Topol o „příteli“ Dalíkovi: Připadal jsem si jako idiot. A živé rány ODS. Tlustý, Nečas a to, jak se Klaus doopravdy dostal na Hrad

29.07.2020 4:44

VZPOMÍNKY A PERLY Kyselé hrozny, nebo pravdivý popis zákulisí Topolánkovy ODS? Kniha s názvem „Hlavně se neposrat“ (2016) od bývalého premiéra Mirka Topolánka obsahuje projevy, články a rozhovory, které tento politik publikoval nebo poskytl během své bohaté kariéry. Topolánek navíc doplnil texty krátkými komentáři. Mj. zde popisuje své první setkání s Markem Dalíkem, boje uvnitř ODS nebo vztah s prezidentem Klausem. V knize nechybí ani spousta kopanců do premiéra Babiše. Jednotlivé kapitoly jsou opatřeny předmluvami Topolánkových politických spolubojovníků. Svou troškou do mlýna přispěli třeba Miroslav Kalousek, bývalý ministr dopravy Martin Říman nebo speech-writer Martin Schmarcz. Pro Topolánka údajně nejdůležitější člověk ale do knihy přispět nechtěl. Proč?

Topol o „příteli“ Dalíkovi: Připadal jsem si jako idiot. A živé rány ODS. Tlustý, Nečas a to, jak se Klaus doopravdy dostal na Hrad
Foto: Hans Štembera
Popisek: Mirek Topolánek
reklama

Anketa

Chcete, aby Česká republika ratifikovala Istanbulskou úmluvu?

2%
98%
hlasovalo: 30050 lidí
O Marku Dalíkovi, svém blízkém spolupracovníkovi, píše Topolánek hned na úplném začátku své knihy. Žádal ho dokonce o úvodní slovo k první kapitole, ale Dalík nakonec nic nenapsal a Topolánek tomu prý rozumí. Svého bývalého poradce vykresluje stále v těch nejlepších barvách a v knize přímo uvádí, že Marek byl, je a bude jeho kamarád.

„Dokonale v sobě spojoval politologickou teorii, PR praxi a dovednosti v politickém marketingu. Nikoho tak schopného a přitom tak komplikovaného jsem od té doby nepotkal. Všechny útoky na mě byly vedeny přes něj, takže si mé úspěchy vlastně vždycky odskákal.“

Soudní proces s lobbistou Dalíkem hodnotí Topolánek dodnes velmi ostře a zdá se, že netrpí přílišnou důvěrou v justiční systém České republiky. „Jeho odsouzení pokládám bez nadsázky za projev politické rituální popravy a justiční zvůle!“

 

Jejich první setkání proběhlo v roce 1999, poté, co byl Topolánek jmenován stínovým ministrem průmyslu a obchodu ODS. Mladý Marek Dalík se prý tvářil velice seriózně, a to, co říkal, myslel zcela vážně. Rozhovor probíhal asi nějak takto – a Topolánek si podle vlastních slov, připadal celou dobu jako idiot:

 „Pane senátore, jaké vy vlastně máte v politice ambice? Čeho chcete dosáhnout?“ – „No, já bych se chtěl v Senátu věnovat energetice, ustavil jsem si pro to podvýbor a tak...“ – „Aha, ale já jsem myslel v centrální politice. S prominutím, to Senát úplně není.“ – „Já se vám přiznám, že jsem o tom takhle zatím neuvažoval.“ – „Tak když jste tím stínovým ministrem, neměl byste mít aspoň ambici stát se skutečným ministrem?“ – „Hm, to asi máte pravdu, ale...“ – „A co pro to děláte? Jak na tom pracujete?

Bývalý premiér si v knize rozhodně nebere servítky a tvrdě kritizuje své bývalé kolegy z ODS. Asi nejvíce si kopl do ministra financí své první vlády a poslance za ODS Vlastimila Tlustého.

„Čas od času zaznamenám názory Vlastimila Tlustého v médiích. Je mi ho v zásadě líto. Představte si, že se připravujete 15 let na post ministra financí, že tomu obětujete téměř všechno a všechny, a když tuto vysněnou možnost dostanete, tak fatálně selžete. Věděl jsem vždy o ambicích Tlustého na téměř jakoukoli stranickou i státní funkci, nikdy jsem navíc nemohl počítat s jeho loajalitou a vždy jsem za jeho kroky musel vidět neviditelnou ruku Hradu. Fakticky mu ale vyčítám pouze to, že jeho hlas, kterým shodil vlastní vládu a předal tak moc nečekaným nástupcům, nastartoval v české politice nestandardní, sebedestrukční a polistopadový vývoj ohrožující procesy. V kostce 3B – Bárta, Babiš, Bradáčová.“

O Petru Nečasovi, který ho nahradil v čele tehdejší největší pravicové strany, píše, že měl více číst Bibli než Vladaře nebo Ako chutí moc, uvádí Topolánek s odkazem na světoznámý manuál všech despotů od Niccola Machiavelliho a knihu Ladislava Mňačka z prostředí komunistického Československa. Své odstranění z předsednického postu nazývá Topolánek dodnes pučem a dodává, že Petru Nečasovi už jistě mnoho věcí také došlo.  

Pikantní jsou i expremiérovy vzpomínky na druhou prezidentskou volbu. Václav Klaus tehdy údajně Topolánkovi nedůvěřoval a měl ho dokonce obvinit ze zrady: Mirku, vy jste mě zradil, spolčil jste se se Švejnarem. Všichni kolem mne mi to říkají...“ Tato očekávání pana prezidenta se očividně nepotvrdila. Topolánek v knize udává i jména, která měla stát za zvolením tehdejší hlavy státu – a jsou to jména značně překvapivá:

Erik Tabery se pokusil prezidentskou volbu popsat. Ví o tom prdlajs. Míra špinavostí, nátlaku, vydírání a speciálních metod, které byla schopna ČSSD realizovat, překročila i pro mne všechny představitelné meze. Od začátku jsem chtěl veřejnou volbu, protože jsem nevěřil, že mě mí vnitrostraničtí soupeři nepotopí. Musel jsem ale ODS i Klause k tomuto řešení dostat. Cizelérská práce. Nakonec to dopadlo přesně, jak jsem Klausovi dříve slíbil. Zvolila ho ODS s Kalouskovou částí lidovců, nezávislí senátoři... a ... Cyril Svoboda. Jediný anomální hlas. Taky mu to lidovci sečetli.“

Anketa

Do jakého filmu byste nejraději zařadili postavu Václava Havla?

hlasovalo: 13011 lidí
Mirek Topolánek dále vzpomíná na osobnosti světové politiky. Vtipkování s Davidem Cameronem, schůzka s Georgem Bushem, spolupráce s Angelou Merkelovou nebo popichování se s francouzským prezidentem Sarkozym. Popisuje těžké chvíle, kdy se jeho politické působení chýlilo ke konci a on se dozvěděl o tragické a předčasné smrti polského prezidenta Lecha Kaczynského.

Odjíždím s Nickem a ještě pořád s řidičem z Prahy na Moravu poté, co mi vedení ODS uřezalo hlavu, v depresi, pokořený a celou cestu se mi honí hlavou myšlenky na odvetu. Někde za Brnem si říkám – vole, nejsi Edmond Dantes; kašli na to, jede se dál. V rádiu začínají první děsivé zprávy o pádu letadla u Smolenska, plného polských elit včetně Lecha a jeho ženy. Volám Michala Kaminského, Adama Bielana, lidi mně blízké, jestli žijí. Ano! Dojíždím k macešce a vše je jasné. Lech je mrtvý. Nahromaděný stres a emoce posledních hodin, dnů a týdnů mě dostaly. Když jsem se uklidnil, byl jsem mrazivě klidný a odhodlaný jít dál. Hlavou mi běželo: „Lech, můj přítel je mrtvý; ty jenom politicky. O nic nejde, pokud nejde o život. Jemu ho nikdo nevrátí. Pro tebe ale platí: ‚Není hanba upadnout, ale zůstat ležet‘!“

Mnoho pochopení nenachází ani pro současné politické špičky, přestože, nebo právě proto, že se se všemi osobně zná. Jací jsou podle něj Andrej Babiš nebo Miloš Zeman?

„Nikdy bych nevěřil, že může vzniknout tak bizarní tandem Zeman – Babiš. Znám je oba dobře. Miloše jsem si vážil proto, že nebyl hloupý, byl konzistentní a bez ohledu na promile byl schopen, na rozdíl od většiny ostatních, začít a srozumitelně ukončit složité souvětí, respektovat shodu podmětu s přísudkem a dokázal brilantně urazit ty, co si to zasloužili. Andreje jsem si vážil pro jeho pracovitost, cílevědomost a tah na branku. Jejich pragmatické spojení je neúspěšným genetickým experimentem.“

Mirek Topolánek byl vždy výrazný a kontroverzní politik s tahem na branku. Po svém odchodu z politiky v roce 2010 se pokusil ještě jednou vrátit v poslední prezidentské volbě. Neuspěl... a prozatím to vypadá, že další návrat nechystá... ale bylo to opravdu jeho poslední slovo?

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: Martin Huml
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Jen pro silné povahy! Arménský velvyslanec prozradil, co muslimští vojáci z Ázerbájdžánu provádí civilistům v Náhorním Karabachu

19:19 Jen pro silné povahy! Arménský velvyslanec prozradil, co muslimští vojáci z Ázerbájdžánu provádí civilistům v Náhorním Karabachu

Arméni v Náhorním Karabachu stále čelí vražedným útokům a násilnému vytlačování ze svého historickéh…