Jelcov se ve svém komentáři věnuje vztahu nejznámějšího sovětského disidenta a držitele Nobelovy ceny za literaturu Alexandera Solženicyna a ruského prezidenta Vladimira Putina. Připomíná, že Solženicyn odmítl přijmout nejvyšší ruské vyznamená od Gorbačova i Jelcin a přijal je právě až od Putina. Těsně před smrtí oceňovaného spisovatele jej dokonce ruský prezident navštívil i něj doma. Sympatie mezi oběma osobnostmi prý byly vzájemné. Solženycin na Putinovi oceňoval jeho snahu zavést v Rusku pořádek po hektických 90. letech a Putin se nechal slyšet, že jeho program obnovy Ruska v mnoha směrech vychází ze Solženicynových tezí.

„Je skutečně historickým paradoxem, že největší nepřítel Sovětského svazu se stal ideovým guru bývalého důstojníka KGB, který opakovaně vyjadřuje nostalgii po starých sovětských časech.“, podivuje se Jelcov a připomíná, že několik let před svoji smrtí Solženicyn by Ukrajina měla být součástí postsovětského Ruska. „Hlasy požadující samostatnost Ukrajiny se ozývají snad již od 9. století a jsou dle mého názoru falešné.“, cituje Jelcov Solženicynovu esej z roku 1990 a dodává, že ruský spisovatel a silný vlastenec Solženicyn nikdy nepovažoval Ukrajince za samostatný národ.

„Stejný názor zastává i Vladimir Putin a Solženicynovu myšlenku poprvé zopakoval již před sedmi lety na summitu NATO v roce 2008, který se konal v Bukurešti.“, připomíná Jelcov a tvdí, že odpověď na otázku, kam budou směřovat další Putinovy kroky, bychom mohli najít v Solženicynových textech. „Po Ukrajině by další na řadě mohl přijít Kazachstán, jenž ruský spisovatel nepovažoval stát a byl přesvědčen, že z historického hlediska patří území tohoto státu Rusku. V jedné ze svých esejí napsal, že hranice Kazachstánu byly stanoveny komunisty zcela nahodilým způsobem. Solženicyn se také zmínil o méně než polovičním podílu rodilých Kazachů na celkové skladbě obyvatelstva.“, cituje Jelcov bývalého sovětského disidenta číslo jedna.

celý text v angličtině najdete ZDE