Školství bylo tématem Radiožurnálu, kdy hostem Lucie Výborné byl Bob Kartous, který je znám, kromě toho, že je elf, i tím, že je specialistou na vzdělávání, protože působí ve školské neziskové organizaci EDUin. Na začátku pořadu se bavili o knize, kterou Kartous napsal. „V podtitulu té knihy je, že vezeme naše děti na parním stroji do virtuální reality. Je to hodně velká nadsázka?“ zeptala se moderátorka. Kartous odpověděl, že nikoliv, že prý současnost má virtuální a digitální dimenzi.
„Ten vehikl, na kterém ta společnost jede, to je skutečně parní stroj. To je vlastně něco, co přechází z doby před vznikem digitální dimenze a společnost na to není připravená a výchova i vzdělávání by měly být vlastně prostředky, takovým tím pomyslným mostem budoucnosti. A nejsou, protože je vlastně postaven z nějakého původního materiálu, který ale ve světě jedniček a nul eroduje strašně rychle a vidíme to na mnoha a mnoha případech,“ vysvětlil svoji metaforu.
Dokonce, když Kartous pokračoval v popisu své knihy, zmínil, že jeho konzervativní přátelé knihu kvitují, prý mluví o tom, že ta jeho kniha je strašně konzervativní, protože tam mluví a vlivu a důležitosti rodiny. „Tam je vlastně ten klíč. Ten parní stroj vlastně není jenom ta škola, ale je to vlastně celkový přístup k výchově a vzdělávání, protože rodiče se to učí v podstatě na svém vlastním příkladu na tom, co sami zažili, ale to je právě ta doba předdigitální,“ rozvedl.
Prozradil i to, že každý rodič chce, aby jeho dítě bylo šťastné a seberealizovalo se. „Najít k tomu ten správný model je těžké, protože sami rodiče se za pochodu učí, co to je být rodičem v 21. století. Je to velmi složitá situace,“ pravil Kartous.
Ten zásadní problém však nevidí ani tak v prvním stupni, jako v těch dalších letech. „Ten první stupeň základní školy je nejméně problematický z hlediska obsahu, ne tak z hlediska přístupu k těm dětem, protože to, v čem naráží ta liberalizovaná společnost na nějaké reziduum, na ten zbytkový dopad toho, co se v té společnosti odehrává v těch školách, takové to setrvávání na nějaké té formální autoritě, tam naráží to, že paní učitelky a páni učitelé tu formální autoritu postrádají a někteří po ní touží, protože se jim za takové situace lépe pracovalo, ale z obsahového hlediska tam není problém.“
„Zásadní problém přichází,“ pokračoval Kartous, „na druhém stupni základní školy, a pak velmi problematická v českém školním systému je struktura středních škol a obsah vzdělávání daný tou strukturou, a pak návaznost na vysokých školách. Prostě tato společnost ještě nepřijala za fakt, že terciární vzdělávání je něco, co je naprosto běžnou součástí života masové společnosti, že to tak do budoucna bude, ale že je tomu třeba přizpůsobit ten obsah. To znamená nabídnout takové vzdělání, které není primárně zaměřeno na vědu a výzkum, ale pro tu většinu nabídnout vzdělání, které je praktické a které zvyšuje míru adaptibility v tom vysoce proměnlivém světě, ve kterém velká část lidí bude muset do budoucna počítat s tím, že nebude mít nějakou jednu páteřní kvalifikaci, ale že prostě půjde vícero cestami najednou,“ zanalyzoval.
„Není v lidské povaze obsažen nějaký prvotní odpor ke změně, a dá se něco takového naučit na školách?“ zeptala se moderátorka.
„To si myslím, že je ten obrovský problém, který souvisí právě s tou omezenou adaptibilitou jedinců i celých společností. My jsme po desítky tisíc let byli zvyklí na určitou reprodukci určitých modelů, určitého chování, určitých vzorců, dneska bychom řekli algoritmů, ale to se dělo až po generaci mých rodičů. Během několika málo dekád jsme naprosto evolučně změnili naši podstatu života jako lidského druhu. S tím souvisí pravděpodobně i to, že nejsme zatím ještě připraveni na to, abychom se rychle adaptovali, a teď je otázka, jestli se do toho genomu nějakým způsobem dokážeme vměstnat,“ vyprávěl Kartous.
Fotogalerie: - Je to marný, je to marný, je to marný
„Martin Stránský, český psychiatr, poukazuje na to, že se údajně podle některých studií zastavuje růst lidské inteligence, že se mění inteligence podle toho, co zrovna vykonáváme. Naše zručnost se bude pravděpodobně daleko více orientovat na to, abychom mohli pracovat s dotykovými zařízeními, to se bude právě projevovat těch několik generací do lidského genomu,“ pronesl elf Kartous.
„Pardon, nedávno mi tady profesorka Haškovcová říkala, že to skončí přesně tím, že se narodí generace velmi nešikovných chirurgů,“ skočila mu do řeči Výborná. „No to je možné, na druhou stranu většinu těch chirurgických prací nejspíše bude dělat robot. To už dneska dělá, ten chirurg je někdo, kdo řídí počítač,“ odvětil. „Nemáte pravdu,“ osočila Kartouse moderátorka. „Nemám pravdu? No dobře,“ zasmál se Kartous. „Na to tady v průběhu posledních let sedělo příliš mnoho lékařů,“ vysvětlila Lucie Výborná.
Poté přešla řeč na finské školství. K tomu Kartous řekl: „To je takový folklór už. Do Finska jezdí delegace z celého světa, nejen z Evropy, studovat, co se to vlastně stalo tak zázračného ve finském vzdělávacím systému. Je potřeba si uvědomit, že takto funguje finská společnost. Vzdělávací systém, stejně jako politika odráží úroveň té společnosti v daném čase a prostoru. Já mám na to jednu story, když jsem měl možnost mluvit s jedním finským akademikem, který byl na návštěvě jedné konference. Já mu říkám: ‚Já mám jednu teorii, že jak jste byli vystaveni po staletí vůči těm šíleným geografickým a podnebným podmínkám a pokud jste neměli v září dostatek čočky a brambor, tak jste nepřežili do jara, a pak celé dvacáté století, ta přítomnost Ruska, že jo, přes hranici, a boj, kdo je mnohem větší a komu ještě za vítězství musíte zaplatit, protože jste byli na té špatné straně, a ta neustálá přítomnost toho nebezpečí, že vás to prostě nutí k tomu, abyste hledali strategii přežití a že ten důraz na výchovu a vzdělávání je součástí strategie přežití,‘ a on tak jako lakonicky, jak to Finové mají ve zvyku, pokýval hlavou a prohlásil, že tak nějak to bude, a to tak je.“
V popisu finského školského systému pokračoval: „Oni těch změn od poloviny dvacátého století provedli více. Měli taky víceletá gymnázia, nemají je. V šedesátých letech je zrušili, a tehdy se o tom taky vedly diskuse a existovaly protesty. Dneska si gratulují, že to udělali. Děti vysoce postavených manažerů a podnikatelů chodí do stejných škol a do stejných tříd s dětmi, které jsou na opačné straně spektra. Nikdo se nad tím nepodivuje a každý to bere jako normální a prospěšnou věc. To je první věc. Pak reforma, nejenom to, že učitele jsou schopni docela dobře zaplatit, ten učitel má průměrný plat na úrovni vysokoškoláka ve Finsku. Hlavně oni pečlivě vybírají, kdo bude učitel, oni je velmi pečlivě připravují. Ve škole je společenská elita.“
Ke středeční stávce některých učitelů v Česku odpověděl tak, že si připadá, že odboráři dvacet let spali, zjistili, jak špatně na tom je české školství a pak se prý jali vyhlašovat stávku, avšak v okamžiku naprosto nevhodném. Prý současný ministr se snaží srovnávat ten dluh, který tu vznikl za vlád předchozích.
V další části pořadu došlo na dotazy sledujících. Jeden z diváků se ptal na to, zda je irelevantní se hádat o povinnou maturitu z matematiky. „Irelevantní vůbec je zabývat se něčím, co bylo založeno jako koncept bez jakékoliv analýzy dopadu. Teď tady řešíme něco, co existuje, protože to tady je a musíme se s tím nějakým způsobem vyrovnat. Pro posluchače bych rád uvedl, že současný návrh počítá se zavedením něčeho, co zastropuje řekněme úroveň vzdělání v matematice, ale určitě to nepovede k něčemu, že by se zvýšila úroveň vzdělání. Protože se nezjistilo, že by státní maturita zvýšila úroveň vzdělávání,“ odpověděl posluchači.
„Hrozí, že tradiční školství pod vlivem moderních technologií zanikne a stát bude lidem dávat vouchery do individuálních vzdělávacích služeb. To jenom provokujete, nebo si to vážně myslíte?“ zeptala se moderátorka a citovala jeho názor.
„No ne, takhle vznikla jedna studie před asi deseti lety. Jmenuje se Beyond horizons. Vznikla v Británii a vlastně na základě spolupráce spousty odborníků, expertů, výzkumníků z mnoha oblastí, a tohle byl jeden ze scénářů, který tam vlastně předestřeli. Ano, třeba právě v české společnosti jsme do značné míry na cestě. Spousta lidí volí opt-out, to znamená cestu mimo ten veřejný vzdělávací systém, a hledají pro své děti něco jiného. Dostávají na to ty vouchery v podobě podpory veřejného školství nebo neveřejných vzdělávacích institucí v České republice. To jsou ty vouchery, které ti rodiče přebírají nepřímo. Ale existuje to, čím víc lidí bude volit tuhle cestu, tak tím větší problém budeme mít. Budeme narušovat naši přirozenou sociální soudržnost, kterou potřebujeme, abychom přežili jako kultura,“ zakončil elf Kartous
Psali jsme:
_636020292280964404.jpg&id=114213)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: tle
