Opevněné hradiště, které stávalo ve středověku na místě, kde dnes stojí hlavní město Rumunska, nechal vystavět v roce 1459 kníže Vlad Dracula. Pokud vám jeho jméno připomíná hrdinu hororů a thrillerů, tak nejste zcela mimo. Ovšem neobávejte se toho, že ParlamentníListy.cz zabřednou do sféry upírů – na příkladu tohoto mocnáře jen ukáží, jak s propagandou uměli zacházet mistrně již naši dávní předci. A také to, jak – pokud je propaganda správně vedená – může přetrvat staletí.

Vlad byl tureckým vazalem a podle tehdy uzavřených smluv tedy vázán příslušností k tureckému sultanátu. Jelikož však byl velmi silnou osobností, brzy se svému vazalskému osudu postavil. Historici uvádějí, že když k němu dorazili turečtí poslové (v roce 1460) vybírat každoroční daně, nechal jim za to, že před ním nesmekli, přibít na hlavu železné hřeby. Jelikož to údajně uvádí několik historických pramenů, lze věřit tomu, že v tomto případě jde u Vlada Draculy o pravdivý popis události. Pravda je zřejmě i to, že si byl moc dobře vědomý toho, jaké následky by ho za jeho čin potkaly, a tak sešikoval vojsko a vyrazil sám proti tehdy údajně neporazitelné silné turecké říši. A stal se zázrak.

Spasil Dracula útěk? Spíš naopak - nasadil mu „psí hlavu". Na věky

Tento valašský kníže nad Mehmedovým vojskem, které bylo složené tenkrát prý z 250 tisíc mužů, nejprve zvítězil. Krutost mu nechyběla, i proto záznamy z historie hovoří až o desítkách tisíc usekaných hlav Turků nabodnutých na kůly, kterými posléze odrazoval od dalších bojů všechny případné agresory. Nicméně, jak to v bojích bývá, karta se záhy obrátila a Valaši pod vedením Vlada Draculy byli poraženi. Zachránil se jen jejich vůdce, když utekl ke králi Matyáši Korvínovi (Uherský a chorvatský král, český spolukrál, titulární rakouský vévoda).