„Dohoda o zastavení bojů v Sýrii mezi Ruskem a Spojenými státy nevydržela dlouho. Další z bezpočetných ‚omylů‘ americké ‚super army‘ ji u Deir ez-Zor ukončil dříve, než vlastně začala,“ zmínil Schnur. Podle něj jen hlupák nebo neskutečný naivka může věřit na náhodu. 

„Relevantní otázkou pouze zůstává, zda ofenzíva IS na bombardované pozice Syrské arabské armády přišla v ‚pravé chvíli‘, nebo předčasně, než se aleppský propletenec ‚neumírněných‘ (podle potřeby a situace také označovaných za ‚teroristy‘, zejména tehdy, když vraždí v Evropě nebo když je potřeba hodit bomby na tu či onu zemi), ‚umírněných‘ a ‚ještě o něco umírněnějších‘ mohl během příměří zkonzolidovat, přeskupit a připravit na novou ofenzívu,“ dodává Schnur. A poukazuje na to, jak Washington chápe příměří a k čemu ho dokáže instrumentalizovat. Například podle britského internetového portálu IHS Jane's Defence Weekly dodaly Spojené státy z Rumunska přes Jordánsko moderní zbraně tzv. moderátním rebelům ze skupiny Jaish al-Izzah. 
Americká demokracie by ale nebyla podle Schnura vůdčí demokracií, kdyby neměla připravené plány B, C, ... i další „červené čáry“, a tak „buď Rusové, nebo Asad“ vybombardovali humanitární konvoj. „Nic nevadí, že fakta hovoří jinou řečí, dnes stačí, když USA, nejkrvavější světový řezník, mající na svědomí hromady civilních obětí ‚humanitárních‘ náletů na civilní budovy, nemocnice a svatební hostiny od Libye až po Afghánistán, ukáže na někoho prstem. Nestranné vyšetřování, empirie, fakta – k čemu se zdržovat s takovými hloupostmi, praví světový ‚strážce‘ demokracie a práva. Rusové mají hmatatelné důkazy, Američané informace moderátních ‚aktivistů‘,“ dodal Schnur.

Svět si již podle historika zvykl na americké pohádky o masových hrobech, chemických zbraních, bombardování civilistů a viagrový doping, vybombardované humanitární konvoje a sestřelená civilní letadla – Bohu budiž žalováno. Ale kdo se stará o bombové řádění proamerické koalice wahhábitských feudálů v Jemenu? Kolik tamních nemocnic a humanitárních konvojů padlo s vědomím Washingtonu a jeho zbraněmi za oběť saúdskoarabské ‚stabilizace‘ regionu?“ otázal se Schnur. Nejen za fabrikování stále nových hořících rajchstágů, ale i za patřičnou rétoriku by se podle jeho názoru nemusel stydět ani mistr propagandy Goebbels. A poukazuje na používání zdánlivě nevinných slov, v čemž tkví prý tajemství úspěchu.