Jelcov se ve svém komentáři věnuje vztahu nejznámějšího sovětského disidenta a držitele Nobelovy ceny za literaturu Alexandera Solženicyna a ruského prezidenta Vladimira Putina. Připomíná, že Solženicyn odmítl přijmout nejvyšší ruské vyznamená od Gorbačova i Jelcin a přijal je právě až od Putina. Těsně před smrtí oceňovaného spisovatele jej dokonce ruský prezident navštívil i něj doma. Sympatie mezi oběma osobnostmi prý byly vzájemné. Solženycin na Putinovi oceňoval jeho snahu zavést v Rusku pořádek po hektických 90. letech a Putin se nechal slyšet, že jeho program obnovy Ruska v mnoha směrech vychází ze Solženicynových tezí.
„Je skutečně historickým paradoxem, že největší nepřítel Sovětského svazu se stal ideovým guru bývalého důstojníka KGB, který opakovaně vyjadřuje nostalgii po starých sovětských časech.“, podivuje se Jelcov a připomíná, že několik let před svoji smrtí Solženicyn by Ukrajina měla být součástí postsovětského Ruska. „Hlasy požadující samostatnost Ukrajiny se ozývají snad již od 9. století a jsou dle mého názoru falešné.“, cituje Jelcov Solženicynovu esej z roku 1990 a dodává, že ruský spisovatel a silný vlastenec Solženicyn nikdy nepovažoval Ukrajince za samostatný národ.
„Stejný názor zastává i Vladimir Putin a Solženicynovu myšlenku poprvé zopakoval již před sedmi lety na summitu NATO v roce 2008, který se konal v Bukurešti.“, připomíná Jelcov a tvdí, že odpověď na otázku, kam budou směřovat další Putinovy kroky, bychom mohli najít v Solženicynových textech. „Po Ukrajině by další na řadě mohl přijít Kazachstán, jenž ruský spisovatel nepovažoval stát a byl přesvědčen, že z historického hlediska patří území tohoto státu Rusku. V jedné ze svých esejí napsal, že hranice Kazachstánu byly stanoveny komunisty zcela nahodilým způsobem. Solženicyn se také zmínil o méně než polovičním podílu rodilých Kazachů na celkové skladbě obyvatelstva.“, cituje Jelcov bývalého sovětského disidenta číslo jedna.
celý text v angličtině najdete ZDE
„Ostatně prezident už se v tomto duchu rovněž stihl vyjádřit. Před několika měsíci prohlásil na adresu kazašského prezidenta Nursultana Nazarbajeva, že vytvořil stát na území, kde nikdy žádný stát neexistoval.“, poukazuje Jelcov Putinovo vyjádření. Podle Jelcova po sobě Solženicyn zanechal mnoho kontroverzních myšlenek a ruský prezident si vybírá zejména ty, které se hodí do jeho neoimperialistické a reakcionářské politické agendy. „Když například mluvil v prosinci loňského roku o západních sankcích, tak citoval Solženicyna, který kdy si řekl, že Rusko se musí bránit před tím, než jej Západ naprosto vydrancuje.“, píše Jelcov.
Putin prý Solženicyna připomíná v jeho nechuti k západním mravům. „Ve známém vystoupení z roku 1978 pronesl Solženicyn na půdě Harvardu zdrcující kritiku západní civilizace. Negativně se vyjádřil zejména k údajnéu nedostatku odvahy lidí žijících na Západě, ale také k bezbřehé svobodě slova sdělovacích prostředků či k právům jednotlivce. Dotkl se také tehdy stažení amerických vojsk z Vietnamu, což považoval právě za jeden z příkladů slabosti Západu.“, uvádí Jelcov a cituje krátkou pasáž z tehdejšího Solženicynova projevu. „Pokud chcete někoho bránit, musíte být připraveni zemřít. V západní společnosti plné blahobytu nic takového nevidím.“, řekl Solženicyn před více než 40 lety.
„I přes odpor k sovětskému systému Solženicyn doporučoval Rusku, aby se nevydalo západní cestou. Pokud by se mě někdo zeptal, jestli považuji západí model za hodný následování, tak bych mu zcela upřímně odpověděl, že nikoli. Příští válka může západní civilizaci pohřbít navždy.“, cituje Jelcov ruského spisovatele a dodává v závěru, že podobnou ideou se řídí i současný prezident Vladimir Putin.
Alexandr Isajevič Solženicyn patří vedle akademika Sacharova k nejznámějším osobnostem sovětského disentu. Solženicyn byl za druhé světové války odsouzen za několik kritických slov pronesených v osobním dopise poslaném z fronty na adresu Stalina na osm let do nápravného tábora. V dalších letech byl nucen žít ve vyhnanství v Kazachstánu. V průběhu něj, ale i po návratu do středního Ruska se věnoval psaní historických publikací, a zejména svého životního díla Souostroví Gulag, které se stalo obžalobou sovětského režimu a jeho krutého systému trestných táborů určených k převýchově či přímo k likvidaci odpůrců režimu.
S nástupem Chruščova a jeho odhalením stalinského kultu bylo Solženicynovi umožněno publikovat novelu Jeden den Ivana Děnisoviče, která popisovala jeden den v životě trestance umístěného v jednom z pracovních táborů. Novela zaznamenala bouřlivé ohlasy a velký úspěch u všech vrstev obyvatelstva.
Později se však spisovatel opět dostal do střetu s režimem , který jej v roce 1974 zbavil občanství a vypověděl ze země. O čtyři roky dříve mu byla udělena Nobelova cenu za literaturu. Solženicyn žil i se svojí rodinou až do svého návratu do Ruska v roce 1994 ve Spojených státech. Byl nespokojen s poměry panujícími v 90. letech v rodné zemi a stavěl se kriticky k prezidentu Jelcinovi i celé ruské politické garnituře. Svými odpůrci byl nařčen z nacionalismu a antisemitismu. Zejména poté, co vydal knihu 200 let pospolu, ve které shrnul historii rusko-židovských vztahů.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: pro
