V březnu kritizovala Ursula von der Leyen Česko za zavedení restrikcí v boji s koronavirem a upozorňovala, že uzavírání hranic jde proti duchu EU. V dubnu jsme dostali od šéfky EK vynadáno pro změnu za to, že se tatáž opatření chystáme rozvolňovat. Ursula von der Leyen je přesvědčena, že by politici zemí EU měli svá rozhodnutí koordinovat, aby celé společenství postupovalo jednotně a aby odlišná rozhodnutí nevyvolávala chaos. Co na její krizové řízení říkáte?
To není vše. Poté, co Soudní dvůr Evropské unie rozhodl o tom, že odmítáním uprchlických kvót porušila Česká republika své povinnosti, se europoslankyně Michaela Šojdrová (KDU-ČSL), která hlasitě prosazovala přijetí syrských sirotků, opřela do vlastní země jako do nedůvěryhodného partnera. „„Rozsudek se dal očekávat a ČR ho musí respektovat. Je mi to moc líto, rozsudek potvrdil, že nejsme důvěryhodný partner. Měli jsme možnost tomu předejít,“ lituje europoslankyně. Má pravdu? Jak její výrok hodnotit?
Z rozhodnutí Evropského soudního dvora jasně vyplývá, že instituce Evropské unie žijí svým životem. Že je nezajímají názory a postoje demokraticky zvolených politiků jednotlivých zemí, ale zajímá je pouze velmocensky uzurpovaná politická moc, převážně nikým nevolených institucí Evropské unie. Všimněme si, že i někteří volení představitelé do Evropského parlamentu z České republiky se po určitém čase dostanou do situace eurohujerského chování. Nedávno jsem slyšel i nové pojmenování několika z nich běžnými občany na Moravě, že se jedná o „euromasturbátory“. Musím však říci, že existuje v naší republice i řada světlých výjimek, které se například s europoslankyní Michaelou Šojdrovou neztotožňují a jejímu eurohujerství nepodléhají. V každém případě si myslím, že se jasně ukazuje, že je důležité chránit národní zájmy před zájmy nadnárodní politické oligarchie.
Fotogalerie: - Pozdrav z Tchaj-wanu
Patnáct miliard eur. Takovou částku Evropská unie dle předsedkyně Evropské komise sežene a zašle partnerům po celém světě. Ursula von der Leyen mluvila především o Africe. „Potřebují naši pomoc, aby zpomalili rozšiřování viru, tak jako jsme pomoc potřebovali my,“ pravila. Co na tento krok říkáte? Může si EU dovolit rozdávat takové částky za své hranice?
Jen pro upřesnění, Ursula žádné peníze nesežene, ona je pouze přerozdělí z peněz, které sebere Evropská unie národním státům nebo je přerozdělí z darů od někoho jiného. 15 miliard EUR představuje 375 mld. Kč, což je řádově částka všech důchodů vyplácených po dobu téměř 10 měsíců v ČR. Ještě jednou zdůrazňuji, že Evropská unie, resp. její orgány žádné peníze nemají. Jsou jen typičtí socialističtí přerozdělovači cizích peněz.
Europoslanec Alexandr Vondra má za to, že eurozóna, ale i celá EU bojuje v časech koronavirové pandemie o život. Je toho názoru, že Západ na tuto krizi nebyl připraven a zpočátku se k ní nedokázal postavit čelem. Sdílíte tento pohled?
Málokdo si uvědomuje, že občané Evropských společenství, resp. Evropské unie o své svobody začali přicházet už se socializací evropského integračního uskupení. Tato socializace se pojí s nástupem Jacquse Delorse v roce 1985 do čela Evropské komise. Nutno podotknout, že budování socialismu skončilo krachem v bývalém Sovětském svazu zhruba po 70 letech, u nás zhruba po 40 letech a Evropská unie se tomuto bodu může přiblížit v několika málo příštích letech. Bohužel ty takzvané „Západní společnosti“ zlenivěly (včetně USA), přestaly dbát na posilování nebo alespoň udržení individuální svobody, ale s tím i nezbytné individuální zodpovědnosti. Z vysokých škol se až na výjimky hrnou absolventi, kteří nejsou schopni odhalit nebezpečenství plynoucí z pokoutně rozšiřovaného neomarxismu a kolektivismu. Mnozí se dobrovolně vzdávají svého soukromí, své individuální svobody a jsou ochotni podlehnout pábení propagátorů dotací, čím dál většího přerozdělování a zásahů státu a centrálních bank do vývoje tržní ekonomiky.
Neuvědomují si, že například dlouhodobé kvantitativní uvolňování peněz centrálními bankami (ECB, FED, ale i ČNB) jim zdražuje, a velmi početným sociálním skupinám vlastně znemožňuje, získat vlastnické bydlení. V mnohých aglomeracích si tyto sociální skupiny nemohou dovolit ani samostatné nájemní bydlení. Jejich zmatenost dokládá i to, že jsou ochotni konstatovat, že se jedná o tržní selhání. Ne, nejedná se o tržní selhání, je to selhání decizní sféry. Je to mimo jiné i dlouhodobé nezodpovědné konání politiků v oblasti dotací, které narušují základní princip a úlohu tržní ceny. Ta má být pro spotřebitele nositelem základní informace. Bludy o prospěšnosti Evropské unie v oblasti dotací a o prospěšnosti kvantitativního uvolňování peněz v nich utvrzují absolventi pochybných společensko-vědních oborů a různí politologové, kteří až na výjimky fungování tržní ekonomiky vůbec nerozumí.
Sociálními sítěmi se šíří videa, kterak někteří veřejní činitelé v Itálii ostentativně sundavají vlajky Evropské unie. V Rakousku pro změnu aktivisté překrývají symboly EU na hraničních přechodech. Rozčarování si všiml i exprezident Václav Klaus. Ten řekl, že teď aspoň lidé vidí bezvýznamnost EU a snad jim to dojde. Myslíte si, že koronavirus může změnit nahlížení mnohých na EU a její budoucnost?
Tím si nejsem jistý, uvidíme. Byl bych rád, kdyby to aspoň části stávajících eurohujerů trochu otevřelo oči. Evropská unie je již téměř třetí dekádu do sebe zapouzdřenou skupinou, která pracuje hlavně ve prospěch eurokratických struktur. Tyto čítají řádově jeden milion úředníků a zaměstnanců bruselských a národních eurounijních institucí. Jen pro představu jsou to asi 2 promile (pro ty, kteří by promile spojovali jen s alkoholem, to je 0,2 %) všech občanů Evropské unie.
„Úsilí vlád jednotlivých států způsobilo v posledních týdnech jistou rehabilitaci národního státu jako základní entity schopné chránit své občany,“ dodává ještě Václav Klaus. Lze s tím souhlasit? A pokud ano, vydrží lidem tento étos?
Ukázalo se více než jindy, že EU je jen pro pohodové časy a ve zlých časech nám nepomůže nikdo jiný než především my občané sami sobě, případně trochu pomoci může národní stát. Potvrzuje se, že spoléhat můžeme pouze sami na sebe. O tom, jestli tento étos lidem vydrží, se přesvědčíme během několika budoucích měsíců. Pravdou je, že mnozí již nevěří vymývání mozků, které realizuje svou nekritičností k EU většinou svých programů především Česká televize a její aktivističtí neomarxističtí moderátoři a reportéři. Možná zeslábne i povyk některých poplantaných europoslanců a snad se ze svého eurosnění o hodnotách EU probudí i paní komisařka Jourová.
Nejen Itálie, ale i Španělsko, nebo Francie, jsou vlivem koronarivové pandemie v obrovských problémech. Italové opět plánují hlubší zadlužení, aby země dokázala krizi přežít. Je možné, že stejnou cestou půjdou i Španělé, ti plánují zavedení základního nepodmíněného příjmu pro všechny obyvatele. Zaplatí to nakonec za jižní státy jako vždy Německo, spolu s dalšími bohatšími zeměmi? A měli bychom se případné ekonomické pomoci těmto zemím účastnit i my?
Itálie byla nominálně nejzadluženější zemí EU již před vznikem koronavirové pandemie. Pro představu čtenářů její dluh činí více než 2 440 miliard EUR. Španělsko ji následovalo hned za Francií a Německem. U Itálie představuje zadlužení ve vztahu k HDP 137 %, u Španělska se blíží 100 % HDP. Jen pro srovnání, u České republiky činil celkový vládní dluh vůči HDP 32 %. Nedivím se tedy, že se mnohé státy, které hospodaří o něco zodpovědněji, nechtějí podílet na sanaci těchto starých dluhů a těžko se budou chtít podílet na sanaci nových „koronavirových dluhů“.
Fotogalerie: - Vymetený Hrad i podhradí
Když došlo na lámání chleba ohledně zdravotnických pomůcek, jednotlivé členské státy místy před solidaritou upřednostnily vlastní zájmy. Je podle vás možné, že by se něco podobného mohlo stát i při zajišťování finanční pomoci Itálii, případně dalším zemím? Obzvláště pak s příchodem nové ekonomické krize…
Naprosto jasně to ukazuje, že Evropská unie se za poslední dekádu nepoučila a neprovedla nezbytné strukturální změny. Zpolitizovaná Evropská centrální banka nepomohla ani svým neuváženým kvantitativním uvolňováním peněz k odstranění dluhové pasti. A pokud v tom bude pokračovat, tak se problém samozřejmě pouze oddaluje, ale neřeší. Myslím si, že my budeme mít dost svých starostí, než abychom pomáhali zemím, které si své nedobré postavení v dluhové oblasti zavinily samy, případně s přičiněním nezodpovědné politiky Evropské unie. Možná se částečně po politickém nátlaku změní postoj Německa a Holandska. Tyto země budou však muset postupovat obezřetně, aby jim to jejich občané nespočítali u příštích domácích voleb.
Má se v tuto chvíli cenu bavit o euru a jeho přijetí? Někteří zastánci společné evropské měny totiž tvrdí, že je teď vše potřeba urychlit, neboť euro je stabilnější a silnější než koruna.
Uvažovat teď o přijetí eura je ekonomický nesmysl. Zvláště pak v době, kdy politikové některých zemí sami přiznávají, že „sen o euru a Evropské unii se jim rozplývá“. Buďme rádi, že aspoň částečně můžeme používat nástroje naší samostatné měnové politiky. Snad se mnohým propagátorům eura jejich romantické snění o rychlém přijetí eura rozplyne, když zjistí, že při našem vstupu do eurozóny bychom se museli podílet na vkladu kapitálu do ECB a do fondů finanční stabilizace. V našem případě by to mohly být až sta miliardy korun. Navíc tato vláda prohlásila, že přijetí eura v jejich funkčním období nebude prosazovat. Příští vláda (po volbách v roce 2021) by musela okamžitě schválit spolu s ČNB vstup do ERM II. Tam bychom museli být dva roky, a pak teprve bychom mohli přijmout euro. Reálně tak, zaplať pánbůh, přijetí eura nehrozí dříve než v roce 2025 až 2026. Navíc eurozóna netvoří optimální měnovou zónu. Ti, kteří chtějí urychlit náš vstup do eurozóny, patří právě mezi ty, které Moraváci nazývají „euromastubátory“.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Marek Korejs
