Je to však také nakročení k bezhotovostnímu placení a odstranění peněz. Těšíme se na tu dobu, kdy už nebudeme šustit papírovými bankovkami? A není toto cesta k ještě větší totalitě a omezení lidských práv? Pátrali jsme po provozovatelích obchodů a služeb...

Odborníci se shodují na tom, že platby se stávají jen virtuálními. A ta z jedné strany nenáviděná Čína, na kterou se ukazuje jako na něco zapovězeného, nám jde kupodivu vzorem a snažíme se k ní přiblížit, ať to doslova stojí, co to stojí. Nestojí to málo. Ve hře je ztráta identity, samostatnosti rozhodování.

„Mladým je to úplně jedno, ti rádi platí nejmodernějšími výkřiky techniky a už se ani moc nezajímají, jak rychle to může odčerpat jejich nebo rodinný účet. Virtuální peníze prostě lítají éterem,“ říká jedna z nezávislých novinářek o své vlastní zkušenosti. A to prý ještě jen koketujeme s umělou inteligencí. Ta s tím teprve může zatočit…“

Že někde odmítají brát karty, považují teenageři téměř za zločin a něco jako anachronismus a vrácení se snad až někam do jeskyní a k hliněným tabulkám. Přitom ale nechápou, že za zdánlivě jednoduchým máchnutím plastiku nebo elektroniky je také něco navíc. Nejen že platíte poplatky za terminál, ale ještě vám nějaké to procento ubude z tržby. V době, kdy hlídáte každý náklad, každou korunu, to není zanedbatelné. Zvláště když se k vám „vaše“ banka chová přezíravě a je jedno, kolik nul za prvočíslem tam vlastně máte.

Poplatek připočítat, nikoliv odečíst