„Vím, že s tímto jeho hodnocením nebudou souhlasit někteří mí přátelé. A budou namítat cosi o zdravotní péči, o gramotnosti a o dalších vymoženostech kubánského socialismu. Jenže ať se na to dívám, jak chci, za tím vším nemohu nevidět tisíce popravených a statisíce politických vězňů. Nebo více než 1 200 000 Kubánců, kteří často riskovali své životy na plavidlech všeho druhu, na kterých se snažili opustit ‚Cuba, territorio libre de America‘ a které můžeme spatřit v parku na Key West,“ zmínil Haas ve svém textu.

Castro podle něj uvrhl zemi do permanentní chudoby bez naděje na zlepšení. „Není pravda, že chudobu Kuby zavinilo americké embargo, pravda je, že první zemí, která uznala v roce 1959 porevoluční Kubu, byly USA, které Castrovi pomáhaly již před tím, během revoluce,“ zmiňuje Haas. Dodává, že Castro podvedl své revoluční spojence a své vlastní bojovníky, kterým sliboval socialismus a dal jim tuhý doktrinářský komunistický režim, přetrvávající dodnes.

„Dnes je Kuba spolu se Severní Koreou posledním skanzenem toho nejhoršího komunistického režimu. Tajná policie, tábory nucených prací, cenzura a tvrdé akce proti disentu jsou stále pravidlem,“ doplnil Haas.

„Nechci se vyjadřovat k popisu šťastné Kuby od těch, kdo Kubu navštívili jako turisté a strávili tři týdny v turistickém resortu izolovaném od obyčejných Kubánců. Co vím o Kubě, vím z vyprávění a popisu těch, kdo v tom systému žili a kterým se podařilo uprchnout. Včetně prvního prezidenta porevoluční Kuby a Castrovy sestry a řady hrdinů revoluce proti Batistovi. Znám jejich příběhy z ústního vyprávění i z desítek a stovek literárně zpracovaných vzpomínek. A tak nemohu jinak, než odmítnout idealistický romantický obrázek ‚el commandante‘, Fidela a jeho bratra Raúla, Che Guevary a dalších idolů poblouzněné americké a evropské mládeže,“ zakončil se slovy, že Fidel byl masový vrah a bude jako takový vzpomínám, stejně jako Hitler, Stalin, Pol Pot či Mao.