Zdánlivě okurková sezóna není příliš živným podhoubím pro rozkvět zásadních politických – a následně mediálních (někdy ovšem i naopak) – událostí. Přesto dnešní tři glosy ve své podstatě, byť to na první pohled může vypadat jinak, nejsou „okurkové“ ani trochu.
„Od jednoho účastníka e-mailového korespondenčního provozu, abych to řekl politicky korektně, jsem obdržel následující zamyšlení, týkající se skutečnosti, že zdaleka ne všechny státy EU, každý v různé míře i formě, nejásají nadšením z migračních kvót nařízených z Bruselu. Evropská komise otevřeně mluví o tom, že neuposlechnutí tohoto nakázání, formálně odmávnutého evropským ‚parlamentem‘ (co je to za parlament, když nesmí navrhovat zákony, nýbrž jen schvalovat směrnice nikým nevolené vlády, tedy ‚komise‘?), hodlá trestat – omezením hlasovacích práv a především finančně,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Jím zmíněný e-mail zní takto:
„Podle návrhu Evropské unie se odmítačský stát může vykoupit z přikázaných kvót na usídlení migrantů zaplacením 250 tisíc eur za každého odmítnutého migranta. V korunách jde o 6,755 milionu korun. Podle vysokých unijních představitelů nejde o pokutu, ale o náklady na jednoho migranta. Jinými slovy, Unie si jednoho muslimského migranta cení na 6,755 milionu korun. Unie nám za 12 let členství velkoryse poskytla v dotacích celkem čistých 561 miliard korun. Buďme také velkorysí a ponechme stranou, že bohaté evropské státy za stejnou dobu získaly od nás více než čtyřnásobek této částky na ziscích svých firem. Nuže, na jednoho Čecha připadá 56,1 tisíc korun. To je částka, na kterou si Unie cení jednoho Čecha.
Porovnejme obě částky a zjistíme, že Unie si jednoho Čecha cení 120krát méně než jednoho muslimského migranta. Nuže, český občane, narozený z českých rodičů, vychovaný v Čechách, pracující v Čechách a dbalý českých zákonů, postav se před zrcadlo. To, co vidíš, má v očích Junckera, Merkelové, Tuska, evropských komisařů a vůbec celé Evropské komise 120krát nižší hodnotu než negramotný afgánský nomád, beduínský pastevec koz či pologramotný syrský zedník. I když postavíš před zrcadlo svou čtyřčlennou rodinu, stále máš ty se svými nejdražšími v očích bruselských úředníků 30krát nižší hodnotu, než jeden muslimský nomád, pastevec koz, nebo zedník. Na kolik si ceníš Evropskou unii ty?“
Muslimský nomád je pro EU mnohem cennější než Čech
Tomu se tedy říká trefa. I když samozřejmě Evropy znalý účetní namítne, že se tu porovnávají tak trochu jablka s hruškami. „Peníze jdoucí na projekty z fondů Evropské unie nejsou tytéž peníze, které jdou na příjemné evropské přebývání migrantů. Jenomže zdravý rozum říká: i když jsou z jiné kolonky, pořád jsou to jedny peníze. Ty odněkud, tedy z členských států Unie, přitékají a někam zase odtékají – do kapes evropské administrativy zejména, pak na projekty, na nichž tato administrativa má eminentní zájem – a k těm zřejmě migrace patří v první řadě, a pak teprve někde na chvostě též třeba na rekultivaci zemědělských půd, podporu investic v chudších regionech a tak dále. Takže i když připustíme, že toto jednoduché porovnání ‚ceny‘ člověka tamtoho a onoho má svoje přísně účetnické mouchy, podstata zůstává,“ míní Petr Žantovský.
Na jeden zajímavý rys této podstaty před časem upozornil Petr Schnur v deníku Právo: takový byznys, který se kolem migrace třeba jen v SRN rozvinul, nepamatují od poslední války. „Ubytování pro migranty, jejich stravování, zdravotní péče, pojištění – to všechno na de facto státní objednávku, a tedy s jistotou následného proplacení. Takže nejen převaděči vydělávají miliony na příchozích z jiných kontinentů, ale i jejich vítači. Připomnělo mi to jeden starý vtip: V nebi se potkali na jednom obláčku Husák a na druhém Beneš. A Husák říká: ‚Pane doktore, že jste prodal republiku Němcům, to vám neodpustím.‘ A Beneš říká: ‚Pane doktore, a že vy jste ji prodal Rusům, to vám taky neodpustím.‘ Vedle letí na jiném obláčku Kohn s Roubíčkem a mažou mariáš. Kohn zvedne oko a praví: ‚Slyšej to, Roubíček, to jsou kšefty: prodali ten šunt dvakrát.‘ V jednoduché analogii se dá říct, že i na migraci – bez ohledu na její humanitární či geopolitické aspekty – se vydělává vícenásobně. Jen už to není ani trochu k smíchu,“ upozorňuje mediální analytik.
Soudruzi z Evropské komise poněkud zaspali dobu
Pro druhé téma využil rozhodnutí Evropské komise přidat do seznamu nepůvodních invazivních druhů nově dalších devět rostlin a tři živočichy. „Už jsem sáhl na finanční útrobu Evrosojuzu, jak říkají Evropské unii Rusové. A zmínil jsem, jak velký díl financí tekoucích Bruselem spotřebuje sama tamní administrativa na svou – oni tomu říkají ‚činnost‘. Příklad nejnovější ‚činnosti‘ přinesly Novinky ve středu a jiné české deníky ve čtvrtek. Píše se zde, že do EU nesmí psík mývalovitý nebo ondatra. Jsou to invazivní druhy. Z rostlin na tomto stále se rozrůstajícím seznamu zakázané fauny a flóry přibyl rovněž plevel, známý ze všech našich strání už po léta pod jménem bolševník velkolepý. Dovoz invazivních druhů je tedy zakázán z Bruselu a kontrolován mimo jiné i na pražském letišti,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Psali jsme:
Nejde však jen o bolševník, který kromě ekologického ohrožení představuje i vysoká zdravotní rizika. „Vedle bolševníku, který je k mání, jak řečeno, za každým kravínem, je v seznamu obzvláště dobrou položkou chudinka ondatra. Soudruzi z Bruselu se poněkud zapomněli informovat o tom, že například v České republice je ondatra už dlouho zařazena mezi lovnou zvěř a je tedy zákonným a přirozeným způsobem regulována. Nařízení Evropské unie už loni uvedlo 23 druhů živočichů a 14 druhů rostlin, které ‚svým neřízeným šířením v přírodě ohrožují evropskou biodiverzitu, hospodářství i zdraví člověka‘. Na území Česka jde třeba o severoamerické druhy raků, veverku liščí a popelavou, což je onen slavný zákaz křížení kontinentální a ostrovní veverky, který vstoupil do dějin eurounijní skazkografie, nebo mývala severního,“ připomíná mediální odborník.
Královsky placení ouřadové by se měli radši chopit rýčů
Uznává, že na první pohled by mohlo jít ryze o „okurkovou“ zprávu. „Vždyť je to přece k smíchu: stovky dobře oblečených lidí se v luxusních klimatizovaných kancelářích nadnárodní instituce zabývají tím, co zná každý český sedlák, protože to každoročně musí likvidovat ze svých pastvin, aby mu to nežraly krávy a nebylo jim po tom zle – to se týká bolševníku velkolepého. Ale z bližšího pohledu smích tuhne na retu. Systém v Evropské komisi je totiž takový, že někdo něco navrhne, zpravidla někdo, kdo má ekonomický zájem na navrženém opatření. Přes spřátelenou NGO, a pokud ne přes neziskovou organizaci, tak přes podúředníka z administrativy to zavleče do unijní agendy,“ poukazuje Petr Žantovský na to, kde začíná spousta bruselských nesmyslů.
Pokračování má pak obvyklý průběh. „Vezme si to za své nějaký komisař, pověří své podřízené týmy, aby na to zpracovaly posudky, oponentní posudky, další vyjádření k oponentním posudkům, vyhodnocení těchto vyjádření, pak návrhy řešení a konečně návrh nařízení nebo směrnice celé Evropské komise. To zabere – dejme tomu – rok práce, uživí se na tom desítky lidí, a ti všichni jsou za to královsky placeni. A výsledek: sdělení, že se do Česka mimo jiné nesmí dovážet bolševník velkolepý! Nu, možná by bylo spíše namístě, kdyby všichni ti dobře placení mužové a ženy či to ono mezi nimi sundali obleky od Armaniho, vzali rýče, lopaty a selektivní herbicidy a vydali se za ty naše kravíny s bolševníkem zúčtovat hezky po evropsku,“ doporučuje bruselským ouřadům mediální analytik.
Více než bolševník velkolepý škodí bolševik bruselský
Zcela bez legrace už dodává, že zakazovat dovoz mimoevropských druhů má jednu slabinu. „Kdyby totiž nějaký takový zákaz platil v 15. až 17. století, patrně bychom se tu teď nesmáli a neplakali, protože by celá Evropa vyhynula následkem hladomoru během třicetileté války. Že se tak nestalo, za to mohly mimo jiné brambory, rovněž rostlina nepůvodní, neevropská, americká, tehdejšími pány Kolumby přivlečená a po starém kontinentě chválabohu bohatě rozšířená. Ještě že tehdy neměli Evropskou komisi. Nebo to v Evropské komisi mysleli jinak a my to drobnou chybou tisku chápeme špatně. Třeba mysleli, že se nemá dovážet bolševik, nikoli bolševník. Jenomže takových už je v samém Bruselu dnes ažaž, a pranic ‚velkolepého‘ na nich nevidím,“ konstatuje Petr Žantovský.
Závěrem jedna – na tomto místě nepříliš častá – zmínka o České televizi. Výjimečně nechám stranou ty desítky nepřesností, neznalostí, nešikovností a jiných průvodních jevů pravidelně provázejících vysílání zpravodajství a publicistiky ČT. Ono to beztak už přestává být zábavné – tytéž chyby se opakují vesměs pořád dokola, ale nic se nestane a ani stát hned tak nemůže, protože Českou televizi čeká šest let nerušeného provozování toho, co sama bude chtít. Má to posvěcené Parlamentem a jistě i Radou ČT. Důvod, proč vůbec dnes téma ČT otevřít, je z jiného těsta. V posledních Událostech, komentářích totiž byla hostem Davida Borka česko-švédská spisovatelka Kateřina Janouchová,“ vysvětluje mediální odborník.
Autentický popis toho, jak migrace hrůzně proměnila Švédsko
Dáma, na níž je neobyčejné a sympatické, že je takříkajíc self-made woman, tedy ženou, která se sama vypracovala. „Spisovatelkou se stala vlastně v reakci na vlastní smutnou životní zkušenost, a už v té profesi zůstala a vyniká v ní. Skutečnost, že je dcerou Františka Janoucha, šéfa Nadace Charty 77, je zde naprosto nepodstatná. O to více, když vezmeme v úvahu, co bylo obsahem jejího povídání v České televizi. Teprve od ní – žijící ve Švédsku a mající to z první, totiž vlastní ruky – jsme se dověděli, jak moc migrace změnila švédskou společnost. Jak díky hloupým a neprozíravým krokům tamních vlád se mění politické spektrum. Mizí nejen politická korektnost, toto falzum skutečnosti, vydávané za správný způsob její reflexe a jejího vyjádření. Mizí společenská přetvářka,“ poukazuje Petr Žantovský.
Mizí ovšem také mnozí Švédové – pryč ze Švédska. „Janouchová otevřeně mluví o stále menším pocitu bezpečí Švédů ve vlastní zemi, o narůstajícím počtu – sexuálně motivovaných – zločinů, o konci sociáldemokratismu v té zemi, kterou tak obdivuje náš prezident a jejíž daňový systém s extrémní progresí tolik inspiroval našeho premiéra. Když už se tu a tam dovídáme o následcích masové migrace v evropských zemích, jsme v našich médiích odkázáni buď na extrémní příklady – teroristické útoky v Bruselu, Paříži či jinde, nejvíce informací míváme z Německa, ale Švédsko, donedávna veliký politický podporovatel migrace, stálo mimo mediální drobnohled,“ podotýká mediální analytik.
Moderátor nechal doříct vše, i když to s postojem ČT neladilo
Oceňuje proto, že díky Kateřině Janouchové jsme měli možnost si vyslechnout alespoň jedno, ale zato autentické svědectví. „A to zas na poměry veřejnoprávní televize není tak málo. Už fakt, že moderátor, když už se – viditelně zaskočen vývojem rozhovoru – nezmohl na větší odpor a nechal Janouchovou říci vše, co chtěla, bylo nečekané a v České televizi rozhodně ne každodenní. Kdyby se tento ojedinělý případ stal v České televizi normou, a nikoli výjimkou vzácnější šafránu, pak by stálo za to začít uvažovat, zda přece jen nějaký smysl na tom světě má, či nemá,“ dodává pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Psali jsme:
autor: Jiří Hroník
