Také ve zdejší městské radě více než dvacetitisícového města mají muslimové většinu a volání k modlitbám se v Hamtramcku ozývá ulicemi pětkrát denně. Jedním ze zdejších obyvatel je také čtyřicetiletý Thaer Hoshan, který opustil svoji rodnou Sýrii před třemi lety společně se svojí tehdy těhotnou manželkou a pěti dětmi. Téměř devatenáct měsíců následně strávili v Jordánsku, kde byla prověřována úředníky OSN jejich totožnost. Do Spojených států přijeli letos v srpnu. „Příchod do Hamtramcku byl nervy drásající. Neměli jsme tušení, co od zdejšího života můžeme očekávat. Když jsme to tady ale viděli, byli jsme příjemně překvapeni. Mešitu máme hned za rohem a většina lidí tu mluví stejným jazykem. Cítíme se tady skutečně jako doma,“ říká Hoshan.
Hoshan odmítá, že by měl někdy něco společného s Islámským státem. Osobně prý nikdy netoužil po zabíjení druhých. „Jediného člověka, kterého bych chtěl vidět mrtvého, je prezident Asad. Pokud jde o zabíjení jiných lidí, islám je striktně proti tomu,“ říká bývalý farmář a stavební dělník. Se svojí rodinou si pronajal za 500 dolarů měsíčně dům nacházející se poblíž místa, jež bylo kdysi nazýváno Malou Varšavou. Většina zdejších obyvatel zde dříve byla polského původu, než je vystřídali před několika lety migranti z Blízkého východu. Podle aktuálního sčítání lidu zde tvoří Arabové 23 % populace, Bangladéšané 19 % a Bosňané plus další muslimové asi 10 %. Zatímco počet příslušníků polské komunity se snížil asi na 11 %. Pnutí mezi muslimskou komunitou a původními obyvateli začalo v roce 2004, kdy radní odhlasovali, že mohou místní mešity svolávat věřící k modlitbám přes reproduktory.
Napětí se podle Daily Mail opět projevilo v listopadu, kdy se o místo radního ucházel osmadvacetiletý jemenský muslim Saad Almasmari. Mezi lidmi se začaly objevovat od oznámení jeho kandidatury letáky, které varovaly před jeho případným úspěchem. „Pojďme dostat muslimy z Harmtramcku. Pojďme si vzít naše město zpět“. Na plakát dalšího muslimského kandidáta zase někdo přimaloval hákový kříž. „Přes všechny protesty však Almasmari nakonec s přehledem uspěl a stal se čtvrtým muslimem v šestičlenné skupině radních. Harmtramck se tak stal prvním americkým městem, jemuž vládnou muslimové,“ upozorňuje britský deník. Almasmari tvrdí, že v rámci kampaně navštěvoval i zdejší Poláky a podle jeho slov prý pro něj hlasovalo i mnoho z nich. „Když jsem s nimi mluvil, nic negativního jsem na svoji adresu neslyšel.“
Obavy z nárůstu muslimské komunity nemá ani zdejší starostka Karen Majewská. „Jistě, někteří lidé se obávají změn v oblasti kultury a zvyklostí, ale to je normální. Lidé se ale nemusejí bát žádného terorismu.“ V podobném duchu hovoří i syrsko-americký podnikatel Bašár Imam, který již pomohl desítkám nově příchozích přistěhovalců. „Těm lidem to dlužíme. Je třeba zajistit, aby už nemuseli dál trpět. Ti kluci tady nejsou žádní teroristé. Oni jen chtějí peníze a příležitost. Tak proč jim takovou šanci nenabídnout?“ říká Imam, který do Spojených států přišel před téměř čtyřiceti lety. Mnoho lidí bílé pleti však přesto zůstává vůči muslimům podezřívavých. Hovoří o muslimské invazi a obávají se prosazování muslimského práva šaría. Zejména důchodci si stěžují na ranní svolávání muslimů k modlitbě, které je každý den budí již v šest hodin.
Jiní obviňují muslimy z toho, že si muslimové pronajímají nemovitosti a vůbec se o ně poté nestarají. „Lidé zde dříve skvěle pečovali o své domy a zahrady. Odklízeli sníh, sekali trávu a podobné věci. Muslimové jsou však jenom nájemníci, takže je jejich dům a okolí nezajímá. Některé z jejich žen navíc nosí hábity a vidět jsou jenom jejich oči. Obchody tady kvůli nim končí, protože Arabové jedí jen vlastní jídlo,“ stěžuje si čtyřiaosmdesátiletá Bernice Kurzawová. O generaci mladší Barbara Zielinská se současnou situací rovněž není příliš spokojena a ve svém komentáři zachází ještě dál. „Nebojím se říci nahlas, že tady čelíme invazi muslimů. Kupují tady domy, zabírají veškeré volné parkování a jsou velmi hlasití. Moji muslimští sousedé se pozdě v noci pravidelně scházejí s velkou skupinkou muslimských mužů, kteří nejsou od nás. Je možné, že kují nějaké pikle. Nevím, jestli bych to neměla nahlásit na policii. Mnozí z nich žijí ze sociálních dávek a nepracují,“ zlobí se šedesátiletá Barbara.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pro
