V tomto slově je obsažena obžaloba ze spiknutí proti pracující třídě, ale jeho obsah se posunul. Už ne faktická moc sama o sobě, ale i moc zdánlivá; ne jen peníze, ale také vzdělání a sociální postavení vyvolávají nenávist. Odvozený adjektiv elitářství tu zanechal svou polemickou významovou stopu: Ti lidé se považují za něco lepšího a chtějí nám něco nabulíkovat. Nelibost z tohoto pojmu přímo křičí.

Neomylně je to artikulováno v předvolební rétorice nového kancléřského kandidáta německých sociálních demokratů (SPD). Der Spiegel cituje slova Martina Schulze, že ho nezajímají „názory samozvaných elit, nýbrž mínění těžce pracujících“. Na otázku, kdo k těmto elitám patří, však nelze tak jednoduše odpovědět. Vždyť samotní politici nebo novináři, kteří se mezi ně běžně počítají, se na elity dívají s odporem a výhradami. „Evropská unie nemůže být utvářena pouze elitami,“ varoval spolkový prezident Joachim Gauck ve svém posledním velkém projevu v Den Haagu. Protože „v Evropě pozorujeme rostoucí odcizení mezi politickými elitami a občany“. Tato myšlenka dorazila dokonce až do regionálních novin. Hamburský Abendblatt vyvozuje: „Nejnovější úspěchy extrémní pravice mají mnoho společného se selháním elit.“