Tolik hrůz a zmaru. A dost! Petr Žantovský vytáhl nečekané téma

Anketa

Pomůžete uprchlíkům z Ukrajiny, když to bude třeba? (od 26.2.)

52%

23%

19%

hlasovalo: 43369 lidí

V netradiční podobě je dnes přichystáno pravidelné shrnutí toho, co zajímavého se v poslední době objevilo ve sdělovacích prostředcích. „Je to dáno mimo jiné i tím, že mě poslední dobou při sledování většiny našich médií přepadá zmar. Tolik špatných zpráv, tolik pesimismu, tolik hrůz a tolik strachu. Tomu se musí učinit přítrž. Rozhodl jsem se, po vzoru ‚arizonské pěnice‘ Tornádo Lou z Limonádového Joea, že budu ‚jiný, lepší‘. A tak našim ctěným čtenářům nabídnu v tomto vydání Týdne v médiích samé pozitivní a optimistické zprávy, protože jsem přesvědčen, že jich už všichni máme zapotřebí. Dost bylo skepse, s písní na retu budovatelsky vpřed a nikdy jinak! Tak nejprve je třeba zmínit úspěchy našeho periodického tisku. Nuže tedy vězte, že mnoho našich lidí stále ještě čte denní tisk,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Pro ověření tohoto tvrzení se stačí podívat na statistiku prodaných výtisků jednotlivých deníků v minulém týdnu. „Z ní zjistíme, že bulvární deník Aha měl denní průměrný prodej 33 329 kusů. Obdobný deník Blesk dosáhl prodeje 143 871 kusů, ale to je trochu zkresleno tím, že v pátek má Blesk magazínovou přílohu s televizním programem, díky níž má prodej přes 220 tisíc, zatímco v jiné dny kolem 120 tisíc kusů. Deník, což je portfolio regionálního tisku, docílil prodeje 79 236 kusů, ovšem se stejnou připomínkou: páteční vydání s magazínem mělo přes 156 tisíc prodaných výtisků, zatímco v jiné dny něco nad 50 tisíc. Deník E15, původně projektovaný jako free press s ekonomickou náplní, se blíží se svými 3011 prodanými výtisky samizdatu. Zhruba desetkrát více dosáhly tradiční Hospodářské noviny, a to 28 582 prodaných kusů,“ rekapituluje mediální analytik.

Fotogalerie: - Zastavme válku na Ukrajině

Jeden z 28 projeví důvěru v denní tisk jeho zakoupením

V podobných číslech se dlouhodobě drží rovněž Lidové noviny s 24 569 prodanými výtisky. „O něco lépe si stojí MF Dnes se svými průměrnými bezmála 90 tisíci prodanými kusy, ovšem opět s poznámkou, že tu cifru zkresluje jejich čtvrteční magazín se 163 tisíci prodanými výtisky. Zato Právo už je zas jen na 57 tisících – v sobotu s magazínem na 138 tisících, jiné dny kolem 40 tisíc. Co z výše uvedených čísel plyne? Že produkce českých deníků – s výjimkou tabloidů a Sportu – najde denně cca 283 tisíc lidí ochotných utratit za potištěný papír nějaký ten obolus. Což svědčí o tom, že z nějakých – jak se říkalo u nás doma, ‚baj voko‘ – osmi milionů dospělých v této zemi zajímá denní tisk zlomek vyjádřitelný číselně jako jedna osmadvacetina. Je hezké, že 3,5 procenta gramotné populace vyjádří důvěru v denní tisk jeho zakoupením,“ glosuje Petr Žantovský.

Také z inventury prodaných týdeníků lze snadno dovodit, co občany doopravdy zajímá. „Pár příkladů prodaných nákladů v daném týdnu. Suverénně vede Rytmus života (116,3 tisíce), následován Bleskem pro ženy (necelých 89 tisíc), Pestrým světem (84,5 tisíce), TV Magazínem (78, 3 tisíce), Nedělním Bleskem (77,5 tisíce), Sedmičkou (76 tisíc), Chvilkou pro tebe (58 tisíc) a dalšími de facto zábavnými a rodinnými magazíny, jejichž intelektuální náročnost odpovídá předpokládanému publiku a věcná hodnota rovněž. Zato týdeníky mající jakou takous ambici přinášet důležité informace a názory o světě kolem nás se pohybují dost hluboko pod oněmi ‚life-stylovými‘. Nejfatálněji dopadl druhdy prestižní týdeník Týden, jenž se v důsledku propadu zájmu čtenářů změnil na měsíčník Týden, což je samo o sobě dobrý bizár. Jako takový má prodaný náklad necelých 26 tisíc, ovšem jednou měsíčně,“ upozorňuje mediální odborník.

Fotogalerie: - Pieta za demokracii

Pietní shromáždění u příležitosti 74. výročí pocho...

Rozumování politiků a jejich pucfleků zajímá málokoho

A připomíná, že tradiční týdeníky Reflex a Respekt vykazují něco kolem 36 tisíc, což je podstatně méně než Překvapení a Tina. S Respektem a Reflexem nastejno jsou například Čas pro hvězdy a Aha pro ženy. „Jak rozumět těmto číslům? Je to prostinké. Náš lid, budující v potu tváře krásný nový liberálně demokratický zítřek, většinově nezajímá rozumování politiků a jejich pucfleků v médiích, nýbrž – mimo jiné – životy celebrit, vaření, móda a samozřejmě večerní televizní program. Jen není zřejmé, zda se lid většinově rozhoduje pro Rosamunde Pilcherovou nebo Výměnu manželek. To je však lhostejné, neboť z uvedených čísel plyne, že lid je spokojen, má svůj chléb a hry, možná ho v létě pustí do Chorvatska či Itálie tak jako v 80. letech do Rumunska či Bulharska, kde bude moci po zásluze odpočívat po celoroční práci na budování řečené liberálně demokratické vlasti,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Když už je řeč o televizních programech, za zmínku – nikoli však kvalitou – jeden z nich stojí. „Je provozovaný příkladně liberálně demokratickým podnikem Seznam, tedy Televize Seznam. Seznam jako takový či jeho zpravodajský produkt Seznam Zprávy se profiluje jako kritické médium, které pilně buduje ony zítřky a bije hlava nehlava veškerý zlořád a nekalost, které těm zítřkům podrážejí nohy. U toho se na onom serveru dosti často mentoruje a známkuje, kdo je ‚náš‘ a kdo ‚cizí‘. Nuže, vždycky platí, že po ovoci jejich poznáte je. Tak nahlédněme do programu Televize Seznam v tzv. primetimu, tedy hlavním vysílacím čase po 20. hodině večerní a dále. Co najdeme? Pár příkladů: Jen ho nechte, ať se bojí z roku 1977, což je komedie z roku Charty s Luďkem Sobotou a Helenou Vondráčkovou,“ připomíná mediální analytik.

Etalon liberální modernity plní program zaprášenými kousky

Nebo další skvost Hop a je tu lidoop také z chartovního roku z produkce FSB. „To je Filmové studio Barrandov, ačkoli by ta zkratka mohla někomu připomínat jednu zpravodajskou agenturu z východu. Nechybí ani film Jak utopit dr. Mráčka z roku 1974, což je komedie sice vcelku zábavná, ale viděli jsme ji už nejméně 150x na všech možných veřejnoprávních i soukromých obrazovkách. Následuje Já to tedy beru, šéfe z roku 1977, tedy opět jedna ‚chartovní‘ komedie s nesmrtelnými výkony Luďka Soboty a Petra Nárožného v rolích podnikových náborářů. Prostor dostal i Kulový blesk z roku 1978, což je komedie odpovídající někdejší proslulé výtvarnické Křížovnické škole humoru bez vtipu, sice s dobrými herci, ale na zoufale komunální téma a v nudném provedení,“ míní mediální odborník.

Není těžké uhodnout, čím je nabídka takových filmů či pořadů dána. „Zjevně i Seznam TV myslí na vkus svého diváka, který od svých Chvilek pro tebe a Blesků pro ženy rád zvedne oko, aby popatřil na herecké ikony svého normalizačního mládí. Tak by se dalo pokračovat hodně dlouho. Televize Seznam, která by chtěla být etalonem té naší liberální modernity, plní svůj program notně zaprášenými kousky totalitní kinematografie. Čekám, kdy nasadí Šest ran do klobouku, Televarieté či Karla Gotta ve Slaném. Ačkoli – tím přece futruje svůj program ČT 3, a to je přece jiné kafe. Aspoň v tom smyslu, že si to platíme z povinného poplatku podle zákona. To Seznam TV zatím ne. Ale, jak se tak dívám kolem sebe, co není, může hodně brzo být,“ dodává na závěr netradičního nahlédnutí do světa médií Petr Žantovský.