K jednání ministrů vnitra Evropské unie o rozdělení čtyřiceti tisíc běženců, které v Bruselu skončilo bez dohody, si Česká televize pozvala do pořadu Události, komentáře teologa a filozofa, držitele Templetonovy ceny Tomáše Halíka, dalšími hosty pak byli Peter Morée z Evangelické teologické fakulty UK a člen výkonné rady Ústředí muslimských obcí v České republice Assem Attasi. Vyjadřovali se především k tomu, jak se s příchodem uprchlíků vyrovná Česko, zda máme morální povinnost je přijímat, zda máme právo si mezi nimi vybírat a jak uprchlíci promění současnou Evropu.
Na to, jak je třeba přistupovat k otázce migrantů, upozornil profesor Tomáš Halík. „Problém uprchlictví je třeba řešit ve věcném dialogu rozumu a svědomí, emoce musí jít stranou, zejména strach. Jakmile se strach dostane ke kormidlu lidského jednání, je to špatně,“ zdůraznil Tomáš Halík, čemu by politici neměli v žádném případě podléhat. To, že by se čeští politici ve svém přístupu k otázce migrace nechali ovlivňovat strachem části populace z uprchlíků a jejich odmítáním či jen opatrným přijímáním by vycházeli vstříc poptávce, odmítá členka sněmovního výboru pro obranu Jana Černochová.
Opatrnosti v zájmu bezpečnosti a obrany ČR není nikdy dost
„To si nemyslím, i když nemohu mluvit za všechny své kolegy v Parlamentu. Za mne mohu s čistým svědomím říci, že mojí motivací je především bezpečnost a obrana České republiky. Strach a obava sice mají k sobě blízko, ale zároveň dokáže právě ten rozdíl mezi nimi určit hranici mezi špatným rádcem a opatrností. Opatrnosti není nikdy dost, říká se, a já opatrná chci být. Věcný a rozumný dialog a konstruktivní návrhy bez emocionálního zabarvení by měly určitě ve veřejném prostoru převládat,“ uvádí pro Parlamentnílisty.cz první místopředsedkyně poslaneckého klubu ODS Jana Černochová.
Psali jsme:
Podle odborníka na problematiku islamismu i náboženského terorismu a nezařazeného poslance Milana Šarapatky je imigrace momentálně možná nejpopulističtějším tématem na české politické scéně. „Vyjadřuje se k ní kdekdo, ať se v problematice vyzná, či nikoli. Pro mnoho politiků je problém imigrantů ideální možností se zviditelnit. Aniž by hrozbu imigrace, podle mne, mnohdy mysleli opravdu vážně. Co se týká kroků vlády, postupuje v této problematice velmi konzervativně a já takový postup osobně vítám. Je to, dle mého, hlavně zásluha premiéra Sobotky a ministra Chovance,“ říká pro ParlamentníListy.cz Milan Šarapatka.
Nejde o počet uprchlíků, ale o vstupenky pro další ekonomické migranty
Naopak ministr zahraničí Lubomír Zaorálek nebo státní tajemník Tomáš Prouza podle jeho názoru zastávají, nebo do nedávna zastávali a nyní otočili, podstatně radikálnější stanoviska ve prospěch přijímání imigrantů. „Vláda si je vědoma velmi omezených možností České republiky, neboť imigrační kapacita byla od doby války v Jugoslávii snížena na deset procent, tedy na schopnost přijmout cca 700 běženců ročně. A zejména si je vědoma celkové nepřipravenosti ČR na přijímání většího množství imigrantů. Chybí materiální zázemí, právní rámec, možnosti zaměstnání, vzdělávací kapacity. A v neposlední řadě uváděný strach ve společnosti z neznámého, z jiných ras, z imigrantů. Zde nás čeká asi nejzdlouhavější práce,“ myslí si Milan Šarapatka.
Mgr. Jana Černochová
Tomáš Halík také poukázal na to, že 1500 uprchlíků, které Česká republika plánuje do roku 2017 přijmout, je jen kapička proti těm z bosenské války, kdy jsme jich přijali 25 tisíc. A přestože většina z nich byli muslimové, žádné problémy to nepřineslo. „O tom by se dalo polemizovat. Nelze problémy, které byly spojeny s ozbrojeným konfliktem v Evropě napřímo ztotožňovat s imigrační vlnou, které čelíme dnes. Pokud není snaha se přizpůsobit, ne vírou, ale kulturním zvyklostem a obyčejům, následně nastává problém. Ve své podstatě pak nejde ani tak o počet uprchlíků a jejich víru, jako spíše o možné zneužívání systému a vstupenky pro další ekonomické migranty, kteří se nechtějí přizpůsobit a ve většině případů ani setrvat na území České republiky,“ upozorňuje Jana Černochová.
S uprchlíky před válkou v Bosně se tato migrační vlna srovnávat nedá
S Halíkovým názorem polemizuje i Milan Šarapatka se zdůvodněním, že z imigrantů z válek v Jugoslávii, nejen v Bosně, u nás mnoho nezůstalo, neboť většina zamířila do Německa. „Z těch málo, co zůstali, se jich většina prakticky asimilovala v majoritní společnosti. Pomohl jim příbuzný jazyk, podobná nátura a mnoho společných zvyků. V neposlední řadě také podobná historie od konce první světové války. No a zbytek pašuje, prodává a vyrábí drogy a kontroluje prostituci …“ podotýká poslanec.
Navíc tvrdí, že počet 1500 migrantů, které plánujeme přijmout, je číslo, které nemá žádnou vypovídací hodnotu. „Ze strany Evropské komise se jedná pouze o lakmusový papírek, jak bude na přidělované imigranty Česká republika reagovat. Podstatné také není nějaké konkrétní množství, ale schopnost ČR se na toto odpovídající množství imigrantů před jejich příchodem připravit tak, aby nás nečekala situace, v jaké je nyní Francie, Německo a další západoevropské země. Ty mají s imigranty a zejména s jejich potomky neskonalé problémy, neboť nejsou schopny je integrovat v majoritních společnostech,“ připomíná Milan Šarapatka.
Přizpůsobit se musí migranti, ne domácí populace jim
Teolog Tomáš Halík je přesvědčen, že pro budoucí soužití je důležité, jak se k muslimům budeme chovat my sami, zda jim nebudeme chodit pořvávat před ubytovnu, nebo jim tam házet vepřové hlavy. „Tak s tím souhlasím. Házet jim vepřové hlavy na hlavu bychom asi opravdu neměli. Na druhou stranu jsem toho názoru, že jsou to právě imigranti, kteří se musí přizpůsobit našemu způsobu života, našim zákonům, našim zvykům. Budou zde hosty a je na nich, aby se přizpůsobili oni, nikoli my jejich zvykům. Na tom musíme trvat. A my máme také právo si vybrat, koho pozveme, aby v naší zemi žil s námi,“ konstatuje odborník na problematiku islamismu Milan Šarapatka.
Tomio Okamura
„Cílené provokace, které by jen vyvolávaly napětí mezi migranty a ostatními obyvateli jsou samozřejmě odsouzeníhodné a naděje na opravdové začlenění by bylo značně znemožňováno. Avšak nevidím důvod, proč bychom se měli v České republice přizpůsobovat my, v prvé řadě je zapotřebí, aby se o přizpůsobení aktivně snažili samotní migranti. Ti, kteří se nechtějí plnohodnotně zapojit a integrovat, je nutné případně vrátit zpět, tak aby nebylo bráněno těm, kteří o naši pomoc reálně stojí. Mnoho příkladů radikalizace migrantů v Evropě plyne právě z neochoty se přizpůsobit většinové společnosti, kterou v jádru pohrdají,“ podotýká členka sněmovního výboru pro obranu Jana Černochová.
Okamura, Konvička a Bartoš jen využívají populistické vlny
Podle držitele Templetonovy ceny Tomáše Halíka jsou naší společnosti mnohem nebezpečnější než tisíce uprchlíků pánové Okamura, Konvička a Bartoš, kteří jsou nejviditelnějšími tvářemi protiimigrantských demonstrací. „Tohle je jen takový hloupý bonmot … Zmínění nepochybně využívají populistické vlny a strachu z neznámého ve společnosti. Hodně pro negativní obraz dělají také média, která každou jejich akci barvitě zveličují. Ale nebezpeční opravdu nejsou. Jejich PR akce mohou mít dokonce pozitivní dopad v tom, aby si vláda uvědomila, že v této oblasti zaspala a učinila takové kroky, aby byla Česká republika na možnou uprchlickou vlnu dobře připravena,“ míní Milan Šarapatka.
Adam B. Bartoš
Poslankyně Jana Černochová už dříve uvedla ve spojení s nedávnou „šibeniční“ demonstrací, že se stydí, že lidé jako Tomio Okamura jsou součástí Parlamentu ČR. „Za tímto výrokem si stojím a neměním jej. Výroky, urážky i makety šibenic na demonstracích pana Okamury a Bartoše jen rozdělují a radikalizují společnost. Celá tato extrémistická a hanebná demonstrace neměla nic společného s otevřenou a konstruktivní veřejnou debatou, které by bylo tak zapotřebí. Vyhrocením současné situace a vyzýváním k nepokojům ve společnosti tito pánové jen poškozují národní zájmy a zasévají do občanů strach. Pan Konvička je možná občas radikálnější ve svých názorech, ale jako vzdělaný člověk a akademik ví, kde je hranice kritiky a fanatismu, takže do společnosti mešuge fanatiků jako je Okamura a Bartoš rozhodně nepatří!“ nebere si členka výboru pro obranu vůbec servítky.
Ústředí muslimských obcí místo pomoci raději vydává nenávistné knihy
Ve zmíněném pořadu došlo i na nedávné prohlášení České biskupské konference, která nabízí vládě, že vyzve farnosti a sbory k tomu, aby po dohodě s místními samosprávami mezi sebe přijaly rodiny křesťanských migrantů. „Teď řekneme, že chceme křesťany, pak že chceme světlé křesťany a poté, že blonďaté. Už takhle jsou nálady ve společnosti xenofobní a nenávistné, takže jim tímto způsobem podléhat je nebezpečné,“ zkritizoval prohlášení člen výkonné rady Ústředí muslimských obcí v České republice Assem Attasi. „Prohlášení konference biskupů svým způsobem legitimizuje xenofobní nálady. Když neumí politici ukázat lidem správnou cestu, měla by to udělat církev. Ale místo toho se církev veze na té protimigrantské vlně,“ přidal se Peter Morée z Evangelické teologické fakulty UK.
Jejich rozhořčení však místopředsedkyně poslaneckého klubu ODS v žádném případě nesdílí. „Domnívám se, že prohlášení konference biskupů bylo racionální. Myslím si, že nechtěli vyvolat dojem, že nadřazují křesťanské migranty nad těmi s jinou vírou, ale výhodnost přijetí takto kulturně spřízněnějších migrantů prostě dává smysl a naději na rychlejší integraci. V zemích, zasažených válečných konfliktem, patří křesťané k těm nejohroženějším na životě, takže mě jejich slova rozhodně nepobouřila,“ říká Jana Černochová, kterou naopak zaráží, že Ústředí muslimských obcích neudělalo podobný krok vůči svým věřícím. „Zřejmě řeší jiné problémy a jejich hlavní náplní v České republice bude i nadále vydávání nenávistných knih a fantasmagorické výroky jejich představitelů o tom, že právo šaría je moudré a žena v 21. století není plnohodnotný člen společnosti,“ dodává Jana Černochová.
V potřebě pomoci před válkou není mezi uprchlíky kromě víry rozdíl
Poslanec Milan Šarapatka rovněž iniciativu konference biskupů vítá. „Velmi mne však zaráží jejich výhrada, že vyzvou pouze k přijímání ´rodin křesťanských imigrantů´. A kde potom zůstalo křesťanské dobrosrdenství? To jako muslimští, židovští nebo jiní uprchlíci nemají nárok? Tam až hranice dobrosrdenství křesťanských biskupů nesahá? Víte, jaký je rozdíl mezi zvyky a způsobem života syrského žida, muslima nebo křesťana? A v jeho potřebě pomoci, pokud uteče před válkou? Kromě víry žádný!“ zdůrazňuje pro ParlamentníListy.cz Milan Šarapatka, že dělit imigranty podle víry je nesmyslné a velmi nebezpečné.
Na druhou stranu se ale domnívá, že naše imigrační politika by neměla být pasivní, tedy bychom neměli čekat, koho nám Evropská komise nadělí, nebo další konflikt ve třetím světě přinese. „Měla by být naopak aktivní, to znamená, že bude v postižených zemích, nejen na Středním východě, ale i na Ukrajině a v dalších postsovětských zemích nabízet možnost žít v České republice těm, kteří budou pro naši zemi přínosem nikoli přítěží. Dělají to tak mnohé země, USA, Kanada, Austrálie. Proč ne my?“ ptá se závěrem expert na problematiku islamismu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
