Při té příležitosti popisuje, jaký je vlastně úkol veřejnoprávních médií. Měla by překládat ptydepe politiků do obecného jazyka. „Nabubřelé zjednodušeniny PR agentur do obecného jazyka, emoční výplody bulváru do obecného jazyka stejně jako odborné jazyky s přiměřeným zjednodušením do obecného jazyka,“ píše novinář s tím, že tímto veřejnoprávní média „umožňují ve veřejném prostoru horizontální komunikaci napříč všemi sociálními vrstvami“.

Pak porovnává systém řízení veřejnoprávních médií u nás a v Německu. Tamní systém totiž tomu českému posloužil jako předloha. Ve Spolkové republice stejně jako u nás jsou do rad veřejnoprávních médií voleni zástupci jednotlivých organizací. V Německu si prý ale tyto organizace své zástupce do rad veřejnoprávních médií volí samy. Parlamenty jednotlivých spolkových zemí, většina z nich má totiž vlastní veřejnoprávní média, je prý schvalují jen formálně.

Funkce v radách německých veřejnoprávních médií jsou neplacené

V Německu jsou ale, na rozdíl od Česka, funkce v radách neplacené. „Německé rady se scházejí většinou třikrát až čtyřikrát do roka a jejich povinností je určovat programovou linii a sledovat plnění veřejné služby: nesuplují ředitele a nevyřizují žádné stížnosti na vysílání či ředitele. A mají právní subjektivitu: mohou sami rozhodovat o penězích, zadávat audity, nemusejí o ně žádat u ředitele, jako je tomu u nás,“ podotýká Hvížďala.