Nedávný summit Severoatlantické aliance v Ankaře vyvolal na české politické scéně bouřlivou debatu, která se však podle bezpečnostního experta a generála v záloze Andora Šándora orientovala zcela nesprávným směrem. Místo toho, aby domácí scéna ve vší vážnosti řešila, co pro Českou republiku znamená ukotvení v NATO v nové mezinárodní situaci, soustředila se diskuse spíše na malicherné protokolární spory. Šándor ve svém komentáři upozornil, že politická reprezentace naskočila na debatu o tom, zda prezident Petr Pavel bude přítomen na neformální večeři nebo kde přesně bude sedět u jednacího stolu. Vedle toho se v Česku pouze připouštělo, že země není schopna naplnit svůj finanční závazek vůči alianci.
Skutečný obsah summitu a zásadní bezpečnostní otázky se tak v českém prostředí schovaly za osobní spory lídrů. Šándor označil za nejhorší moment celé události „trapné šarády mezi Hradem a vládou“, kdy Hrad požadoval určité zastoupení, kterému se vládní kabinet po dobu čtyř měsíců bránil. Tyto neshody se naplno projevily dokonce i na oficiálních fotografiích ze summitu, kde na jedné straně stál premiér Andrej Babiš (ANO) a na druhé prezident republiky. Podle Šándora přitom nedává žádný smysl, aby šéfem delegace nebyl prezident, pokud je z ústavního hlediska hlavou státu, což respektuje i samotný protokol Severoatlantické aliance.
I když na samotném summitu pravděpodobně nikdo z aliančních partnerů českým představitelům přímo neřekl, „co jsme za partu lidí, kteří se na nejvyšší úrovni nejsou schopni shodnout v otázkách národní bezpečnosti“, tyto vnitřní konflikty vážně poškozují obraz země navenek. To vše se navíc děje v kontextu zásadně zhoršené bezpečnostní situace ve světě.
Fotogalerie: - Novela stavebního zákona
Šándor vyjádřil obavy, že příkopy mezi Hradem a vládou jsou v současnosti obrovské, a kritizoval chování některých politiků a médií, která situaci zlehčovala například narážkami na to, že si prezident místo večeře „dá někde na pomezí kebab“. Takový přístup označil expert za naprosto nedůstojný s tím, že vrcholné schůzky NATO nejsou žádný happening, ale klíčová záležitost zahraniční a bezpečnostní politiky státu.
Z hlediska samotného programu summitu v Ankaře mluvil premiér Babiš jako úplně poslední zástupce členských zemí. „Místo plánovaných pěti minut a dvaceti vteřin dostal prostor pouhé tři minuty, protože v závěru jednání již nikomu nestálo za to Českou republiku kritizovat za to, že je na tom v plnění závazků nejhůř a nedokáže vynaložit ani požadovaná dvě procenta HDP na obranu,“ soudí Šándor.
Ing. Andrej Babiš
V přípravných fázích se sice českým diplomatům zřejmě podařilo spojence přesvědčit, že země je připravena v rámci budoucích trendů tato čísla naplnit, samotný závěr summitu však pro českou delegaci znamenal spíše ústup do pozadí. Představitelé státu by si podle Šándora měli uvědomit, že za několik let už ve svých funkcích nemusí být, ale Česká republika zde bude i nadále, a proto je nutné mít jasně identifikované hrozby a jednotnou pozici vůči zahraničním partnerům.
NATO je „eseróčkem“ USA, Trump jeho jednatel
Prospělo prezidentství Donalda Trumpa světu?Anketa
Hlavním důvodem tohoto posunu je skutečnost, že Američané velmi dobře vědí, kde leží jejich skutečné priority. Jejich hlavní vyzyvatel v bezpečnostním, ekonomickém i obchodním soupeření je Čína, která má ambici stát se hegemonem v jihovýchodní Asii a životním zájmem Spojených států je tuto zemi zadržovat.
Evropa už pro Washington nepředstavuje hlavní geopolitické ohnisko a Spojené státy dnes dokonce ani nevnímají Rusko jako hrozbu ve smyslu pozice, kterou hrál Sovětský svaz za studené války. Říkají sice, že Rusko „může představovat hrozbu pro východní křídlo Severoatlantické aliance“, ale zároveň jsou přesvědčeni, že jde o hrozbu, kterou lze zadržovat konvenčními zbraněmi. Pro Evropu jsou však Američané i nadále odhodláni poskytovat strategický jaderný deštník a zásadní zpravodajské informace, které evropské státy nebudou schopny vlastními prostředky nahradit ani za velkou řadu let.
Tento globální přesun americké pozornosti směrem k Číně a Tichomoří však v poslední době zkomplikoval vývoj na Blízkém východě. „Spojené státy se dostaly do otevřeného konfliktu s Íránem, což se stalo proti jejich vůli a proti jejich strategickému zájmu. Tento střet paradoxně oslabil schopnost Američanů efektivně zadržovat svého největšího asijského vyzyvatele, protože byli nuceni kvůli podpoře Izraele stáhnout cenné vojenské kapacity z jiných klíčových oblastí. Konkrétně musely USA stáhnout obranné prostředky Patriot a systémy THAAD z Jižní Koreje a námořní pěchotu z Japonska. Nyní se nacházejí v situaci, kdy potřebují řadu těchto vojenských sil znovu předislokovat, aby mohly i nadále fungovat jako největší a v podstatě jediný podporovatel Izraele na Blízkém východě, a zároveň se v nadcházejícím období dokázaly plně soustředit na prioritní hrozbu, kterou pro ně představuje Čína,“ domnívá se odborník na bezpečnost.
Pragmatický a tvrdý přístup k mezinárodní politice se naplno projevil i během samotného jednání v Ankaře. Když do aliančních vztahů vstoupí Spojené státy vedené Donaldem Trumpem, mění se dynamika celé organizace. Šándor situaci popsal tak, že „když je Severoatlantická aliance americkým eseróčkem a dominantní roli hrají Spojené státy, které mají ještě v čele transakčního prezidenta Donalda Trumpa, tak se pak nesmíme divit, že se chová jako silný jednatel tohoto eseróčka“.
Trumpův transakční pohled na bezpečnost se odráží v tom, že ostře vyčítá evropským spojencům jejich nečinnost a odmítá situaci, kdy Američané platí bezpečnost Evropanů, zatímco ti ji berou jako samozřejmost a nechali své vlastní armády zdecimovat. Americký prezident v tomto duchu nešetřil skeptickými i urážlivými vyjádřeními na adresu aliance a otevřeně kritizoval evropské členy za to, že Americe nepomohou, když to sama potřebuje. Jako příklad takového evropského selhání Šándor uvedl situaci, kdy evropští spojenci neumožnili americkému letectvu využívat základny na evropském území při operacích a bombardování Íránu, kvůli čemuž museli američtí piloti trávit v kabinách letounů až osmnáct hodin a složitě doplňovat palivo za letu.
Pumpování peněz do armády bez plánu a vize obranyschopnost nezvýší
Chcete, abychom od roku 2035 dávali na zbrojení alespoň 3,5% HDP?Anketa
„Já osobně nejsem velký příznivec administrativních částek, protože my bychom měli přece vědět, co armáda potřebuje, co má k dispozici, co musí nakoupit, co musí modernizovat, kdy to vlastně bude mít reálně. Ne že dáme nějaké peníze formou předplateb, které po nás ani nikdo nechce, jenom abychom administrativně dosáhli nějaké částky, která takto byla stanovena,“ vysvětluje Šándor.
Skutečná obranyschopnost státu se totiž neodvíjí od toho, kolik peněz se papírově převede do rozpočtu obrany, ale od reálných vojenských schopností, které stát za tyto prostředky získá.
Pokud by politická reprezentace postupovala racionálně a sestavila si podrobnou cestovní mapu skutečných potřeb, výsledné finanční nároky by mohly být v různých obdobích vyšší nebo naopak nižší než administrativně stanovená procenta. Současná praxe v České republice však podle odborníka vykazuje závažné systémové vady. Vláda se sice snaží vyhovět mezinárodním závazkům, ale armádě chybí naprosto zásadní prvky moderní obrany.
Stát nemá téměř žádnou kvalitní protiraketovou nebo raketovou protiletadlovou obranu, neboť stávající kapacity jsou stále založeny na zastaralých ruských systémech KUB, a zcela chybí také protidronová obrana. Šándor upozorňuje na obrovské zpoždění u klíčových projektů, ke kterým se stát zavázal již před pěti lety, jako je vybudování těžké sedmé brigády v Hranicích nebo dobudování střední brigády rychlého nasazení v Žatci. Vzhledem k termínům dodávek tanků Leopard nebo kolových vozidel se dokončení těchto závazků odsouvá až k roku 2030, a to pouze za předpokladu, že vše půjde dobře.
Namísto systematického plnění těchto strategických restů se však v českém prostředí dělají nesystémové kroky. Jako zářný příklad uvádí vybudování 43. výsadkového pluku v Chrudimi, což byla podle něj naprosto nesystémová jednotka vzniklá jenom „jako hobby, protože se to někomu líbilo a přišlo mu to fajn“.
„Pokud bude politické a armádní velení uvažovat tímto způsobem, hrozí, že se debata smrskne na politické přestřelky o to, kolik miliard která vláda armádě vzala nebo dala,“ říká Šándor, podle něhož je takové handrkování zcela bezpředmětné, pokud chybí jasná vize a připravenost.
„I kdyby stát ty peníze dal, tak ta armáda je stejně za nic neutratí, tak ta bezpečnost se nezvýší,“ varuje před bezhlavým pumpováním financí do resortu bez jasného plánu.
Bez přesné představy o tom, jak má armáda vypadat, kdy má být vyzbrojena a kdy bude zajištěna munice, se budou peníze daňových poplatníků z rozpočtu vytahovat zbytečně. Administrativní započítávání brutálních částek, kdy jedno procento HDP představuje přibližně 85 miliard korun, může vést pouze k tomu, že armáda peníze sice ráda přijme, ale utratí je způsobem, který nebude mít žádný zásadní vliv na reálnou připravenost k obraně země.
Psali jsme:
box PL na Seznam.cz + ParlamentníListy TV
sledujte PL na YouTube + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na GoogleZprávy + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na Facebooku
Centrum pravidel a procesů ParlamentníListy.cz
Váš názor? (Hlasovalo 11 čtenářů)
Souhlasíte s Andorem Šándorem, že pouhé pumpování peněz do armády bez jasné vize obranyschopnost země nezvýší?
fuki
