Lidé si ověřují jejich osobnosti a chování. Vidí, jak se chovají pod tlakem a jak pohotově reagují. Hlavně však hodnotí to, jak vypadají. Více než politické postoje je přesvědčí postoj před kamerou. Vypadá kandidát důstojně a státnicky? Je rozhodný, klidný, autoritativní a důvěryhodný?

List připomíná historku z roku 1960. Tehdy v USA proběhla první televizní debata prezidentských kandidátů v historii. John Kennedy se před ní trochu opaloval na Floridě a přišel svěží, sršící zdravím a energií. Richard Nixon se zotavoval z virózy a vypadal tak špatně, že mu po přenosu telefonovala i jeho matka, která měla starost, jestli je v pořádku. Taky se nestačil večer přeholit. Tohle možná rozhodlo. Neuvěřitelná pointa je v tom, že mezi lidmi, kteří debatu poslouchali u rádií, vyhrál jednoznačně Nixon. Mluvil chytřeji a mnohem lépe.

Tohle bude nahrávat Trumpovi

Jenže už tehdy se ukázalo, že v televizi sledují diváci obraz, ne slova. A tak debatu i Bílý dům vyhrál nakonec JFK.

V roce 2000 Al Gore v první debatě při každé Bushově odpovědi hlasitě vzdychal, jak nemohl vydržet ty strojové řeči. Amerika se z toho cítila trapně: prezident by se přece neměl chovat jako dotčené dítě.