním rozhovoru popisuje, proč se podle svých slov s Alešem Pisklákem vůbec setkal, proč o věci ihned informoval policii, proč si schůzky nahrával a proč je dodnes přesvědčen, že mohlo jít o provokaci.

Pane Buráni, v předchozích rozhovorech jsme se opakovaně vraceli k vaší kauze, která začala před jedenácti lety událostmi, jež popisujete jako svůj únos, a pokračovala řadou dalších trestních řízení a sporů. Nyní se vracíme k jedné z velmi citlivých větví příběhu. Jak jste se poprvé dostal do kontaktu s Alešem Pisklákem a co vás vedlo k tomu, že jste se s ním vůbec setkal?

S panem Pisklákem jsem se sešel proto, že mému zaměstnanci nabízel, že – on tomu říkal „zprostředkuje“ – schůzku mezi mnou a člověkem, který měl údajně říct pravdu v kauze „Burno“. V této kauze mě podle mého názoru účelově stíhá olomoucká NCOZ.

Celé to proběhlo tak, že v únoru 2023 pan Pisklák oslovil mého zaměstnance s touto nabídkou. Já jsem ji napoprvé odmítl. Po jeho dalším naléhání na toho zaměstnance jsem nakonec svolil ke schůzce. K osobnímu setkání s panem Pisklákem ale došlo mnohem později, snad až někdy v září 2023. Ještě před tímto setkáním jsem však 2. června 2023 podal trestní oznámení, protože jsem se domníval, že může jít o policejní provokaci s cílem mě zdiskreditovat. Pan Pisklák od začátku chtěl za to, čemu říkal „zprostředkování“, 150 tisíc korun. Ty jsem mu dát nechtěl. Za prvé jsem měl za to, že případné peníze má zajistit policie, jenže jednotlivé složky Policie České republiky si mě přehazovaly jako horký brambor. A za druhé jsem se opravdu domníval a obával, že může jít o provokaci, která se následně obrátí proti mně.

Podle mého názoru by tyto věci měla policie důkladně prošetřit, ale rozhodně ne stejná složka, které se celá věc týká. Mé trestní oznámení totiž směřovalo ke konkrétní složce orgánů činných v trestním řízení a ke konkrétním jménům s tím, že žádám o prošetření tohoto mého vydírání a obavy z policejní provokace. Jak jsem se později dozvěděl, vyšetřovat to mohla jen ta jediná policejní složka, tedy holešovská NCOZ, a vyšetřit to měl kolega policisty, u kterého jsem měl obavu, že ohýbá trestní řízení. Je nepochopitelné, že osoby a organizace, na které moje trestní oznámení mířilo, měly vyšetřit toto moje trestní oznámení! Úplně jednoduše a příslovím: zloděj měl vyšetřovat zloděje. Takže asi tušíte, jak to dopadlo. Je neuvěřitelné, že je něco takového možné.

Jak byste popsal povahu svého vztahu s Alešem Pisklákem? Šlo o obchodní kontakt, nebo o něco úplně jiného?

Především jsem žádný vztah s takovým člověkem mít nechtěl. Bylo pro mě krajně nepříjemné se s ním vůbec scházet. Poprvé v životě jsem si takové schůzky nahrával a vždy probíhaly za přítomnosti někoho dalšího. Nikdy jsem s ním nebyl o samotě. Nevěřil jsem mu.

Později jsem z informací, které se ke mně dostaly, nabyl dojmu, že jde o člověka, který se podle mého názoru celý život pohyboval na hraně zákona nebo za ní. Domnívám se také, že může být policejním informátorem. Je v podmínce, a to podle mého názoru jen díky tomu, že poskytuje informace a spolupracuje s některými policisty. Dokáže proplouvat různými situacemi bez trestu. Jinak si to nedokážu vysvětlit. Už samotné jednání s ním pro mě bylo velmi nepříjemné.

Můžete přiblížit, jak tato setkání probíhala? Jaká byla jejich atmosféra a co se během nich řešilo?

Jak jsem řekl, ty schůzky pro mě byly krajně nepříjemné. Mluvit s panem Pisklákem není nic příjemného. Člověk má při takovém jednání pocit, že si musí hlídat peněženku. Z mého pohledu mu nešlo o nic jiného než o peníze. Pan Pisklák podle mého názoru neustále tlačil na peníze, předkládal různé nabídky a tvrdil věci, které byly k neuvěření. Navíc jsem v té době netušil, zda nejde o policejní provokaci. Nebyla to totiž jediná nabídka na změnu svědecké výpovědi, která se ke mně dostala. Měl jsem obavy. Měl jsem strach mu dát peníze. Byl jsem přesvědčen, že když mu je dám, tak to olomoucká NCOZ přetočí proti mé osobě. Když jsem ale tohle několikrát vypověděl na policii a policisté jen krčili rameny, protože oni to nemohli vyšetřovat, tak jsem po šíleném tlaku Piskláka ty peníze dal a opět jsem to nahlásil těm policistům, kteří s tím nic nemohli udělat. Šlo o 150 tisíc korun… Prý na kafe, bez toho se nechtěl o ničem dál bavit.

Přesto musím zdůraznit, že jsem šel na policii a podal příslušné oznámení hned poté, co jsem byl osloven. Pan Pisklák tvrdil, že dokáže zařídit změnu výpovědí proti mé osobě. Dokonce mi nabízel, abych si nadiktoval, co chci, aby v těch nových výpovědích bylo.

Policie si mě ale přehazovala jako horký brambor. Žádná ze složek se tím, co jsem považoval za vydírání nebo podvod, nechtěla zabývat. Vyšetřovat to nakonec začala bohužel opět olomoucká NCOZ, a to někdy v říjnu 2023.

Proto jsem ty schůzky monitoroval. Chtěl jsem mít důkazy právě pro policii. Ano, byl jsem přesvědčen, že se může jednat o provokaci olomoucké NCOZ. A upřímně říkám, že si to myslím dodnes. Události, které následovaly, mě v tom jen utvrdily. Podle mého názoru by to měla znovu prošetřit nezávislá policejní složka.

Z jakého důvodu jste se rozhodl tyto schůzky podstoupit? Co bylo jejich účelem z vašeho pohledu?

V první řadě jsem chtěl vědět, jak to bylo s mým únosem a s následným trestním stíháním. Z mého pohledu mohlo jít o dvě možnosti. Buď mě někdo chtěl zdiskreditovat, nebo si pan Pisklák chtěl jednoduše vydělat. Možná šlo o obojí. Dvacet milionů korun, které měly být „cenou“ za údajně slíbenou změnu výpovědi, je každopádně hodně peněz. A právě o takovou částku si pan Pisklák řekl.

Co si o počínání Aleše Piskláka myslíte dnes? Jak byste popsal jeho motivaci nebo záměry?

Jsem přesvědčen, že pan Pisklák byl jedním z hlavních hybatelů celé této epizody. On požadoval peníze, on nosil požadavky a vzkazy, on navrhoval a plánoval. Mohu doložit, že zaznívalo i to, že si mám dokonce něco vymyslet, že se to sepíše a doplní tak, jak budu chtít, případně že dotyčný člověk udělá to, co mu pan Pisklák řekne. Hlavně jsem měl nachystat miliony.

Tyto peníze měla podle mé tehdejší komunikace zajistit olomoucká NCOZ, která mě ujistila, že peníze připraví. Zároveň mě policisté instruovali, co mám říkat a dělat. Měli ode mě informace z první ruky. Předával jsem jim audiozáznamy, videozáznamy i písemnosti, které pan Pisklák osobně nosil.

Podle tehdejší dohody si měl pan Pisklák peníze převzít v Praze, tuším 19. října 2023 kolem jedenácté hodiny. Přesné datum bych musel dohledat, abych byl úplně přesný, ale to není podstatné. Podstatné je, že celá věc podle mého názoru směřovala k předání vysoké částky a policie o tom věděla.

Kdo je podle vás hlavním strůjcem těchto událostí? Myslíte si, že Aleš Pisklák jednal sám za sebe, nebo mohl být něčí nástrojem?

To netuším. Zaráží mě ale, že ani policisté z olomoucké NCOZ to podle mého názoru z nějakých důvodů nechtěli skutečně zjistit. Celou akci totiž zmařili. Policie pana Piskláka zadržela jen několik hodin před plánovaným předáním dohodnutých 15 milionů korun. Nechali ho přespat ve vazbě a hned ráno ho pustili na svobodu. Nic se nestalo.

Přitom se bavíme o situaci, kterou jsem já vnímal jako vydírání nebo podvod. Nic jiného to přece být ani nemůže. A přesto z toho podle mých informací nebyl nikdo obviněn. Když jsem později podal další trestní oznámení, bylo mi mimo jiné vysvětleno, že jsem měl předpokládat, že to pan Pisklák nemohl myslet vážně.

Další pro mě nepochopitelná formulace byla, že jsem ho měl navést nebo ponoukat. Přitom já jsem podle svého nejlepšího vědomí dělal jen to, co mi policisté řekli, že mám dělat. A nedělám si legraci. Takové závěry jsou skutečně obsaženy v postupu orgánů činných v trestním řízení.

Navíc pan Pisklák podle materiálů, které mám k dispozici, velmi hrubě urážel státního zástupce Mgr. Šeredu i soudce Krajského soudu Koudelu. Zmiňoval i korupci. Například v případě soudce Koudely tomu osobně nevěřím. Měl jsem s ním vlastní zkušenost. Podle mého názoru je sice svůj, ale rozhoduje spravedlivě podle svého přesvědčení.

I tyto podklady jsem předal orgánům činným v trestním řízení a upozornil jsem na ně. Opět se nestalo nic. Ptám se tedy: není to v takovém případě křivé obvinění nebo pomluva?

Co o Aleši Pisklákovi víte? A proč je podle vás jeho osoba v celé věci důležitá?

Podle informací, které mám k dispozici, je pan Pisklák v podmínce a zároveň v oddlužení. To znamená, že se snaží zbavit svých dluhů. To mu však podle mých poznatků nebrání jezdit v drahých autech a chodit v oblečení za desítky tisíc korun. Ta auta jsou samozřejmě firmy jeho ženy. Už to samo o sobě považuji za podezřelé.

Zajímavé je také to, že pan Pisklák je v podmínce za svou roli v kauze Cupral. Pokud mám správné informace, v kauze, kde měla České republice vzniknout škoda kolem 140 milionů korun jen za jeho osobou, za to dostal peněžitý trest, snad tři miliony korun, a podmíněný trest na pět nebo šest let. Paradoxem je, že vzhledem ke své insolvenci a oddlužení pan Pisklák zřejmě nezaplatí ani škodu, ani peněžitý trest.

Zajímavé je také to, že svou roli v kauze Cupral měl podle mých informací i můj únosce Jaroslav Novotný. Ten však podle všeho opět vyvázl bez trestu, ba dokonce neměl být ani vyšetřován. Přitom má kriminální minulost a já se domnívám, že se trestné činnosti dopouštěl nejen v souvislosti s mým únosem nebo tou zmiňovanou kauzou Cupral, která spojuje Novotného, Piskláka a olomouckou NCOZ. Ta jeho dlouhodobá beztrestnost, a to doslova za každou cenu, minimálně v kauze mého únosu, kdy šla justice daleko za čáru zákonnosti, je podle mě podivná. Říká se, že jeho aktivity minimálně olomouckou NCOZ z nějakého důvodu příliš nezajímaly. A taky se říká, že někteří důstojníci o těchto věcech museli vědět. Znovu se ptám, kdy si některý ze státních zástupců dá tyto informace do souvislostí. Podle mého názoru promlčené nejsou a mělo by se to prošetřit.

Zajímavé je i to, že opět tyto kauzy vyšetřovala olomoucká NCOZ. Samozřejmě je možné, že jde jen o shodu okolností. Já o tom ale úplně přesvědčen nejsem, ale ať to posoudí někdo jiný. Těch náhod by na jednoho doktora bylo až příliš. Tolik k panu PhDr. Ing. Mgr. Jaroslavu Novotnému, Ph.D., MBA, MSc.

Ale zpět k panu Pisklákovi, který vzhledem ke své insolvenci zřejmě žádnou škodu a možná ani peněžitý trest neuhradí, ale přesto vše pokračuje dál. On se v tom systému podle mého názoru vyzná. A když mu podle jeho vlastních slov vycházejí vstříc „ti rozumní důstojníci z Olomouce“, pak se v takovém prostředí funguje velmi snadno. Abych byl přesný, pan Pisklák o sobě tvrdí, že už od určité doby „nepáchá“. To je jeho citace z jeho úst.

V rozhovorech pro ParlamentníListy.cz jste už v minulosti komentoval řadu okolností své kauzy, která podle vás začala před jedenácti lety vaším únosem. Čím si vysvětlujete, že jste podle svých slov stále terčem podobných událostí?

Všechno to úzce souvisí s kauzou mého únosu z roku 2014. Nepřestanu tvrdit pravdu, tedy že mě tehdy unesla rodina Novotných. Šlo o zcela jasnou kauzu, kterou olomoucká justice v čele s vrchním soudem obrátila. Vrchní soud nakonec nařídil, nebo lépe vnutil nalézacímu zlínskému soudu vydat skandální rozsudek, který následně sám svým usnesením potvrdil. Toto usnesení považuji za nezákonné. To, co udělal senát pana Šlapáka z Vrchního soudu v Olomouci, je ostuda naší justice a ukázka toho, jak to u nás může fungovat. Paralela se nabízí s aktuálně probíranou kauzou Čapího hnízda, kdy také vrchní soud nařídil tomu nalézacímu, aby uznal vinu obžalovaných. V kauze Čapího hnízda se ale vrchní soud aspoň alibisticky zabýval provedením důkazů. V kauze mého únosu to senát pana Šlapáka zvládl bez jakéhokoliv dokazování, prostě předložených 18 věcí vyložil jinak. A bylo to. Domnívám se, že takové rozhodování je samo o sobě trestným činem a že i lidé z justice by měli být zodpovědní za to, co dělají, tvrdí a píšou.

Já bojuji pouze za to, aby tuto věc otevřel nezávislý soud. Podle mého názoru se olomoucká justice snaží, aby se tak nestalo. Mám pocit, že by mi někteří lidé velmi rádi zavřeli ústa. Jsem totiž přesvědčen, že kdyby pan Novotný skončil ve vězení, mohl by promluvit o tom, kdo mu podle mého názoru pomohl k tomu, aby byl v kauze mého únosu tak nepochopitelným způsobem zproštěn.

Znovu apeluji na státní zástupce: měli by stíhat skutečné pachatele. A pokud si někdo myslí, že to, co říkám, není pravda, ať na mě podá žalobu. Velmi rád se budu před nezávislým soudem bránit.

Pořád jsem přesvědčen, že většina lidí v systému, kterému říkáme justice, je poctivá a rovná. Právě proto věřím, že má smysl o těchto věcech mluvit nahlas.

Poznámka redakce:

Redakce upozorňuje, že jde o osobní pohled Pavla Buráně a jeho interpretaci událostí, které se podle něj odehrály. ParlamentníListy.cz se v souvislosti s touto kauzou opakovaně pokoušely kontaktovat Aleše Piskláka s žádostí o vyjádření k tvrzením, která v rozhovoru zaznívají. Redakce mu zároveň nabídla prostor pro samostatné a stejně podrobné vyjádření formou rozhovoru. Vždy bez reakce či se před snahami redakce zapíral.