Hned na úvod se Halík rozhovořil o své účasti na světové konferenci teologů v Africe. Halík vše zahájil výkladem, že cesta na konferenci byla velice náročná, ale přesto by rád přenesl na posluchače své hluboké dojmy.

„Já jsem během normalizačního režimu nesměl vycestovat nikam na Západ. Ani do Jugoslávie, vždycky jsem se dozvěděl, že vaše cesta není v zájmu státu,“ líčil. A proto si po roce 1989 řekl, že je důležité získávat zkušenosti v zahraničí, protože když nedovedeme své náboženství srovnat s cizím, tak mu nerozumíme. Pak se pochlubil, že pozvání mu chodí „strašně moc“ a pečlivě si je vybírá. V poslední době hlavně podle toho, aby získal co nejvíce materiálu pro svou novou odbornou knihu.

Na konferenci jej pozval arcibiskup z Angoly, kterého prý velmi zaujala Halíkova přednáška, kterou měl vloni v Lisabonu. Velmi jej prý překvapilo, že i řadoví biskupové v Angole velmi dobře znají jeho knihy a myšlenky. Následně Halík vyjmenoval své předchozí cesty do Afriky, přitom neopomněl zdůraznit, že již v devadesátých letech hovořil s Velkým Muftím na nejvýznamnější muslimské univerzitě v Egyptě. Po minutě tohoto výčtu úspěchů už nevydržela moderátorka a šetrně hosta nasměrovala zpět k dotazu.

Halík se následně rozpovídal o tom, jak na konferenci řešili budoucnost církve i celého světa, zejména po změnách přinesených papežem Františkem. Vyjádřil názor, že v budoucnosti křesťanství bude zásadní Afrika, zatímco Evropa ztrácí dech.