„Nejde o demisi povinnou,“ nechal se slyšet Kysela. Povinná demise podle jeho slov následuje po vyslovení nedůvěry vládě ze strany sněmovny nebo po schůzi sněmovny, jež následuje po volbách. „V tomto případě nemá prezident povinnost demisi přijmout,“ řekl jasně.
Kysela také dodal, že pokud by se na demisi shodla celá vláda, byla by situace trochu odlišná, než když demisi podá jen její předseda. „Pak by prezident mohl argumentovat, že existuje poptávka po zachování této vlády,“ uvedl Kysela.
Původní text ZDE.
Premiér oznámil podání demise dnes, zítra se chce sejít se šéfy koaličních stran, do konce týdne chce demisi předat prezidentovi Miloši Zemanovi. V případě, že prezident demisi přijme, pověřil by šéfa kabinetu vládnutím ve stavu demise. To je například varianta, ke které se přiklání ministr financí Andrej Babiš (ANO), jenž uvedl, že by vláda v demisi mohla fungovat až do řádných parlamentních voleb. Na tom se však musejí shodnout všichni.
Jde ale i o to, jestli by se našel nový předseda vlády. „Zda by to byl někdo ze současné vlády, někdo ze sněmovny nebo zda by hledal udržovací úřednickou vládu, se kterými máme zkušenost,“ řekl Kysela.
Pro vypsání předčasných voleb, které jsou rovněž řešením současné situace, by se musely vyslovit tři pětiny poslanců, následně by volby musely proběhnout do 60 dnů od rozpuštění Poslanecké sněmovny. Podle Kysely je tak otázkou, zda má smysl nad tím vůbec uvažovat, je-li termín řádných voleb vypsán na 20.–21. října.
Podle právníka Zdeňka Koudelky premiér Bohuslav Sobotka svým rozhodnutím odevzdal osud vlády do rukou prezidenta republiky Miloše Zemana.
Prezident má nyní podle něj několik možností řešení. „Zaprvé: Nepřijme demisi premiéra. Člen vlády nemá svobodu opuštění funkce. Není-li demise přijata prezidentem, musí funkci vykonávat. Zadruhé: Přijme demisi Sobotky jako demisi celé vlády, ale pověří ji výkonem funkce do jmenování vlády nové. Toto provizorium může trvat do voleb. Zatřetí: Přijme demisi Sobotky jako demisi celé vlády a pověří sestavením vlády předsedu druhé nejsilnější strany v Poslanecké sněmovně, Andreje Babiše, nebo jmenuje svou prezidentskou vládu. Tedy vládu Jiřího Rusnoka II bez Rusnoka. Nově jmenovaná vláda musí požádat o důvěru Poslaneckou sněmovnu, ale i bez důvěry může vládnout až do poslaneckých voleb, stejně jako bez důvěry vládla vláda Jiřího Rusnoka. Nebo začtvrté: Přijme demisi Sobotky pouze jako individuální demisi předsedy vlády. Funkcí předsedy vlády pověří jinou osobu a vláda bude pokračovat bez Sobotky. Že je demise premiéra demisí vlády, je jen zvyklost. Tomu se může Sobotka bránit tím, že by svou individuální demisi doplnil kolektivní demisí vlády přijatou formou usnesení vlády jako celku,“ zkonstatoval všechny možnosti Koudelka.
Zároveň dodal, že naše ústava nestanovuje, že demise premiéra znamená demisi vlády, byť se tak od roku 1997 často postupuje. „Je na premiérovi, zda svou demisi podá jen jako demisi osobní, a na prezidentovi republiky, zda demisi předsedy vlády posoudí jako demisi jednotlivce nebo celé vlády,“ řekl a obrátil se do historie, kdy například v době Československa, za vlády Antonína Švehly, došlo jen k výměně na postu předsedy vlády. Obdobná situace však byla i později.
„Rovněž Milan Hodža dne 5. 11. 1935 vystřídal předsedu vlády Františka Udržala, aniž se měnila vláda. Dne 21. 3. 1953 byl jmenován nový premiér Viliam Široký poté, co dosavadní předseda vlády Antonín Zápotocký byl zvolen prezidentem, aniž došlo ke změně vlády. Rovněž 28. 1. 1970 nahradil předsedu československé vlády Oldřicha Černíka Lubomír Štrougal bez změny vlády. Nejčastější střídání předsedů vlád bylo v české vládě působící 18. 6. 1986–29. 6. 1990, kdy se postupně vystřídali Josef Korčák, od 20. 3. 1987 Ladislav Adamec, od 12. 10. 1988 František Pitra a od 6. 2. 1990 Petr Pithart. Všechny tyto změny premiérů byly učiněny bez toho, že by se měnila vláda jako celek,“ vyjmenoval Koudelka.
„Roku 1997 byla po demisi předsedy vlády Václava Klause vyložena tato demise z jeho iniciativy jako demise celé vlády. Šlo o první případ v našich dějinách. Pro takové jednání není v ústavě přímá opora. Nikde nestanoví, že demise či jiné ukončení funkce předsedy vlády znamená demisi vlády,“ zmínil také právník.
Původní text ZDE.
„Vláda je významný ústavní orgán a způsob jejího ukončení má být určen v ústavě taxativně a určitě, což je dnes stanoveno formou demise vlády přijatou ve vládě jako sboru nebo odvoláním celé vlády prezidentem. Pokud je v zahraničí vázáno ukončení funkčního období vlády na osobu jejího předsedy, stanoví to ústava výslovně,“ podotkl. Následně také připomněl Zemanova slova z roku 2013, kdy hovořil o ústavních zvyklostech jako o naprosto idiotském pojmu.
„Ústavní zvyklost je skutečně měkká norma. V podstatě ji lze vytvořit tím, že držitel určité funkce nějak postupuje. Normy jsou změnitelné stejně, jak byly vytvořeny. Stejným způsobem lze změnit snadno i ústavní zvyklost, když držitel funkce svůj postup změní. Rozdíl od anglosaského právního systému, kde je pramenem práva i obyčej, spočívá v tom, že právní obyčej je závazný a právní zvyklost je jen doporučující. Právní obyčej není pramenem našeho práva,“ uzavřel Koudelka.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
