„Barack Obama při své návštěvě Estonska řekl, že útok na jednu ze zemí v Pobaltí znamená útok na celé NATO. Rovněž zmínil, že pokud bude potřeba, přijde pobaltským státům na pomoc NATO, včetně ozbrojených sil Spojených států amerických. Tímto způsobem Obama minulý týden v Tallinnu fakticky poskytl nejmenšímu z pobaltských států válečnou záruku. To by kterýkoli z jeho předchůdců v dobách studené války považoval za čiré šílenství," upozorňuje Buchanan.
„V období mezi léty 1945 a 1989 žádný z amerických prezidentů neslíbil Východoevropanům, že kvůli nim rozpoutá světovou válku. Naše červená linie vedla vně Německo. Moskva přesně věděla, že když překročí Labe, vypukne válka. Za ní byly připraveny v případě nutnosti bránit Německo a Evropu stovky tisíc amerických vojáků. Přesto Truman tuto sílu nepoužil ani z důvodů prolomení berlínské blokády, Eisenhower zase nevyslal své vojáky pomáhat maďarskému povstání v roce 1956 a k ničemu podobnému se neodhodlal ani Kennedy kvůli výstavbě Berlínské zdi či jeho následovník Johnson v případě vyslání sovětských vojsk do Československa v roce 1968," nabízí Buchanan zajímavé srovnání.
„Proč se všichni tito američtí prezidenti zachovali tímto způsobem? Jednoduše proto, že nevěřili tomu, že by americké zájmy ve východní Evropě stály za vyvolání války s Ruskem. A buďme k sobě upřímní, nebyl tam žádný zájem tehdy a není ani dnes. Když jsme nechtěli riskovat jadernou válku s Ruskem kvůli Maďarsku a Československu před půl stoletím, proč bychom nyní měli kvůli Estonsku? Američtí prezidenti pochopitelně vydávali různé rezoluce na podporu práva na sebeurčení všech států za železnou oponou, ale žádný z nich nepovažoval jejich osvobození hodné války. Co se od té doby tedy tak moc změnilo, že se Obama chová tak odlišně?" diví se Buchanan jednání stávajícího amerického prezidenta.
Celý text v angličtině čtěte ZDE.
„Přestože jsme opětovné získání nezávislosti probaltských republik vítali, jsou pro nás natolik důležité, abychom vnímali případný zásah Ruska v tomto regionu jako útok proti naší vlasti? V roce 1994 George Kennan rozšíření NATO do zemí bývalého sovětského bloku nazval strategickou chybou s obrovským rizikem do budoucna. Přesto jsme do NATO přijali nejenom všechny bývalé členy Varšavské smlouvy, ale právě i pobaltské státy," kritizuje Buchanan tuto skutečnost.
„Stejně bláhově si počínáme nyní, když ženeme Ukrajinu do politického i vojenského střetu s Ruskem v rámci našeho záměru svrhnout současný ruský režim. Zatímco neokonzervativci jásají nad vypuzením zkorumpovaného, neschopného, ale demokraticky zvoleného Viktora Janukovyče, Vladimir Putin přikročil k anexi Krymu a proruští separatisté se snaží odtrhnout od Kyjeva a dosáhnout větší nezávislosti či dokonce sloučení s Ruskem. Nabízí se ovšem otázka, proč nemají separatisté z Doněcku a Luhansku stejné právo vystoupit ze společného svazku s Ukrajinou, když ta měla plné právo opustit Sovětský svaz?" pokládá si Buchanan řečnickou otázku.
„Ještě důležitější otázkou je, proč se do toho všecho montují Spojené státy americké? Zabýval se snad ruský car Alexandr II. vystoupením 11 jižanských států z Unie a tím, že Západní Virginie se oddělila od Virginie? Nová Porošenkova vláda vyslala proti separatistům vojáky, aby je co možná nejrychleji rozdrtila. To se jí však nepodařilo. Stále rostoucí ztráty v řadách ukrajinské armády a neúspěchy v bojích u Mariupolu přiměly Kyjev, aby usiloval o uzavření příměří. Netřeba ani dodávat, že ti, kdo bouřlivě oslavovali svržení proruského režimu, jsou nyní hlavními strůjci faktické porážky Kyjeva," zmiňuje Buchanan.
„Pokud vidíme vojenský neúspěch Ukrajiny, jak by asi dopadlo Estonsko? Tato země má třicetkrát méně obyvatel než Ukrajina a její území tvoří méně než jednu desetinu ukrajinského území. Kdyby Rusko chtělo zabrat Estonsko, podaří se mu to do dvou dnů. Jesltiže by se Putin k takto neuváženému kroku odhodlal, jak by NATO mohlo reagovat? Poslali bychom do Baltského moře letadlové lodě? Riskovali bychom jadernou válku s Ruskem a přispěli tak k totálnímu zničení Estonska a obrovským ztrátám na životech nejenom v této zemi?" ptá se Buchanan.
„Abychom potvrdili náš ústní závazek vůči Estonsku konkrétními činy, volají někteří ve Washingtonu po rozmístění amerických základen v pobaltských státech. Tím by jakákoli ruská invaze vedla k obětem na americké straně a jistému střetu naší země s Ruskem. Tato hrozba by Rusy na druhou stranu mohla od případné invaze navždy odradit. Co když by se tak ovšem nestalo? Co když nebude brát Putin či jeho následovník náš závazek vážně a přesto se Estonska zmocní? Půjdeme až na samotnou hranici rizika jaderné války, jako se tak stalo v době kubánské raketové krize před šedesáti lety?" uzavírá Buchanan svůj komentář na svém serveru buchanan.org.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
